Sparta: Heroická historie
Paul Cartledge
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129674/bmid_sparta-heroicka-historie-jqa-129674.jpg
4
24
24
Kniha profesora historie na univerzitě v Cambridgi, jehož životopis Alexandra Velikého znají i čeští čtenáři (Academia 2007), podává poutavý výklad dějin mocného řeckého státu, který díky své neobyčejné vojenské síle a pevné organizaci zaujal již v 6. století př. n. l. dominantní postavení mezi ostatními městskými státy klasického Řecka, stál v čele Peloponnéského spolku a proslavil se se v obranné řecko-perské válce – známý je především hrdinný boj spartského krále Leónida a jeho tří set mužů při marné obraně Thermopyl. V 5. století př. n. l. se rozpory mezi Spartou, která reprezentovala oligarchii, vládu několik málo příslušníků aristokracie, a demokratickými Athénami vyhrotily v peloponnéskou válku. V následujících stoletích vliv a moc Sparty postupně klesaly. Cartledge poutavě vypráví o dramatické, především vojenské historii Sparty, ale pojednává také o politickém uspořádání tohoto státu a zvláštnostech života spartské společnosti.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2012 , AcademiaOriginální název:
The Spartans: An Epic History, 2003
více info...
Přidat komentář
Kniha pojednává velmi podrobně, chronologicky, přesto čtivě, o politických dějinách Sparty; zdůrazňuji o politických dějinách, ne o způsobu vedení vojenských tažení či bitev. Heroická historie Sparty nespočívala v samotných bitvách, byť úspěchy na tomto poli byly odrazem a důsledkem jedinečného politického a společenského systému, který neměl obdoby mezi řeckými městskými státy, a který se nakonec stal Spartě osudným. Kniha je v tomto velmi podrobná. Nalézání paralel mezi událostmi, byť od sebe vzdálenými staletími, považuji za přínos a projev přehledu autora. Stejně tak jako skutečnost, že nejedna událost, či zvyk z minulosti má svůj dalekosáhlý přesah (až do současnosti). Pro ty, kteří se zajímají o historii starověké Sparty jen okrajově, jistě nabídnou ucelenější (= základný a stručný) pohled jiné publikace, jak naznačeno v předchozích komentářích, já bych však doporučil sáhnout po dílech Pavla Olivy. Pokud by kniha byla o vojenských taženích, pak by jistě vyžadovala více mapek, nákresů bitevních polí, či výzbroje, nicméně kniha o tom není, a proto absence obrazového materiálu nijak nevadila. Pro geografické souvislosti mi postačili dvě mapy na konci knihy (za asistence google maps). Pokud tedy hledáte hodně bitev a obrázků, sáhněte po jiné knize. Pokud hledáte komplexní obraz politického vývoje starověké Sparty, pak je toto dílo tou pravou volbou.
Zajímavé kapitoly, bohužel mi chyběla grafická stránka (viz komentář od DavidGreňa).
Prikláňam sa ku komentárom nižšie a ešte mne aj strašne chýbali mapy, nákresy bojísk. Respektíve nákresy výzbroje. Aj nákres mesta Sparta by nebol od veci. Čakal som od autora oveľa viac. Ucelenejší obraz o Sparte mi dal Zamarovský, Plutarchos resp. Kovařík a to v knihách, ktoré nie sú špeciálne venované mestu a občanom Sparty.
Čtivě napsaná literatura faktu, která mi ale připomínala spíše řadu odborných článků než souvislý příběh. Tomu by nasvědčovalo i občasné opakování některých textů. Zklamalo mě, že jednotlivým válečným tažením a bitvám je zpravidla věnováno jen několik vět. V tomhle je název knihy poněkud zavádějící. Dále platí vše co napsal martin č.
Knížka zajímavá, autor je na Spartu jistě odborník na slovo vzatý, přesto nebo právě proto, chce-li psát knížku populárně naučnou pro širší veřejnost měl by se podle mě vyvyrovat některých věcí. 1) neskákat náhle uprostřed věty mezi událostmi od sebe několik set let vzdálenými 2) nepřistupovat k některým událostem, osobám či pojmům jako všeobecně známým, když píše pro laiky. (Obě tyto věci musí činit čtenářům neznalým starověké hostorie podle mě problémy. 3) osobně nemám rád ani srovnávání událostí či osob starořeckých s moderními (západní autoři tak často činí, podle mne se srovnává často nesrovnatelné). 4) závěrečné srovnávání spartského lovu s britským honem na lišku mi pak přišlo úplně mimo všechny souvislosti a zařazené dost násilně.
Štítky knihy
starověké Řecko Sparta (starověké město)
Sparta: Heroická historie
Epos bájnej Sparty je jedným z tých, po ktorých rád siahne ktokoľvek, kto chce dnes vyzdvihnúť hodnoty ako odvaha, disciplína, sloboda, či vytrvalosť - sú to nesmrteľné symboly mesta, po ktorom dnes už nájdeme len zopár vykopaných základov. Cartledge odviedol úctivú prácu. Zachytiť komplexne dianie Peloponézu v období tak rušnom, vyžaduje nie len akýsi cit pre orientáciu v prameňoch antických historikov, ktorí často krát (koniec koncov ako aj Cartledge sám) pokrútia pravdu smerom k vlastným predstavám a prianiam, ale aj riskantný odhad a odvahu predložiť pravdepodobnejší vývin udalostí. Autor čitateľa "otcovsky" sprevádza a upozorňuje ho vždy, keď cíti Hérodotovu, či Thúkydidovu prílišnú domýšľavosť, či zámernú snahu Spartu haniť. Vtedy rád prechádza do role akéhosi obhajcu Spartských "tradícií" a naopak útok vracia útokom, konkrétne na "zradné" Athény. Nedá sa však rozhodne povedať, že by bola Sparta v tejto knihe predstavená len "pro-spartsky". Čitateľ musí často krát poopraviť svoju predstavu, ak ju vystaval na filme 300, bitka u Thermopyl alebo inom, komerčnejšom prameni. Dozviete sa napríklad, že Sparta nebola bezdôvodne prepočutá, pri žiadosti o pomoc v snahe postaviť sa Peržanom pri Termopylách. Mestské štáty mali ešte v živej pamäti absenciu Sparty pri Maratóne. Dospievanie spartských junákov v agogé nebolo zavŕšené heroickým prežitím v divočine a zabitím divokej šelmy, ale zákerným zabodnutím dýky do chrbta vyhliadnutého heilóta, cudzinca žijúceho v sparte bez práv (otroka). Snáď najsmutnejšou pravdou, ktorá otriasa legendárnym odkazom Sparty, je porážka Athén za perzské peniaze.
Koniec Sparty bol záležitosťou v mnohých ohľadoch komplexnou (Sparta viac menej generačne vymrela), je však ťažké ignorovať v celom tom dianí, akúsi tvrdohlavú závisť voči napredujúcim Athénam, ktorú Sparta pomerne neobratne skrývala za politiku "opaku". Demokracia = tyrania, filozofia = výcvik, sloboda = otroctvo, liberalizmus = konzervatizmus, námorná sila = pešie vojsko. Rozsúdiť dnes s odstupom času týchto rozhádaných "dioskúrov" spravodlivo nemožno, každý z nás si vie odpovedať, stojac v Korintskej úžine, či by vykročil skôr na juh, k odvahe, alebo na sever, k múdrosti.
Ak Vás teda, podobne ako mňa, zaujíma, kam akosi pozvoľna mizla "továreň" na najlepších vojakov zlatej antiky, siahnite po tejto knihe.