Spev duchov
Jesmyn Ward
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405769/bmid_spev-duchov-lE6-405769.jpg
4
34
34
Jojo má trinásť rokov a snaží sa pochopiť, čo znamená byť mužom. Môže sa inšpirovať viacerými otcovskými postavami – najmä jeho černošským starým otcom, ktorému hovorí pap. Ale iní muži mu dospievanie neuľahčujú. Jeho otec Michael sedí vo väzení a belošský starý otec ani neuznal jeho existenciu. Jojo okrem sveta živých počuje aj hlasy mŕtvych, najmä strýka Dariana, ktorý umrel na strednej škole. Jojova matka Leonie nie je veľmi prítomná v živote svojich detí. Túžila by byť lepšia, ale nedokáže uprednostniť potreby svojich detí pred svojimi, čo jej komplikuje závislosť – drogová aj citová. Mučená a konfrontovaná víziami svojho mŕtveho brata, ktoré k nej prichádzajú v opojení, zápasí s brutálnou realitou svojho života. Keď Michaela prepustia z väznice, Leonie posadí deti a svoju priateľku do auta a vydá sa na sever do srdca Mississippi k farme Parchman – štátnej väznici. Duch trinásťročného chlapca, ktorý tam zahynul polstoročia predtým, má Joja tiež čo naučiť o otcoch a synoch, o minulosti, násilí a o láske.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , InaqueOriginální název:
Sing, Unburied, Sing, 2017
více info...
Přidat komentář
Jesmyn Wardová v této knize přináší syrové, neskutečně reálné postavy s dějem, který je jednoduchý (zfetovaná matka naloží děti do auta, aby vyzvedla z vězení jejich otce), ale neuvěřitelně podmanivý. Vypráví o rasistické americké minulosti a o tom, jak ovlivňuje současnost. Je to příběh o chudobě, lásce, smutku, ztrátě, zneužívání, brutalitě, rasismu, nespravedlnosti, rodině, závislosti. Líbila se mi i nadpřirozená linka s mrtvými, jejichž duše nenašly klid. Čtení je to víc o pocitech, které příběh vyvolává a myslím, že chce čas a správné naladění.
Zaznívající krutá píseň amerického jihu - procházející z minulosti do současnosti ....
Sociálně společenský román o chudobě, rasovémpůvodu .... a o důležitosti rodiny pro postavení dítěte....
Historie jedné bezvýchodné cesty a smutný nápěv duchů minulosti ...
.... někdy člověk skoná tak ošklivým způsobem, že si i Bůh zakryje oči ...
.... polovina duše pak zůstává na zemi a hledá pokoj ....
Vzpomínka na bavlníková pole a otroctví - a současně příběh mladého Joja a jeho malé sestřičky Kayly, kteří přežívají vzhledem k vzájemné lásce....
A promlouvající postavy zbloudilých, kteří hledají návrat domů ....
Silné dílo - skvěle vystižené autorkou .... dala bych i 5 hvězdiček.
Bez těch duchů bych dala 5. Charaktery všech lidí jsou bezchybně popsány
a spisovatelka nám nabízí zajímavý náhled do života chudých lidí na jihu USA. Dokonce i samotný děj, zvláště pokud by se trochu natáhl, by byl sám o sobě velmi zajímavý."
Obrovský čtenářský zážitek. Bolestivá sonda do života chudé rodiny na americkém jihu napsaná nádherným jazykem vytvářejícím neuvěřitelně hustou a magickou atmosféru onoho místa. Ošklivá, smutná, radostná, poetická i děsivá. Obálka a celková vizuální úprava knihy ten zážitek jenom podtrhují.
Jesmyn Ward ve svém románu úspěšně navázala na klasiky tzv. jižanské literatury. Kniha je jakousi obdobou "road movie", při které se čtenář rozhodně nenudí. Není nouze o dramatické zápletky, atmosféra postupně houstne a děj v závěru graduje.
Oceňuji vytříbený styl autorky, která nenechavá snad nikoho na pochybách o svém literárním nadání.
Malý Jojo, kterého osud uvrhl do krutého a bezohledně sjetého světa jeho matky Leonie vám nemilosrdně rozhodí stránky... bude vás bolet tohle malé nahlédnutí do jejich každodenního bytí nebytí... jenže i přes tohle všechno temno... jemně vetkaný popěvek s nádechem tajemství vám nedovolí s vyprávěním příliš otálet... prostě uháníte s písní o závod, až vám poslední sloka bez pardonu vezme dech.
(SPOILER) Tohle mi nesedlo. Je to sice kvalitně i originálně napsané, ale deprese z toho teče proudem. Mimoto se mi zdá divné, že se stále píše o taťkovi a mamce, a přitom je mamka Leonie, ne ta, která umírá na rakovinu. Vůbec mi tam nevadí duchové, ale feťáci a kriminálnici ano. Lituju toho malého kluka a jeho sestřičku. Asi jsem si vzala něco, co neumím pochopit a podvědomě se tomu i bráním.
Jesmyn Ward spôsobom písania nielenže pripomína, ale čo je nemenej dôležité, aj dosahuje kvalitu výborných próz Faulknera, Morrisonovej, J. Baldwina, R. Ellisona. Veľmi evokatívne a skutočne inteligentne napísané. Stačí sotva päťdesiat strán a pred vami sa už stihol rozvinúť hutný, plnokrvný príbeh, ktorý akoby zavisol v akejsi bezčasovosti, je potrebné nechať sa ním pohltiť, nechať sa unášať jeho takmer až filmovou atmosférou, precítiť tiaž minulosti a v nej - a tiež v SEBE SAMOM - hľadať kľúč k súvislostiam a problémom dneška. Som milo potešená, že sa ešte stále nájdu autori, ktorí majú záujem písať takto a vedia písať takto; že "faulknerovská tradícia" ešte žije.
Dlho som premýšľala, či mám knihu hodnotiť 4* alebo 3*. Nakoniec zvíťazila nižšia varianta, pretože pri posudzovaní kníh, ide vždy aj o ten subjektívny dojem, čo kniha vyvolala v samotnom čitateľovi. A mne sa táto kniha proste nečítala dobre.
Postavy boli krásne vykreslené, popisy lyrické s prídychom niečoho agresívneho a zlého, čo sa blíži. Cítim autorkine hodnoty ako spisovateľka, o ktorej si myslím, že vie naozaj krásne písať, ale ku mne to nepreniklo. Žiaľ.
Priznám sa, nečítalo sa mi to ľahko. Kniha je tvrdá i poetická, písaná zvláštne, mám pocit, že mi možno veľa vecí aj ušlo. Novodobý magický realizmus? Novodobá drsná Amerika? Asi niečo z oboch.
Číst tuto knihu bylo jako naplno prožívat depresi a nevidět žádné "světlo na konci tunelu". Jedná se o hodně náročnou četbu co se týče udržení pozornosti.
Příběh to byl opravdu smutný, i když je nám představeno vícero vypravěčů.
Za velké plus považuji detailní popis všech vypravěčů včetně jejich niterních pocitů a včetně rasových předsudků.