Spasitel
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532596/bmid_spasitel-65d5423790e95.jpg
5
1902
1902
Nové úžasné, napínavé meziplanetární dobrodružství od autora světového bestselleru Marťan. Ryland Grace zůstal jako jediný přeživší na zoufalé misi poslední naděje. Pokud selže, lidstvo zanikne. Je tu však drobný háček – Ryland to neví. Nedokáže se vybavit ani své jméno, natož že má nějaký úkol a jak ho asi tak splní. Všechno, co ví, je, že hodně hodně hodně dlouho spal. Že se probudil miliony kilometrů od domova. A že společnost mu dělají dvě mrtvoly. Jak se mu tak vracejí vzpomínky, dojde mu, že putuje nevelkou lodí, sestavenou všemi pozemskými vládami a vesmírnými agenturami a vrženou do hloubky vesmíru, aby odvrátila hrozbu vymření našeho druhu. A díky nečekanému spojenci se mu to možná i podaří...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Témbr
Originální název:
Project Hail Mary, 2021
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Je to vcelku jízda, která ale časem trošku ztrácí tempo s tím jak čtenář začne chápat algoritmy přemýšlení autora. Žádná scifi klasika z toho nebude. Odpočinek a místy výborná zábava v tempu na úrovni moderní detektivky, to ano.
~~~
První čtvrtina je přímo strhující. Andy Weir umí vymyslet překvapivou a přesto uvěřitelnou civilizační hrozbu. Práce se ztrátou paměti hlavního protagonisty je výborný nápad, díky kterému si Weir čtenáře krásně povodí, kam potřebuje.
Setkání s mimozemskou bytostí je vždy ošemetné a i Weir zde trošku mé čtenářské důvěry poztrácel, ale myslím, že se s tím nakonec vypořádal docela dobře. Přes všechna zjednodušení a spoléhání na náhodu.
Závěr už mě nebavil. Pročetl jsem se k pochopení způsobu, jakým Andy píše. Je klid. Pak problém. Pak řešení postavené na vědě. Vysvětlení. Chvíli zase klid.
Postava hlavního protagonisty je zcela plochá, ale tak co už chtěli jsme zábavné scifíčko, tak ho prostě máme. Na film se těším a rodinu vezmu s sebou. Popcorn taky.
(SPOILER)
Velmi dobrá kniha! Po přečtení chápu, proč ji někdo označuje současně jako zábavnou i nudnou.
Ze začátku je to trochu detektivka - kde to jsem, kdo jsem a proč tu jsem? To se brzo vyjasní a popis aktuálního dění ve žhavém současnu se střídá s pohledy do minulosti. Nudnost může být daná fyzikou, které všude prosakuje (ale dá se lehce ignorovat), spíš ale tím, že se hlavní děj odehrává v malé těsné plechovce, kde se toho zdánlivě až tak moc neděje.
Když se objeví mimozemšťan, je to hned zábavnější, i když je divné, jak je příšerně šikovný - a přitom jeho civilizace je po vědecké stránce vcelku na nízké úrovni. Nicméně těžko se od příběhu odtrhuje, čte se skvěle a moment, kdy to Grace otočí zpět, aby zachránil Eridiany, je sakra silný. No a vtipných hlášek je taky dost, například:
Problémy s kvalitou kvůli termínům: celogalaktický problém.
Musím to udělat pro svoje děti. Tedy... nejsou to moje děti. Ale jsou moje.
Jaká je rychlost světla? Cé.
Kdo mi dokáže říct poloměr Země? Trang!
Výborně, geniální mozku, vymysli něco!
...mám hlad.
To ses moc nevyznamenal, mozku.
Myslím, že pět hvězd je zasloužených.
(SPOILER)
Vesmírné sci-fi obvykle nečtu, ale i tak se mi knížka líbila. Nápad s astrofágy byl geniální. Postupné hrdinovo rozpomínání, kde vlastně je a proč tam je, bylo prima. Kolem poloviny knihy se děj trochu vlekl a tak se objevil Rocky, beruška, aby zachránil situaci, i když s jeho xenonitem si to autor hodně usnadnil.
Druhá polovina knihy byla akčnější, jen mi místy superhrdinské Rylandovy kousky přišly už opravdu hodně sci-fi. Závěr se mi zdál trochu uspěchaný, možná proto mi teď po dočtení příběhu pořád chybí některé odpovědi: Co se stalo Yaovi a Iljuchinové? Co se dělo na Zemi těch 26 let? Kdo byla vlastně Strattová a kde ji vzali? A možná proto pak vyplouvají na povrch i ty rýpavé otázky jako: Vážně by evoluce vesmírných breberek trvala jen několik týdnů?
Knížka mě donutila se zamyslet, vygooglovat si pár věcí, zasmát se a v noci lítat po hvězdách, takže dávám pěkné 4 hvězdičky.
Další super knížka od vynikajícího autora. Pro mě ale asi nejslabší ze všech. Zatímco Marťan byl zjevení, u Artemis jsem se dobře bavila, Spasitel byl skvělá čtivá kniha, ale už hodně "pohádková" (resp. taková zajímavá kombinace pohádky a StarTreku).
I když jsem se tomu bránil, asi nejde úplně uniknout srovnání s Marťanem. Oba příběhy mají mnoho společného.
Spasitel je mírnější a všemocnější - tudíž hůře uvěřitelný. Stále se ale jedná o kvalitní čtení.
Řeknu vám to upřímně - když jsem se dozvěděla, že v našem knihomolském klubu byl pro tento měsíc do společného čtení vybrán Spasitel, třikrát jsem se pokřižovala a šla si natřít osypky. Sci-fi je pro mě totiž skoro sprosté slovo, takže jsem neočekávala radši vůbec nic. Sice od Weira znám Marťana, ale jen ve filmovém podání. To jsem zvládla dokonce i několikrát zkouknout, ale v knižní podobě mi to prostě nic neříká, sci-fi je pro mě obvykle příliš přitažené za vlasy nebo naopak až moc suchopárné. Ale což, aspoň odfajfkuju ve výzvě tu knížku odehrávající se ve vesmíru, řekla jsem si. Jenže pak jsem začala číst... a ono mě to chňaplo hned od první stránky! Od prvního řádku okamžitě samá akce. Kde jsme se to ocitli? Co se to sakra děje? Proč si ten chlápek na nic nevzpomíná? Milion otázek a žádné odpovědi Nářez! Tohle byl prostě naprosto perfektní nářez! Nejsem žádný odborník na astronomii, fyziku, chemii nebo biologii, takže nemám nejmenší ponětí, jestli tam autor plká totální nesmysly, ale je mi to vlastně úplně jedno. To, co ve své fantazii stvořil, je něco úchvatného a donutilo mě to sežrat tuhle knížku v podstatě za dva večery. Ten druhý večer jsem si vrazila sirky do očí a vydržela při vědomí do pěti do rána, protože jsem nutně musela zjistit, jak to všechno skončí. Neuvěřitelně chytlavý příběh o odvaze, odhodlání a nečekanému přátelství s úžasným koncem. Kdyby všechny sci-fi knížky byly na takové úrovni, nečtu nic jiného. Doporučuju všemi dvaceti a lituju, že těch končetin nemám ještě víc!
Mně se kniha líbila, ani ty výpočty mě nepopuzovaly. Četlo se to celé krásně a bylo mi líto, že už je konec.
Výborně,
jste první člověk,
který zabil mimozemšťana.
Přesně jako Arnold Schwarzenneger
v Predátorovi.
Astrofág. Z toho slova se mi napnou všechny svaly.
Snad ještě nikdy jsem nečetl knihu tak napínavou a zároveň tak nudnou.
Všechno to dění - probuzení v cizím prostředí, ztráty paměti, a postupného navršení děje i se setkáním, bylo velmi zručně dávkováno, napětí rostlo. Avšak všechny ty prováděné výpočty, matematika, fyzika a další postupy, ty mě tak silně nebavili, že kdyby nebylo toho napínavého vesmírného dramatu, asi bych to dobrovolně nečetl. Jako zemědělec jsem stejně ty výpočty nedokázal ocenit, a upřímně, bylo jich tam až až. Ale když jsem to vše jakž takž přelouskal, užíval jsem si děj, napětí i částečný černý až ironický humor hlavního hrdiny.
Malá ochutnávka:
Z hodnoty nijak nevyplývá, kterým směrem se pohybuju. Je to jenom údaj o relativní rychlosti. Otázka tedy zní: Řítím se ke Slunci, nebo od něj?
Otázka je to skoro akademická. Buď jsem v kolizním kurzu se Sluncem, nebo na cestě do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat. Nebo bych mohl směřovat zhruba ke Slunci, ale ne v kolizním kurzu. Jestli je to tak, pak Slunce minu . . . a potom odletím do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat.
Příklad té spíše inženýrské a matematické části tohoto příběhu může být ten s tou kozou. Považte, k čemu vám bude hezké vědět, že kdybyste potřebovali průměrnou rektální teplotu zdravé kozy, tak to je 103,4 °F respektive 39,7 °C. Mnoho z vás ani netuší, co je to taková koza. Fajn, konec srandy, začíná legrace. Jako i když tady šlo o život nejen hlavního hrdiny, ale také celé planety Země, vlastně jsem se v těch dramatických částech celkem uculoval. Poznámky k ději, které Ryland Grace trousí celým příběhem jsou prostě k pousmání a zábavě pro čtenáře. Příkladem může být dávka analgetik a moskevský světový čas. To jsem normálně brečel smíchy. Více v knize.
Citát: Zvracet v nulové gravitaci není v pohodě.
Ovšem, to jsem ještě netušil, co se bude dít na konci tohoto vesmírného dobrodružství. Takové drama jsme absolutně neočekával, a i když hlavní hrdina tuší, jak to sním dopade umí přeci počítat tak mě ten konec příběhu totálně dostal. Na přebalu knihu čtu, že už se chystá filmové zpracování. Marťan mě celkem bavil, ale věřím, že tohle bude nafilmované ještě líp. Ostatně s dnešní filmovou trikovou technikou už to nebude problém. Hlavně jsem zvědav a těším se, jak bude vypadat Rocky. Kdo je Rocky, ptáte se? Tak to vám nepovím. To zjistíte během čtení tohoto perfektně nudného příběhu.
Citát: Člověk musí počítače milovat. Obstarají všechno přemýšlení, tak že si nemusíte s ničím lámat hlavu.
Nevěřil jsem, že Weir dokáže pokořit svého Marťana. A on to dokázal. A pro mě dokonce o parník. Tohle byla neuvěřitelná kniha. Čistá oslava literatury. Klobouk dolů pane Weir.
(SPOILER) No... koukám, že půjdu proti proudu, ale tohle bylo prostě špatný. Mám pocit, že tahle knížka jde dočíst pouze v případě, kdy rezignujete na jakékoliv přemýšlení. Když už jsem se smířil se všemocnou ženou, které dal celý svět, včetně všech diktátorských režimů, do rukou svoji moc, tak s mimozemšťanem, který používá všechny myšlenkové a emocionální koncepty, jako člověk, ač na biologické a chemické úrovni funguje úplně jinak, se fakt smířit nedokážu. Tabulka se slovníkem v notebooku už je jen (shnilá) třešnička na dortu. Jak říkám - pokud jste připraveni vypnout mozek a jen číst, tak chápu to vysoké hodnocení knihy. Pokud ale potřebujete, aby to, co čtete, mělo alespoň naprosto elementární uvěřitelnost na úrovní principiální logiky, nechte Spasitele v regálu.
Weirův Marťan je moje velká láska jak v knižní, tak ve filmové verzi. Artemis pro mě byla oproti němu velkým zklamáním, o to jsem radši, že Spasitel se k marťanské kvalitě vrátil, možná ji dokonce překonal :)
Nečekaný spojenec z anotace je nečekanější, než jsem čekala... :) Ale je tak úžasný, že jsem si ho zamilovala na první dobrou. Dokonce natolik, že když jsem knihu přečetla, pořídila jsem si i audioknihu, aby mi ho přečetl ještě někdo jiný a já si tak příběh užila ještě víc než napoprvé. Spasitel je bezesporu tím nejlepším vesmírným dobrodružstvím, jaké jsem kdy měla možnost prožít. Obdivuju, do jakých detailů má Andy své příběhy promyšlené, a to tak, že jsou veskrze reálné, byť se jedná o fikci. Navíc umí vše tak vysvětlit, že to pochopíte, i když jste třeba na fyziku a techniku stejně blbí jako já. A to chce fakt talent..
Dlouho jsem se nesetkala s takovými zvraty, které by mi vyloženě pozastavily srdce, a že je jich v knize požehnaně! Vždycky, když to vypadalo nadějně, že už zachrání planetu, přišel nějakej takovej zvrat, kterej vyústil v bezvýchodnou situaci, ale hlavní hrdina se svým spojencem to pokaždé vyřešili, aby mohla přijít nějaká další bezvýchodná situace. Ve výsledku jsem tak prakticky nebyla schopná se od příběhu odtrhnout. Samotný závěr, ke kterému jsem se tak i přes značnou tloušťku knihy dopracovala poměrně rychle, mě natolik dojal, že jsem brečela a usmívala se zároveň, naprosto emočně vyčerpaná a spokojená.
Pokud jste fanoušci sci-fi nebo Vás jen láká nějaké dobré sci-fi zkusit, s touhle knihou nesáhnete vedle. Já si ji pravděpodobně dám brzy potřetí, protože tohle je zatraceně jedna z nejlepších knih vůbec :)
Audiokniha
Sci-fi žánru moc neholduji, a jak jsem právě zjistila, je to škoda. Vždy jsem si myslela, že tato literatura je jen o spoustě technických pasáží, kterým budu jen stěží rozumět, ale nikdy mě nenapadlo, že může být i plná emocí. Moje první autorova kniha a určitě ne poslední.
5 + 1 hvězdička! Tahle kniha mě tak nadchla, že jí musím dát hvězdičku navíc, protože když ji porovnám s knihami, kterým jsem v poslední době dala 5*, musela bych asi u ostatních jít snížit hodnocení :) Tuhle knihu si prostě MUSÍTE přečíst.
Kniha mě místy bavila tak, že jsem nebyla schopná se odtrhnout, jinde mě dojímala málem k slzám. Přečetla jsem to snad za 4 dny, to je na mě nadzvuková rychlost! Má to spád, pořád se tam něco děje. Obsahuje to hromadu vědeckých informací, kterým možná ani dostatečně nerozumím, ale to vůbec ničemu nevadí. Za mě je Spasitel ještě lepší než Marťan a i ten byl naprosto boží. Doufám a zároveň se bojím toho, že někdo udělá film :-)
Napínavá vesmírná jízda bez výrazně hluchého místa. Přečteno jedním dechem, bavilo mě po literární, dějové, fyzikální i technické stránce. Mnoho skvělých nápadů. A líbí se mi, jak Weirovi hrdinové nevzdávají žádnou šlamastyku.
Let je to do neznáma. Vědec Ryland neví, proč se ocitl v kosmické lodi. Šokující vzpomínky se vracejí. Všechny vlády světa se spojí, aby odvrátily zánik lidstva, A ten problém nemá jen matička Země, ale i další planeta kdesi daleko ve vesmíru. A tak vzniká další spojenectví. Troufám si říct, že spojenectví není to správně slovo. Spojit se mohou i zločinci, ale tady jde o přátelství, které je mezi dobrými. Popisy vědeckých postupů byly pro mne španělskou vesnicí. Mám takové znalosti, že mi může každý napovídat, co chce, a nejsem schopná to potvrdit ani vyvrátit:) Za to lidská stránka mne zasáhla. Pěkná pouť vesmírem i časem.
Už vím, proč mám ráda sci-fi. Protože je jako já. Nabité vědomostmi, které ale většinou k ničemu nejsou; když filozofuje, je sice trochu nudné, ale to holt k tomu patří; většinou seriózní, ale taky to umí pěkně rozjet, a kde sakra bere ty šílený nápady...; ne každej ho snese, ale kdo už jo, ten ví, že je mega šťavnatý a zajímavý!
Ne každé sci-fi je ovšem bezezbytku jako já, Spasitel třeba nebyl nudnej ani na jediném řádku! Miluju navíc tyhle "vědecky-vysvětlovací" kousky, kde se toho ranec dozvím. Ryland i Rocky byli naprosto úžasní a Andyho obdivuju - kam on, ku*va, na to chodí?! Doporučuju všema pěti končetinama!
"Porušil jsem vnější buněčnou stěnu nanoinjekcí."
"Šťouchal jste do něj tyčkou?"
"Ne!" bránil jsem se. "Vlastně ano. Ale bylo to vědecké šťouchnutí velice vědeckou tyčkou."
"Trvalo vám dva dny, než vás napadlo do něj dloubnout."
"Teď musíme počkat, až se probere počítač."
"Pospěš."
"Dobře, budu čekat rychle."
"Jsem císař Kómatius. Poklekni přede mnou."
15/2023
Andy umí. Artemis jsem tedy nečetla, ale Marťana jsem zhltla (a u něj jsem se teda taky hodně nasmála) a u Spasitele tomu nebylo jinak. Jakmile se děj dostal do otáček, nemohla jsem přestat číst.
Mark mi byl jako hlavní postava asi trochu sympatičtější než tady Ryland, ale ten byl zase jiný, nadšený vědátor a všechny objevy fakt prožíval, ten entuziasmus byl neskutečnej.
Retrospektivní části příběhu měly taky něco do sebe, Strattová byla docela fůrie!
Konec byl pro mě vlastně moc milej, neříkám, že jsem to čekala, ale nezklamalo mě to :-) Jen je teda fakt, že po tom, co jsme procházeli málem každou hodinou, to pak na posledních 150 (?) stranách byl sešup po dnech a týdnech, tam to pro mě bylo trochu uspěchaný (fakt velká změna tempa vyprávění).
Za tenhle skvělej vesmírnej příběh dávám plnej počet, protože jsem se bavila, dojímala a dalo mi to přesně to, co jsem chtěla.
Takové dojemné nepravděpodobné přátelství, to na tom bylo hezké. Přiznám se ale, že pár věcí mi tam nesedlo: Jak to, že tauméby přežily ve vzduchu? (Nebo jsem přehlédl, že na lodi má vzduch bez dusíku?) Části odehrávající se na zemi zhruba od poloviny knihy už jen zdržovaly - ačkoliv se v nich vždy rozpomenul na něco významného pro děj, nepřišlo mi to natolik podstatné, aby se to muselo rozvádět na víc než dvou stránkách. A konec byl trochu divný. Ty ,,karbanátky", které jedl? A narychlo nastřelená kultura mimozemšťanů? Buď to měl rozvést víc, nebo to tam neměl vůbec dávat, ale pokud to má být jen vějička na nějaký další díl, který chce napsat, tak beru svá slova zpět a jsem zvědavý na pokračování, protože až na tyto drobnosti mě kniha ohromně bavila.
Keď začnete čítať, neprestanete, zvedavosť vám to nedovolí