Spartakus I: Před námi boj
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45294/spartakus-i-pred-nami-boj-k22-45294.jpg
4
272
272
Spartakus je dvoudílný román o bojích římských otroků za svobodu. Město přepychu a světské slávy Kapua na konci prvního století před naším letopočtem je místem, kde začíná slavný román Jarmily Loukotkové Spartakus. Dva mocní muži tehdejší římské říše, majitel nejlepší gladiátorské školy Lentulus z Kapuy a římský boháč Krassus, tu prostřednictvím svých gladiátorů bojují o prestiž nejvýznamnějšího muže.... celý text
Přidat komentář
Po zkušenosti s Není římského lidu se mi k paní Loukotkové moc vracet nechtělo. Spartakus mi však pasoval do výzvy, takže jsem se do něho pustil.
Kniha je takovým mixem zkratkovitého a rozvláčného popisu a pokud někdo touží po historicky přesném a podrobném popisu Spartakova tažení, toho se nedočká.
Měl jsem s knihou ještě jeden problém - tak nějak jsem z ní nepochopil, proč gladiátoři a otroci za Spartakem šli. Z popisu a děje mi nepřišel jako následováníhodná osobnost.
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak budu knihu paní Loukotkové hodnotit. Hned na začátku čtení mě napadlo, že tento román o Spartakovi je vlastně báseň poskládaná do vět. Musím ocenit krásnou češtinu paní autorky, úžasná slovní spojení a bohaté popisy. Zároveň se musím přiznat, že kniha se mi nečetla snadno a na styl vyprávění jsem si zvykala dlouho. Přesto ve mě knížka zanechala příjemný pocit. Říkala jsem si, že do druhého dílu se již pouštět nebudu. Závěr knihy mě ale přesvědčil, abych si nechala čtenářská vrátka otevřená :) a možná se k pokračování příběhu časem vrátím.
"Na co připiješ, Spartaku?"
"Na život, protože je bohatý a krásný. A člověk ho chce pít a má na to právo."
A pak tak hořká bylina, ta úplně zbytečná smrt...
Loukotková vykreslila opravdového hrdinu a takové příběhy potřebujeme. Možná by byl jinačí, kdyby ho psal muž, ale zaručeně nechyběla jemnost oproti filmovým variantám, a jakoby tahle kniha byla instrukcemi k další z nich, bohatší a barvitější.
Paní Loukotková má dar nádherného spisovatelského jazyka. Umí jím vládnout dokonale a vykreslit prostředí, pocity, povahy i zdánlivou maličkost svým popisem povznese vzhůru. Připadala jsem si přímo přítomna v těch krásných palácích, zahradách, aréně, ale i v kobkách vězení a na bojištích. Zpočátku se mi do čtení moc nechtělo, protože nemám ráda mnoho násilí, ale musím říct, že zde je to tak nějak "lidštěji" podané. Jestli se to tak vůbec dá říct, protože násilí je prostě násilí. A právě to byla výzva v podobě letošní Čtenářské výzvy zrovna pro mě.
Kniha o odvážném člověku, který se odhodlal bojovat za nejvzácnější dar člověka a to lidskou svobodu. Začínal s trochu jiným záměrem, než skončil, ale bohužel jej k tomu přivedly okolnosti. Tak, jak ho Jarmila Loukotková vykreslila, se pro mě stal člověkem s velkým člověčenstvím a vysokými morálními hodnotami, alespoň na tehdejší dobu. Nestyděla bych se být také takovým Spartakem, ale takových není mnoho... Určitě se pustím i do druhého dílu série.
Tato kniha mě zaujala názvem .... je rozdělena na 5 částí podle odehrávajícího se děje ... za mě se mi více líbil až konec (od útěku po porážku) ... jen styl psaní autorky mě moc nebavil ... místy jsem se nějak nedokázala do děje vžít ...
,,Rozsvěcím lampu do šera,
lampu svého září přetékajícího srdce,
čerpejte z ní světlo, oči milované,
nikdy nezatápete ve tmě.” ️
Místy je to hodně poetické, až snové. Přitom se jedná o životy tisíců. Dala bych více hvězdiček, ale jsem spíše naštvaná na některé postavy z knihy. Mrzí mě ten konec.
Knihu jsem četla poprvé v dávnověku- asi v 17-18 letech a pocit z ní jsem měla naprostou "loukotkovský" -naprosto mě četba uchvátila. Po letech - možná i tím , že je zrovna léto a já tyhle knihy četla po většinou u babičky na kupě sena s čerstvými křížalami na klíně- jsem si knihy půjčila znovu a opět se dostala do čtecího "rauše". Naprosto fascinující čtení, paní Loukotková píše tak nádherně, že jen totální ignorant by se do jejich knih nezamiloval. A tahle láska vám skutečně vydrží na celý život.
Knihy paní Loukotkové se mi čtou vyloženě skvěle, ani u této to nebylo jinak. Ze začátku mě děsil dlouhý popis postav a situací, ale nakonec to bylo to, co mi ke konci chybělo. Jak se kniha posouvala dál a dál těchto výrazu ubývalo a to mě docela rozesmutnilo. Chyběl mi na konci pořádný popis. Na jednu kapitolu se toho stalo spousta a spousty mi tam scházelo. Ale až na tohle byla kniha přesně taková jakou jsem si přála. Období vzpoury, války a krve dokázala popsat s takovou poezií a obraty, které by člověka snad ani nenapadly, doteď mi v hlavě zní:,,Ticho, že by bylo slyšet opadávat růži."
Nádhera.
Děkuji.
Jméno Spartakus mnohokráte inspirovalo umělce: máme knížky, nádhernou hudbu ze stejnojmenného baletu, filmy.
A také touha člověka po svobodě.
Kdekoliv jsem se v Itálii pohybovala, krásná místa : Kapua, Brindisi, jejich Národní park Gargano, Via Appia, místa, která vypadají tak poklidně a mírumilovně, buďme si jistí, že na nich byla prolita něčí krev.
Jarmila Loukotková se drží historie. Popisuje nemilosrdnost a krutost té doby, které se nevyvarovali ani ti, jejichž prvotní pohnutky směřovaly pouze k nalezení svobody.
U historických románů nelze nevnímat, že daná fakta jsou součástí našeho vývoje, který nás dovedl až tam, kde jsme teď. Útěk gladiátorů a jejich následné boje s Římem předznamenaly potřebu změny, ale cesta byla ještě dlouhá a zdaleka neskončila.
I přes všechnu popisovanou syrovost používá autorka jazyk poetický, vzletný. Přijde mi to až neslučitelné, ale podařilo se.
Mám ráda Mika Waltariho a považuji tuto knihu za srovnatelnou s jeho historickými romány.
Knihu jsem přečetl raz dva,nejenže mě zaula doba ale i podání PANÍ SPISOVATELKY Loukotkové.Moc hezky popsala boj otroků o nezávislost
Spartakus, další skvělý román od mé oblíbené Jarmily Loukotkové, která s dalšími několika spisovateli byla pro mne "klíčem k historii".
Kniha se čte jedním dechem (•‿•).Že začátku jsem si musela také zvykat na styl psaní autorky. Ale pak jsem si zvykla a prožívala se Spartakem tento historický známí příběh (•‿•).Před čtením této knihy,jsem nic méně viděla i seriálové dílko. A i když mi je jasné že to není tak úplně podle skutečné události. Přesto u mě trochu víc vede vydařené seriálové provedení (•‿•).Ale tuto knihu,také doporučuji(•‿•).
Pěkný historický román. Spartakus sám o sobě je vylíčen nádherně. Ale Marcus Licinius Crassus byl vylíčen až jako moc velký a bezcitný, ale to je jen detail.
K dílu Jarmily Loukotkové jsem se vrátil velkým obloukem po dlouhých zhruba 30 letech. I po těch letech mohu s klidným svědomím říct, že není lepší český spisovatel historických románů. Jistě, od napsání jejich děl uplynula řada let a někomu může jejich jazyk připadat krkolomný, příliš košatý, archaický a jistě by se našla spousta dalších přirovnání, snažících se dnešního čtenáře jakoby odradit. Ale to co jednomu přijde jako zápor, já považuji za nedocenitelný klad. Protože všechny ty zdánlivé mínusy z díla nakonec dělají osobitý a nenapodobitelný literární styl Paní spisovatelky. Její styl bych poznal po prvních větách mezi všemi současnými romány i literárními rychlokvaškami, které si na dílo jen hrají a které snad ani nestojí za můj čas.
Paní Jarmila Loukotková měla dar nesmírně barvité popisnosti a ta rozhodně neubírala jejímu dílu body. Naopak díky tomu má čtenář možnost být v době antického Říma a prožívat osudy hrdinů in natura. Římské dějiny jsou i pro současného čtenáře historických děl velmi atraktivní a autorka nám to znovu a znovu dokazuje, i když se už dnes na nás dívá z literárního nebe.
Pro českého čtenáře má dílo paní Loukotové jedno obrovské plus, totiž nemuselo se překládat a nabízený příběh se ani částečně neztratil v překladu.
Dílo je o nezkrotné touze po svobodě a spravedlnosti, o touze žít svůj vlastní život bez nutnosti někomu sloužit a někoho bavit na úkor bolesti a smutku jiných. Staví proti sobě přepychový, opulentní Řím, který je v románu představen v osobě Marka Licinia Krassa, bezohledného, nekompromisního kariéristy a utlačovanou, zbídačenou masu otroků, která nemá žádná práva a žádné vyhlídky na lepší budoucnost, vedenou gladiátorem Spartakem. Jeho sen o lepší, spravedlivé společnosti je nekompromisně válcován římskou hrabivostí, umocněnou extrémní obavou tehdejší římské společnosti ze ztráty zajetých pořádků a konzumních hodnot (ano, nabízí se jistá paralela se současností).
Jsem rád, že i po letech na mně působí dílo Jarmily Loukotkové bohatě, živě a velmi autenticky.
Skvěle a čtivě napsaná kniha. Po jejím dočtení, v tom všem smutku, přemýšlím, jestli vůbec mohl skončit Spartakus jinak?
[...]"Milý příteli Kaste, Krassus má ve svém vojsku jinou kázeň než já. Krassus svoje neposlušné vojáky popravuje před očima celého mužstva, kdežto moji neposlušní vojáci naopak tasí meče na mne před zraky celého tábora a házejí na mne číše. U nich poroučí Krassus. U nás poroučíte vy. Poručte si tedy, že musíte zvítězit." (s. 345)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Klucí moji, tak jsem jim to přála, kniha mě úplně vcucla do děje, prožívala jsem to s nima. Další kniha od pani L., ktera se zaryla hodně hluboko...