Spev o Achillovi
Madeline Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413618/bmid_spev-o-achillovi-6rr-413618.jpg
4
769
769
Madeline Millerová má neskutočnú slabosť pre antiku a grécku mytológiu, a tak námet jej knihy Spev o Achillovi tvorí jeden z najznámejších príbehov Iliady. Autorka za túto knihu získala mnoho ocenení, najvýznamnejšie z nich Orange prize for fiction. Príbeh Achilla rozpráva jeho najbližší priateľ Patroklos, syn Menoita z Opunta. Patrokla poslali do exilu ku kráľovi Peleovi, kde vyrastá spolu s jeho synom Achillom. Keď Paris unesie Helenu zo Sparty, vypukne Trójska vojna, do ktorej odchádzajú obaja priatelia a spolu v nej aj obaja zahynú. Millerová spracovala známy príbeh netradičným spôsobom. Jej rozprávanie naplno viahne moderného čitateľa do deja, hoci autorka vychádza z gréckej filozofie nevyhnutnosti osudu a obmedzeného času.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Song of Achilles, 2011
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem všude viděla jen samé ódy. Jak je to moderní klasika, jak je to srdcervouci, jak je to božské...
No.
Kniha se mi líbila o tom žádná. Krásný jazyk, krásný příběh, krásně a poeticky zakončená love story, která ve vás po dočtení ještě chvíli bublá to jistě.
Nicméně zase úplně paf jsem z toho nebyla. Některé pasáže byly zkrátka o ničem.
Nemusela jsem si bezhlavě podtrhávat každou druhou větu a bědovat nad tragickým osudem dvojice.
Ve výsledku konec krásný, smutný ale tak nějak hezky smutný. Žádná slza se neobjevila a rozhodně nemam z této knihy zlomené srdce a vyschlé slzní kanálky, tak jako někteří.
Ale tak každá kniha má svého čténaře.
Jestli jsem se letos u nějaké knihy modlila, ať už ji konečně dočtu, byla to tahle…
Achilleova píseň je napsaná krásným, barvitým jazykem, moderním a přitom zohledňujícím historický kontext (věřím, že na tom má velkou zásluhu Tomáš Kačer, který ji přeložil do češtiny), příběh je silný, romance velkolepá, osudová, bolavá…, vyvrcholení skličující tak, že zadržujete slzy…
Ale pokud jste Homéra a Iliady znalí, nemá vám kniha moc co nabídnout. Alespoň tím si já vysvětluju, proč mě to tak strašlivě nebavilo.
Ačkoliv dokážu absolutně ocenit všechny formální aspekty knihy, většinu času mi to čtení fakt nešlo.
Každopádně děckám ve školách bych to cpala horem spodem - rozhodně radši než Homéra (promiň mi, pane klasiku), protože tady je přece jen větší pravděpodobnost, že to přečtou a něco si z toho i odnesou.
•
P.S.: Občas někde narazím na rozčarování nad autorčinou libovůlí, že Achillea nechala usmrtit šípem do srdce, když je přece notoricky známé, že měl jediné zranitelné místo na patě. Skutečnost je taková, že ten mýtus o patě vznikl až později, po Homérovi. Pakliže autorka vycházela z Iliady, byl Achilles (dle slov Apollonových, který vedl Paridův šíp) smrtelníkem. “Vystřel šíp a ten ho usmrtí.”
Kniha je udivující tím, jak v ní autorka dokázala spojit gay romanci se seriózní prací s řeckými mýty. Vztah Patrokla k Achilleovi je idylický, o něčem takovém asi sní každý gay. Kdyby nebylo zasazení příběhu do kontextu řeckého světa trójské války, byl by to čirý kýč. Autorce se však povedlo to, co k dokonalosti přivedla Christa Wolfová: mýtus zaplnila živými lidmi a my jsme se stali aktéry dějů, jež známe z Homéra, Sofokla a Eurípida. V tuto chvíli pak autorce odpouštíme idyličnost vztahu dvou hlavních postav s vědomím, že kdyby více pracovala s psychologií, kniha by se jí mohla rozpadnout. Takto je prostě věrná a dokonalá láska obou mužů axiom, který ukotvuje celé vyprávění. Výborný nápad vyprávět příběh Patroklem se zúročil v závěru knihy, v němž překračujeme hranice pozemského přebývání - zcela v souladu se starořeckým chápáním smrti a posmrtné existence. Snad jen k Thetis nemusela být autorka tak tvrdá.
Vynikající zpracování klasického příběhu, vztahy a jejich rozvoj je popsaný s citem a vkusem, nic není nedotažené. Nemám výhrady ani vůči rychlejšímu závěru; dynamika příběhu nebyla lineární a gradovala naprosto přirozeně. Posledních 50 stran ze mě dokonce vymáčklo pár slz :') Hvězdičku musím ovšem strhnout za "detail" Achillovy smrti - existuje i ustálený pojem "Achillova pata", máme Achillovy šlachy, to vše právě protože legendární Achilles měl jedinou slabinu, a to patu! A v knize mu šíp probodne srdce? Asi to měla být metafora, nicméně namáčení v řece Styx tam nebylo zmíněno ani jednou a celkově to nedává smysl. Nechápu, proč se tak autorka rozhodla učinit. Každopádně jinak skvělé!
EDIT: Tak prý skutečně měla autorka namysli jedinou slabostí právě slabost pro jiného muže.
Krásný příběh. První polovina mě tedy bavila více, ale i v druhé jsem si nakonec poplakala. Jen škoda nepříliš zdařilého překladu; přechody mezi časy mě vyloženě vytáčely, nejednou jsem hleděla na kostrbatou českou větu a měla ji živě před očima v angličtině, kde by fungovala naprosto nádherně. Pokud se někdy do Millerové pustím znovu, rozhodně sáhnu po originálu.
(SPOILER)
Řeckou mytologii naprosto zbožňuji. Achilleova píseň vzala moje srdce a rozdrtila ho na tisíc malých kousků, které snad nikdy neposkládám.
Příběh o Trojské válce patří k mým nejoblíbenějším a tohle zpracování ho posunulo na úplně jiný level. Patrokla i Achillea jsem si zamilovala hned na začátku, jejich postupné sbližování bylo mojí životní energií. Líbily se my časy strávené s Cheironem, ale největší obrátky to ale dostalo až s začátkem války.
Vychytralý Oddyseus byl skvělým doplněním, bavilo mě poznávat i další postavy řecké mytologie a hlavně zapojení bohů (Apollona já můžu vždycky). To, jak si autorka prohrála s postavou Briseovny mě velice potěšilo.
Achilleus mi ke konci lezl na nervy, ale zároveň mi s každou stránkou lámal srdce. Patroklova láska k němu byla něco tak nepopsatelně krásného, ta oddanost byla všechno. Autorka skvěle popsala, jak byli navzájem spojeni, jak se bezmezně milovali.
Ani nemusím zmiňovat, co se mnou udělal konec. Jelikož znám příběh Trojské války, tak jsem věděla, jak to skončí, ale stejně jsem se neubránila slzám. Celkově se mi knížka zapsala hluboko do mysli a zařadila se k mým nejoblíbenějším. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla a mohla Achilleův a Patroklův příběh prožít.
Je hezké, když kniha přinese něco, co jste dosud nevěděli. A tady navíc zajímavou formou. Řečtí hrdinové jsou zde pojati velmi současně, se všemi svými chybami a slabostmi, což pro mě bylo velmi osvěžující. Bohové jsou se svými rozmary už známí, ale tady to tak nějak dává lepší smysl. Thetis a její mateřská láska je jakoby lidsky pochopitelná (až na tu svou homofobii).
Konec je na můj vkus hodně uspěchaný, až nedokončený, což mě trochu mrzí a za něj strhnu jednu hvězdu dolů. Ale jinak je to krásný, dojemný, pochopitelný a uvěřitelný příběh lásky až za hrob. A vlastně i lásky v mnoha podobách. Důsledky už jsou jiný příběh.
Upřímně trošku jsem více čekala onu magickou mytologii. Byla všude, byla drtivě nádherná, ale prostě jsem v tomhle směru čekala trochu jiného. Když se nad tím zpětně však zamyslím, nakonec mi to vůbec nevadí.
Byl to jeden velký příběh, vlastně celý život Patroklosa, což myslím nemusí být pro každého. Občas jsem byla zmatená, v jakém období jeho života tedy jsme, kolik je Achiellovi a jemu věrnému přítelovi. Naštěstí pokaždé, když mě tato otázka napadla, knížka vše uvedla na správnou míru.
Patroklos byl úžasný charakter, na který jen tak nezapomenu, už jen kvůli tomu, že mi konec zlomil srdce, přestože jsme ho všichni asi čekali, pokud tedy něco o řecké mytologii víte.
A samozřejmě náš krásný Apollón. Mnohem krutější, než nám milý Rick Riordan představoval, přestože na to kniha Apollónův pád vlastně celou dobu poukazuje. No cítila jsem se velmi zrazeně. Takhle si ho z dětských knížek nepamatuji.
Za mě to byla úžasná podívaná. Svět byl barevný, nádherně vykreslený jako samotný Achillés. Zlomilo mi to srdce na podobné úrovni jako Banana Fish. Je to mimořádný příběh.
Achilleova píseň je krásná. Poeticky napsaná. Zároveň ale cítím, že pro mě není takovým wow, jako pro všechny ostatní. Láska mezi Achilleem a Partoklem je magická a celá romantická linka je vykreslena bravurně. Něco mi zde ale chybělo. Nedokážu to úplně popsat slovy, možná až knihu vstřebám.
Každopádně, pokud vás zajímá řecká mytologie, můžu rozhodně doporučit.
Achilleova píseň mě skrz naskrz psychicky i fyzicky zničila. Na začátku mi bylo hrozně líto Patrokla za to, co si v dětství prožil, od jeho seznámení s Achillem jsem se musela neustále usmívat; ti dva si úžasně padli do noty, přirostli mi k srdci, díky obrovské emotivitě knihy jsem se do nich okamžitě vcítila a do jejich vztahu se naprosto zamilovala. Romantická linka je nádherná a chemie mezi nimi neskutečná. Miluju to. Miluju je.
Věděla jsem, jak jejich příběh dopadne, ale připravená jsem stejně nebyla, to ani nešlo. Pořád je mi hrozně smutno a myšlenkami se ke všemu vracím, na tenhle příběh rozhodně nezapomenu.
Osobně zbožňuju, když na mě kniha opravdu moc, až drasticky, zapůsobí, což se přesně stalo.
V knize není moc akce, válka často bývá spíš v pozadí, díky čemuž jsem měla možnost víc poznat samotnou řeckou mytologii, spoustu postav a vztahy mezi nimi a onu dobu, což mi vyhovovalo.
Achilleova píseň je napsaná nádherným květnatým a poetickým jazykem, ztvárněná jako Young Adult, takže žádné explicitní scény neobsahuje, přesto dokázala nejednou šokovat a několikrát mě rozplakat. Miluju tuhle knihu. Strašně moc. Nedá se to slovy popsat. A doporučuju ji všem! Obzvlášť pak zájemcům o mytologii, historii či LGBT literaturu. Zaslouží si mnohem víc pozornosti!
Vytkla bych pouze to, že neměla o pár stránek víc. Chybělo mi víc podrobností o souboji s Hektorem, slavném Trojském koni a obecně konci Trojské války, na můj vkus je tady tohle všechno zmíněno až moc stručně. Nakonec to pro mě ale není tak stěžejní a moje nadšení z knihy nic neubralo.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek.
To bylo to nejkrásnější co jsem četla... Kdo má srdce, tak si na konci pobrečí.
LGBT Velmi křehké vztahy z antického Řecka. Styl psaní mi připadal spíš směšný než poetický. Celkově mi to přišlo strašný a nemohla jsem se dočkat konce. Jako plážová oddechovka na vypnutí by to asi šlo.
Podíval se na mě a já jsem viděl, jak na něj má slova působí, v jeho očích se odehrával boj. Polkl.
"Cokoli jiného," řekl. "Cokoli. Ale tohle ne. Nemůžu."
Pohlédl jsem do kamene, do jeho krásné tváře, a ze zoufalství jsem řekl: "Jestli mě miluješ..."
Tato kniha je neskutečně nádherně, poeticky napsaná. Byla velmi obsáhlá, co se informací o řecké mytologii týká. Jestli vás řec. myt. zajímá určitě doporučuji si knihu přečíst. Pokud ne, mohla by se vám kniha zdát nudná.
Nikdy bych nečekala, jaká množství emocí ve mě tato kniha vyvolá. Už před čtením jsem počítala s tím, že budu u této knihy brečet. Všechny možné recenze mě na to připravovaly, ale přesto jsem nevěděla, že až tak moc.
No nic, začneme hezky od začátku. Celý tento úžasný příběh dvou zamilovaných lidí ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Už ve chvíli, kdy se v knize objevili, jsem si je zamilovala. Úžasné bylo vidět, jak se v Patroklovi během celého příběhu misí všelijaké protichůdné emoce. Jak si v jednu chvíli říká, že je všechno správně, ale později si uvědomuje, že to tak úplně není... Achilleus je kapitola sama o sobě. Tato dokonalá postava je vším, co potřebujete, ale taky dokladem toho, že každý může jednou padnout.
S prostředím a dobou, celkově částí v dějinách, kdy se tato kniha odehrává, si autorka pohrála nesmírně dobře. Bála jsem se, že mi tu bude vadit popis války, která jednou přijít musela, ale naštěstí se to Madeline podařilo napsat jinak, podle mě i lépe, za což jsem nesmírně ráda.
Jak už jsem psala, tato kniha mnou bude rezonovat určitě ještě dlouhou dobu, protože takto jsem se do hrdinů v knihách ještě nikdy nezamilovala a poté, co se jim stalo... Takto jsem u knih ještě nikdy nebrečela. Nikdy. Věděla jsem, co přijde, věděla jsem to dlouho dopředu, ale i tak mě tento příběh dostal do kolen.
„Achilleus padá tváří k zemi a usmívá se.“
„Jdi,“ řekne. „Čeká na tebe.“
Moc dobré. Příjemně civilní a zároveň patřičně vznešené, ovšem téměř bez patosu; poutavé starořecké reálie (zejm. lékařství). Dobrodružná cesta dvou sympatických kluků vrcholící strhujícím popisem poslední Patroklovy bitvy a výtečně zvládnutým koncem - tragickým i šťastným zároveň. Řecká mytologie mne nikdy nebrala, ale tohle mne bavilo velice.
(SPOILER) Achilleova píseň ve mně bude znít překvapivě dlouho. Proč překvapivě? Z počátku mi přišlo, že tato kniha nebude pro mne - jednodušší styl vyprávění (ale bylo to vlastně vyprávění chlapce) a hlavně se rýsoval gay vztah (není tomu zcela tak). Ale postupně mne píseň prolnula, zahrála na ty správné struny a příběh mne zcela pohltil (ačkoliv jej v té či oné podobě mnozí znají ze školních lavic či z filmu). Je to úžasný příběh lásky v různých podobách na pozadí trojské války (a období před ní). Ke konci už píseň přímo burácí a asi nikdy neutichne - protože život nekončí smrtí hrdinů.
Štítky knihy
homosexualita Řecko Trojská válka řecká mytologie převyprávění, literární adaptace LGBT, queer, LGBT+ pohled jiné postavy na původní příběh
Nečakala som také sklamanie vzhľadom na hodnotenia tu na Databáze. Nevládala som to dočítať, preto ani nehodnotím.
Bola to len a len červená knižnica zasadená do reálií starovekého Grécka.
Celá kniha boli ufňukané ódy na Achillea a jeho stalking, keď ho presúvali hore-dole, aspoň tak bolo po stranu asi 120, kde som to definitívne vzdala.
Nezaujímavé, nezáživné a iba kvôli pár metaforám by som štýl písania ani len nenazývala poetickým.
Z môjho pohľadu veľa kriku pre nič a autorke sa už vyhnem.