Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Příběh Spalovač mrtvol o pražském zaměstnanci krematoria Karlu Kopfrkinglovi, který je často označován jako psychologický horor, se odehrává v období nástupu nacismu. Karel Kopfrkingl je slušný občan, vzorný otec a manžel, představuje se jako osoba jemná a útlocitná, a často nezapomene zmínit, že je abstinent a nekouří. Svou manželku oslovuje Lakmé, svou kočku nazývá čarokrásná, mnohokrát je zmíněno, že hovoří s úsměvem. Co se však skrývá v charakteru tohoto na první dojem „ušlechtilého“ člověka? Autor postupně, bravurním stylem plným ironie a černého humoru, odhaluje zrůdnou přeměnu a patologické jednání Karla Koprfkingla, který je fascinován smrtí a touhou, jak nebožtíkům ulehčit od tíhy jejich osudu a kremací je vysvobodit z jejich pozemského života. Příběh je metaforou k idejím rasové nesnášenlivosti a jejího řešení v průběhu okupace a nacismu.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2017 , Audiotéka , BookmediaInterpreti: Miroslav Táborský
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, která donutí člověka k přemýšlení...Film byl taky pěkný, ikdyž pan Kopfrkingl v podání Hrušínského byl opravdu šílený chvílemi.. :-D každopádně film i knihu doporučuji.
Ze začátku byla kniha docela nudná, musela jsem se do čtení trochu nutit. Pak ale děj nabral úplně jiný směr, z pana Kopfrkingla se stal úplně jiný člověk s jinými názory a hodnotami. Hodně mě také překvapilo, jak nenuceně a meziřečí psal Fuks o jeho vraždách. Kniha je určitě zajímavá a dá se přečíst, pokud se dostanete přes první stránky.
Šílená kniha. Přemýšlela jsem o ní ještě dlouhou dobu po přečtení. I přesto, že horory mám velice ráda a žádnou psychickou újmu mi nepůsobí, tahle kniha mě dostala do kolen a bála jsem se jako nikdy i přesto, že se zas až tak o horor nejedná. Rozhodně doporučuji.
Celou dobu velice depresivní kniha, která chladnokrevně útočí na pocity. Ukazuje, jak člověka dokáže změnit ideologie.
Mohu jen souhlasit s komentáři pozitivních myšlenek. Kniha se mi líbila také a konečný závěr byl dokonalý.
Někdy byla kniha neuvěřitelně zdlouhavá, ale byla celkem krátká, takže se dala jednoduše i rychle přečíst. Akorát stále opakující se pasáže, i když šlo o záměr mi tedy lezly krkem. Jinak kniha pěkně mrazivá a pak Kopfrkingl slizký ( ve filmu dokonale ztvárněn Hrušínským)
Ač je Ladislav Fuks jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, tuto knihu ohodnotím ,,pouze" čtyřmi hvězdami. Ano, je to typický Fuks - ponurý, geniální, groteskní a skvěle řemeslně zpracovaný. Ale dle mého názoru napsal i lepší knihy - například Vévodkyni a kuchařku, Myši Natálie Mooshabrové či Variace pro temnou strunu. Jinak na filmu je vidět, že se na něm podílel i sám autor a myslím, že výkon pana Hrušínského netřeba komentovat :) SPOILER: Nicméně mám z filmu trochu jiný pocit než z knihy - u knihy jsem mu do doby, než začal systematicky a chladnokrevně vyvražďovat svoji rodinu, věřila, že to s ostatními ,,myslí dobře". Tomu jsem u filmu nevěřila vůbec - od začátku na mě působil jako vrah. I když pravděpodobně za to může sugestivní výkon pana Hrušínského. KONEC SPOILERU
Kniha mne moc nebavila, ale film mě zaujal o něco více, ale zase ne tak moc, protože jsem ze začátku u něj málem usnula.
Kdo má silný žaludek, tak je to kniha pro něho. Mně se moc líbila, ale to nejlepší přijde na konci, takže ten začátek vydržte, protože konec stojí zato.
Z tohohle se zblázníte, fakt. Né ze strachu z krematoria či blížící se smrti všech zúčastněných, kteří neodpovídaj ideálu árijské rasy, ale z ledového klidu Mr. Kopfrkingla. Z laskavého oslovení, když vás věší, drahá Lakmé. Geniální proměna hlavní postavy, podobně dokonalé transformaci se přiblížil snad jen Walter White v seriálu Breaking Bad. Za mě pětihvězdí.
měli jsme ve škole jako povinnou četbu, bohužel nedočteno. Nějak jsem se nedokázala začíst a celkově mi to přišlo divné....
Viděla jsem jenom film, ale dovolím se k tomu dílu stejně vyjádřit, protože musím říct, že jen za ten nápad (bez ohledu na zpracování, které nemůžu hodnotit) autora opravdu dost obdivuji. Pravděpodobně se film a ani kniha, pokud ji přečtu, nestanou mými oblíbenými, ale přitom před autorem vážně smekám (nemám ráda tenhle termín, ale lépe vystiující mě nenapadl). Možná jsem ve filmu plně nepochopila některé okolnosti, na to je kniha lepší, ale stejně... Je to asi nejdepresivnější dílo, které znám a někdy mě při něm vážně mrazilo a myslela jsem, že z některých Kopfrkinglových hlášek fakt zešílím. Potvrdila by chudák spolužačka, která vedle mě seděla když jsme se na film dívali... po cestě do Osvětimi...
"Ty letošní Vánoce... Jak jsou požehnané. Nebeská, ty jsi tak zářící... Co abych tě taky pověsil mezi ty anděle a všechnu tu krásu?"
Spalovač mrtvol pro mě byl spalující nudou. Většina lidí tvrdí, že právě konec je pro ně největším vyvrcholením a třešničkou na dortu, což je pro mě naprosto nepochopitelné. Po celou knihu jsem se modlila, aby právě výsledný dojem z knihy ve mě nezanechal tak trpkou stopu - bohužel se tak nestalo.
Od začátku mi postava Karla přišla nanejvíc nesympatická, viděla jsem v něm pouhého prosťáčka opakujícího to co kde slyšel, hrajícího si skrz názývání exotickými názvy na někoho víc než je. Obtěžovaly mě stále se opakující motivy, nekonečně ohrané věty a moudra spalovače mrtvol.
Když má dojít na vyvrcholení celé knihy, je popsané v jedné větě. Nepříjde mi to jako nějaká brutalita a už vůbec mi z toho nemrazilo. Jsem ráda, že mám knihu za sebou a již teď vím, že se k ní nevrátím.
Z pohledu někoho nepolíbeného filmem a v podstatě ani dějem byla kniha řekněme o určitém šoku. Nic, nic, nic,... šok! Bohužel ten šok a to dokonalé napětí "Co bude dál?" přišlo pozdě, a to je něco, co celou knihu nezachrání.
I když - z mála knih si pamatuju citát, který by člověka při čtení tak dokonale uzemnil - "A co kdybych tě, má drahá, oběsil?"
U tohoto příběhu mě nejvíce zaujalo, s jakou lehkostí hlavní hrdina snáší smrt jiných. Od počátku četby se mi zdálo, že se celý děj jen tak "táhne" a nic významnějšího se v podstatě neodehrává. Proto pro mě bylo svým způsobem šokem, jaký rychlý spád měl závěr. Kniha ve mě zanechala zvláštní pocit, ale i přes to nelituji, že jsem si ji přečetla a můžu ji doporučit.
''Nic v životě lidském není jisté. Budoucnost je vždycky nejistá a tahle nejistota je zdroj všeho strachu. Ale aspoň jediná věc v životě je jistá a to je smrt. Takže vlastně vskutku... zaplať pánbůh za ni...''
Fuksova geniální psychologie postav, kterou by mu mohl závidět leckterý romanopisec, se ve Spalovači mrtvol ukáže v plné kráse. Z ubohého prosťáčka Koprfkinkla na necelých 200 stranách udělá všehoschopného, poslušného přisluhovače zvrácené nacistické ideologie. Poslední stránky jsem dočítal skoro až se vztekem, kdy Karel bez mrknutí oka uvěřil, že Židé Hitlerovi opravdu škodí a souhlasil i s vyvražděním Čechů.
Druhá světová válka by pro nás měla být mementem, co dokáže propaganda z lidí udělat.
Jedna z mála knih, u níž se dá říct, že film natočený podle ní kvalitativně v ničem nezaostává. Prostě stejný příběh, nic nechybí, nic nepřebývá. Škoda, že tomu u filmových adaptací nebývá častěji.
Pokud se nemýlím psali Ladislav Fuks a Juraj Herz, režisér filmu, scénář společně...
Myslím si že kdo nečetl knihu, nemůže naplno pochopit film, například růžolící se dívku v černých šatech, hádající se pár a další. Já jsem si ve filmu tyto momenty uplně vychutnával.
Kniha by mohla být docela dobrá s výborným tématem. Ovšem nepochopila jsem, proč byl v knize neustále pán s červeným motýlkem, slečna v černých šatech apod. Karel (Roman) mi připadal jako blázen, již od samého začátku hlavně díky přezdívkám, co dával rodině i kočce. Čteno v rámci povinné četby
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
Kniha rozhodně nezklamala. Konec se opravdu vydařil. Nezbývá, než hodnotit všemi body drahá Lakmé.