Spát v moři hvězd - Kniha II.
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538067/bmid_spat-v-mori-hvezd-kniha-ii-663b70d45cfe3.jpg
4
336
336
Spát v moři hvězd série
< 2. díl
Xenobioložka Kira Navárezová na průzkumné misi objevila mimozemský organismus a celý život se jí obrátil vzhůru nohama. Měkké ostří – jak organismus pojmenovala – ukrývá řadu děsivých tajemství. Poté, co se Kiře a jejím přátelům nepodaří najít mystický artefakt pro boj s medúzáky a strašlivými nočními můrami, představuje poslední naději pouto, které mezi Kirou a Měkkým ostřím vznikne. Pouto, které může pro lidstvo znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Voxi
Originální název:
To Sleep in a Sea of Stars. Part Two, 2020
Interpreti: Kajetán Písařovic
více info...
Přidat komentář
Super jako kniha první. Musím říct, že Paolinimu se povedl poměrně epický závěr (i když teda moje sentimentální dušička chtěla něco jiného). Za mě naprosto parádní scifi se skvělým nápadem. Musím opravit, co jsem napsala k první části, a to že to vypadalo, jako by si to Paolini pořádně nenastudoval a neprobral s odborníky - to se ale člověk dozví spíše až z dodatků. A tady přichází velké mínus pro Fragment, který knihu takto rozdělil, podle mě jen za účelem rýžování peněz. Dát terminologii jen do druhého dílu je fakt nerozum, hlavně když je člověk využije spíš ze začátku, kdy se v příběhu ještě tolik neorientuje. To je ale čistě blbost našeho nakladatelství, příběh jako takový musím jenom doporučit.
První díl se mi líbil asi o trošku víc. Ale tento jsem si také nesmírně užívala, protože jsem už věděla, co od toho očekávat. Líbila se mi spousta věcí která se udála od začátku této druhé části, ale konec ve mně způsobil obrovský zmatek. Na jednu stranu mi přišel šíleně překombinovaný a říkala jsem si: Co to sakra? Není to už trochu moc?
Na druhou stranu mě ale dokázal rozbrečet, všechno mi přišlo nespravedlivé a i věci z běžného života teď vnímám trošku beznadějně.
Rozhodně ve mně příběh dokázal vzbudit emoce, což bych od sci-fi úplně nečekala.
Přála bych si možná, aby to skončilo jinak, ale i tak můžu s klidným svědomím doporučit. Je to bez pochyb něco originálního, něco, co tu ještě nebylo a na co dost možná nikdy nezapomenu.
Epické vyvrcholení příběhu s nečekaným koncem, který ve mně zanechal smíšené pocity. Teď už si jen počkat na ten film :)
(SPOILER)
Jo, mně se to líbilo :-) Druhá část uteče jako voda, v podstatě už se jedná jen o samotné velké finále. Sci-fi tématika je mi trochu cizí, ale od Paoliniho mě bavila, postavy jsem si oblíbila ani nevím jak a příběhově silné. Konec minimálně nečekaný, nabízený happyend se nekoná a alespoň za mě připraveno na případné další díly. Na Eragona to možná nemá, ale přesto určitě Paoliniho fanouškům doporučuji.
PS: Některé technické popisy vesmírných lodí a vesmíru vás nemusí odradit. Aby vás knížka bavila, tak nemusíte být génius přes vesmír :-)
V jedničce jsme se seznámili se světem a jeho fungováním (to mě moc nebavilo), ale druhá kniha byla jedna velká jízda. A ten konec? No, uznávám, že jsem si pro Kiru představovala něco jiného, ale přesto se mi konec líbil. Pro víc info jukněte do mojí recenze.
Bohužel se tahle kniha úplně nepovedla, je to slabé a omšelé. První část byla lepší. Líbil se mi předložený svět, ale potenciál nebyl využit. Škoda.
Pokud by to byla autorova prvotina asi bych po ní nešáhla, ale protože už má Paolini za sebou Odkaz musela jsem knihu/y mít. Musím říci, že i druhá část byla čtivá a zajímavá, sice to nemělo ten spád napětí, ale i tak musím hodnotit velice kladně. Uvidíme s čím Paolini přijde příště.
Trošku lepší jak první část, ale pořád nic, co by mě nadchlo a chtěl někdy číst znovu. Paolini by měl zůstat u fantasy, ta je od něj neskutečná. Eragona přečtu ještě xkrát.
Je o moje první sci-fi v dospělém věku, takže nemám s čím srovnat. Nicméně příběh je čtivý, propracovaný, vtáhl mne hned od začátku 1. dílu do děje. Nutil mne využívat každou chvilku k dalšímu čtení. Autor gradoval příběh podobně jako v sérii Dračích jezdců. Líbí se mi jeho styl psaní a vyváženost akčních scén s těmi přemýšlivými. Těším se na další knihy autora. Mám jedinou technickou výtku a to k rozdělení českého překladu na 2 díly. Doporučuji si je obstarat a číst najednou.
(SPOILER)
Ten konec... Proč?
Knihu jsem dočetl v noci a už jsem neusnul. Celou noc jsem si jen říkal sakra, proč to skončilo zrovna takhle? Jak ho něco takého mohlo napadnout? Vždyť to mohlo skončit jinak...
No nic, tak na zhodnocení.
V první řadě naprosto souhlasím s @Tarja666. Tak zkusím něco ještě vymyslet.
Kniha je jeden příběh, správně jedna kniha, ale z nějakého důvodu ji rozdělili do dvou knih. S tím souvisí obsáhlý dodatek na konci druhé části knihy, který velmi osvětluje a vyjasňuje, jak vlastně funguje RNS cestování, ale i mnoho jiných věcí. Jen je škoda, že když už knihu rozdělili, tak že to není i v první části, kde bych to snad ocenil ještě více. Takovéto dodatky jsou za mě rozhodně super, jelikož u takto tematických dějů jsou pojmy potřeba a s tím i vysvětlení.
Největší plus, co jsem na ději druhé části viděl byl (až na konec) vývoj postav. Jak emocionální, tak příběhový. Kira se konečně začala [až na konec (to zde bude často)] chovat jako člověk a o hodně lépe jsem (až na konec) vplynul do děje. Velmi se mi líbil vývoj medůzáků, kteří konečně začali dávat smysl a velmi oceňuji zakomponování tlamy, které má dle mého velkou významovou hloubku. Akce byla skoro všude, ale v krásně zpracovatelné a přijatelné formě. Nebylo to jen jedno velký BUM na konci a nic víc, zároveň to však nebyla jen čistá akce bez jakékoliv hloubky.
Líbilo se mi i celé zpracování světa. Mezi hvězdná politika, osidlování planet, SVV, stanice, antihmota k cestování, lodní mozky... Tohle se Paolinimu vážně povedlo a od Eragona je to doopravdy velký posun dopředu.
Hodně oceňuji propracovanost, detaily lodí, lidí... Všeho. Tohle knihu posouvá na úplně jinou úroveň. Například spojitosti mezi Medůzáky, Zmizelými a Měkkým ostřím/osévačem.
Takže co se světa týče, není za mě nic důležitého ani zajímavého, co bych vytknul.
Teď na děj.
Děj se celou dobu krásně rozjížděl. Útěk ze stanice Orsted byl výborně zpracovaný. Kiřino větší souznění s Měkkým ostřím a vytváření pomocí něho bylo super. Přípravy na bitvu včetně Kiřinýho duševního boje a následného sblížení se se Salvou/Falconim bylo zase napsaný perfektně a plně jsem se do jejích pocitů z toho co ji čeká vžil. Boj s velkým a mocným Cteinem... Všechno bylo takřka perfektní, dokud ji v tlamě nezasáhl casaba-howitzer... Pak přišlo zklamání.
Podobný konec mě napadl již v první části. Co když by ji měkké ostří ovládlo, to by se asi stala nějakou "bohyní" a vládla by vesmíru, ne? Ale to je blbost, to určitě bude něco jiného, lepšího. A ono se hold něco takového stalo, ale snad ještě hůře. Vůbec nemám rád konce, kde hlavní hrdina zjistí, že někoho miluje, ale pak se musí vydat na dlouhou cestu osudem... Neboli naprosto tuctový klišé. Tady se však stalo něco podobného, ale ještě hůře. Z Kiry se stala mnoha osobní bytost, které stačilo tlesknou, flusnout a lusknout, aby vytvořila cokoliv, poté se sama vydala na dlouhou cestu vesmírem, aby zničila hrozící hrozbu a nejspíše se už nikdy nevrátí ke svým přátelům... Mnohem lepší konec by byl, kdyby zničila Tlamu a získala plnou kontrolu nad Měkkým ostřím, poté by se setkala s Falconim a bude happy end. Díky Měkkému ostří by zajistili mír a mohli by se podílet na objevování a osidlování vesmíru.
Těm z vás, kteří ještě nečetli to může připadat předvídatelné a o ničem. Já bych to tak bral normálně taky, ale zde bych takovýto konec doopravdy ocenil.
Napsal jsem tady doslova slohovku, (jestli někdo chce, může to tak využít), ale Spát v moři hvězd si to zaslouží.
Abych to nějak shrnul. Kniha měla vše. Postavy, které jsem si oblíbil. Akci, která byla všude kde měla být. Hluboký děj plný detailů, který člověka pohltil. City a emoce, do kterých se vžil i již zmiňovaný dodatek.
Kniha se mi doopravdy líbila a nebýt nepovedeného a v podstatě smutného konce, instantně 5/5. Takto 4/5.
(SPOILER)
Tak jo, právě jsem dočetla druhou část Spát v moři hvězd... A jsem z toho tak psychicky rozladěná! Christopher Paolini má nebývalý talent psát jiné konce knih než bych si představovala. Pak z nich vždycky mám úplnou knižní kocovinu a pořád přemýšlím nad tím, proč to sakra nemohlo dopadnout jinak...ach jo. Dobře, potřebovala jsem se tady trochu vybrečet, a teď se tedy vrhnu na hodnocení knihy, což je asi to, co tady všechny zajímá. :D
V prvé řadě musím říct, že jde celkem znát, že kniha je "násilně" rozdělena na dvě části. Od první strany vás to vrhne do akce, která až na jednu menší pauzu pokračuje dalších 300 stran. Tohle prostě mělo být finále knihy.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla téměř bezprostředně po prvním díle, protože pojmů je tady dost a dost a po delší době by si člověk asi musel dát rereading, aby byl v obraze. Každopádně, co pro mě bylo velkým překvapením, bylo posledních 50 stran. Tvoří je dodatky včetně slovníčku pojmů. Jako haló, proč něco takového třeba ve zkrácené verzi nebylo i v prvním díle? Tam to podle mě bylo i daleko více potřeba, jelikož tady už je čtenář z první knihy docela zběhlý. Ty ostatní dodatky fajn, beru, to si člověk může projít až na konci, ale tohle mě tedy upřímně docela zarazilo.
Každopádně příběh samotný mě ale bavil. Vtáhl mě do děje a já prostě chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Těšila jsem se na své oblíbené postavy, které opět splnily, co jsem očekávala. Nejvíce jsem si jednoznačně oblíbila Falconiho. To je prostě správný chlap jak má být a přitom nebyl zase přehnaně přikrášlený a bez chyb. Druhé místo obsadil Gregorovič. On byl takovým velmi osvěžujícím elementem v knize a jsem ráda, že to s ním dopadlo, jak to dopadlo. A třetí místo tentokrát obsadil Itari. Toho jsem možná v hodnocení první části trochu opomenula, ale přišlo mi hrozně zajímavé se trochu blíže seznámit s medůzáky a díky němu se to povedlo.
*SPOILER*
Co se týče Kiry...konečně tentokrát projevila trochu více emocí. Hlavně momenty před bitvou, kdy vlastně došlo ke sblížení Kiry s Falconim...tam jsem to tak strašně chápala. Ten strach z toho, že člověk možná bude za pár hodin mrtvý... ano, tohle se mi moc líbilo. Výborně popsáno. Další část, když Kira sama sebe posílala na smrt... no mám dojem, že tohle by asi nikdo z nás zažít nechtěl. Loučit se svými přáteli "po telefonu", nepěkná věc. Tyto momenty se mi určitě vryly do paměti.
Nečekala jsem, že nakonec Kira přeroste do jakéhosi nadvědomí a že vlastně nakonec skončí úplně sama. Tak nějak jsem cítila ten příslib toho, že by s Falconim tvořili supr pár a doufala jsem, že nakonec bude happy end, a to přestože na nich většinou u knih nutně netrvám. Ale tady mě to tak nějak mrzelo. Posledních 50 stran jsem prostě sledovala všechny ty změny, jak vědomí Kiry přerůstá do úplně jiných rozměrů a bylo mi jasné, že je to nevratné. Každopádně si myslím, že osud Kiry byl nakonec hrozně smutný. A tak jsem to vnímala i u Eragona. No, příště si rozmyslím, než nějakou další knihu od Paoliniho přečtu. :) (Samozřejmě, že přečtu, ale budu se muset psychicky obrnit.)
*KONEC SPOILERU*
Abych to shrnula celkově...tohle dílo se mi líbilo. Myslím, že by bylo lepší, kdyby vyšla kniha dohromady, tak jak to má být. Každopádně celkově to byl velmi zajímavý příběh, nic podobného jsem zatím nečetla. Měla jsem tu své oblíbence, nechybělo napětí...jen ten konec...ach ach. 85%
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace mimozemšťané kosmické lodě záchrana planety sci-fi kolonizace vesmíruAutorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Je to velice pěkný příběh, měla jsem štěstí, že jsem druhou knihu získala hned týden po přečtení první. Knihy na sebe hned navazují a po přečtení první jsem se hned pídila po druhé a měla jsem štěstí.