Přidat komentář
Jedna z pokladu, vytvářeného prostřednictvím mého zdejšího knižního anděla:) Postupně se snažím splácet "dluh" milovanému kraji...
Nádherné vyprávění o těžkém životě, o opravdu těžkém každodenním potýkání se, nejen z dnešního srovnání. Rozdíly životní úrovně v tehdejší Evropě byly propastné. Autorka nepoužívá žádné expresivní výrazy, "pachové stopy", aby nám tu dobu přiblížila. Není jich potřeba. A ač se to možná nezdá, ani na zlomek okamžiku jsem neměla pocit, že čtu něco depresivního, proto "nádherné vyprávění"...Vždyť také Speranza znamená Náděje...Úcta k životu, úcta a samozřejmá pomoc druhým...
"...A přece každého jara, když zase poprvé zakukala kukačka, zachvělo se jí cosi v hrudi. Klopila oči v obavách, aby v nich někdo nepostřehl záblesk naděje. - Vždyť po časech zlých vždycky přicházejí lepší. Jen když člověk dovede čekat a věřit."
Je to úžasný příběh dívky a ženy,která najde smysl života.Začíná jejím nemanželským zrozením ,nuzným životem u prarodičův kraji bažin a nezdravého povětří.Nakonec dospěje v ženu,porodí děti,a nakonec se loučí se svým zabitým synem .A myslí že tím vymřel rod Maurů.Ale Speranza věrná svému jménu,byť byla nemanželské dítě,Po všech strastích života,zvedá hlavu a bojuje s nuzným životem jaký vedla hrdě dál.