Spící Beatrice

02.08.2020

3,5*
Úplně skvělé to nebylo, hrůza taky ne. Takový průměr.
Vzhledem k tomu, že je to prvotina, je to docela povedené. Věřím, že si ještě někdy od autorky něco přečtu.

24.07.2020

Město duší, Lea Honor a teď Spící Beatrice - hned tři pádné důkazy, že vydávat wattpadovou tvorbu asi nebude cesta tím správným směrem. Beatrice se dá opravdu číst jen jako velice průměrná romance, protože autorčiny představy o výzkumu jsou extrémně naivní a pokud by se je pokusila rozvádět, skončilo by to naprostým fiaskem. Kladně hodnotím hlavně ten ústřední "obyčejný" vztah (příjemná změna po všech těch pokusech o drsné a záhadné bad boys), podobně jako prostý fakt, že tři holky se nemusí projevovat jen jako uječené, nepřejícné a závistivé slepice, ale můžou se z nich stát kamarádky. Celkově kniha vyznívá docela sympaticky, ovšem kvalitativně jde o příběh, který by zapadl spíš mezi moderní Večery pod lampou.

21.07.2020

(SPOILER) Světem se šíří nebezpečný virus. Kdo se nakazí, upadne do kómatu, ze kterého se zatím nepodařilo nikoho probudit. Každý den přibývají desítky případů, lék se ale stále nedaří najít. Osmnáctiletá Beatrice už se na to nedokáže dál dívat, a když vědci začnou shánět dobrovolníky, kteří by byli ochotní stát se testujícími subjekty při vývoji léku, rozhodne se přihlásit.

Júlia Matulová se svou knihou Spící Beatrice zvítězila v prvním ročníku literární soutěže CooBoo hledá talent a příběh se tak dostal na pulty knihkupectví. Kniha je lehce inspirovaná klasickým příběhem o Šípkové Růžence, což je hned na první pohled zajímavé – moc retellingů na tuhle pohádku se totiž nepíše.

Zkraje to vypadalo docela dobře a celkovým vyzněním to působilo hodně jako klasické Young Adult dystopie, které hodně letěly pár let zpátky. Počáteční nadšení ale bohužel docela rychle odeznělo.

Kniha má krátké kapitoly, což způsobuje, že čtenář větu „Tak teda ještě jednu kapitolu.“ mnohdy zopakuje několikrát, než příběh doopravdy odloží. Krátké kapitoly zároveň dokáží vyvolat napětí, a právě díky svému rozsahu člověka přímo vybízí k pokračování v četbě. To především v druhé polovině knihy.

Začátek je velice pomalý, což způsobuje dlouhé čekání na to, až se začne pořádně něco dít – to se ale nestane. Místo toho totiž přijde uvědomění, že výzkum a epidemie spící nemoci hrají až vedlejší roli. Hlavní důraz totiž autorka klade na romantickou linku a vztah mezi Beatrice a Charliem, synem vedoucího výzkumu.

Jak děj pokračuje, tím více si člověk může začít všímat, že chování postav mnohdy nedává moc smysl. Tak například hlavní hrdinka i přes jasný zákaz bez doprovodu opustí prostory vyhrazené pro dobrovolníky, narazí na vedoucího výzkumu a ten místo toho, aby ji honem rychle poslal zpátky, protože se nemá co toulat po výzkumném středisku, ji ještě nasměruje tam, kam se Beatrice potřebuje dostat.

Samotný výzkum a pokusy jsou pak kapitola sama pro sebe. Na jednom subjektu probíhají dva nezávislé výzkumy naráz, což podle mě z logiky věci absolutně nedává smysl, protože pak nejde věrohodně sledovat, která látka způsobila případné účinky, jestli v tom nehraje roli kombinace obou látek (testy totiž probíhají i ve stejné dny) a podobně. Do toho hlavní hrdinka vždy popisuje pouze injekce, ale už nepopisuje žádné odběry krve nebo jiné testy, což mi přijde maličko zvláštní. Neměli by se vědci snažit sledovat i vnitřní reakce organismu na podané látky, nejenom ty vnější?

Beatrice není sice úplně postava, kterou musíte nutně bytostně nenávidět, nicméně dokáže být dost otravná. Na začátku neustále opakovala, že si takhle ten výzkum nepředstavovala a že jsou jen pokusní králíci – nikdy ale neřekla, jak si to vlastně představovala a mě by to upřímně dost zajímalo. Při testování se nijak nestrachuje a nestresuje, neřeší, že neví, co jí to vlastně píchají, neřeší, co by to s ní mohlo udělat a místo toho se prostě jen nudí. Její myšlenkové pochody byly občas téměř fyzicky bolestivé a stejně jako zbytek knihy byla i ona značně naivní.

Romantická linka tu byla spíš na škodu než k užitku. Bylo jí tu totiž moc a brala tak prostor z mého pohledu atraktivnějším tématům – epidemii a výzkumu. Knih o zamilovaných teenagerech je spousta a základní námět Spící Beatrice měl opravdu spoustu potenciálu, autorka se ho ale bohužel rozhodla nechat nevyužitý.

Bylo to vidět i na samotném závěru knihy – ve chvíli, kdy autorka dořešila vztah mezi hrdiny, stačily jen tři krátké kapitoly na uzavření celého příběhu. Konec byl až moc rychlý a působilo to tak, že vyřešením romantické linky se pro autorku vyřešilo všechno důležité a ten zbytek už jen prostě potřebovala nějak napsat. To je velká škoda.

Ocenit nicméně musím grafické zpracování, které se neuvěřitelně povedlo. Už obálka je skvělá, ale pod přebalem je kniha snad ještě hezčí. Začátky kapitol jsou navíc doplněny o drobnou ilustraci.

Spící Beatrice přináší zajímavý námět, který se ale bohužel nepodařilo rozpracovat tak, jak by si z mého pohledu zasloužil. Celá kniha je dosti naivní a leckdy se vymyká logickému uvažování. Díky krátkým kapitolám a (většinou) relativně svižnému stylu psaní, se ale kniha rychle čte a těch ani ne tři sta stran snadno přelouskáte během pár večerů. Pokud tedy o knize uvažujete, za zkoušku nic moc nedáte, mějte ale na paměti, že jde spíš o romantický příběh v nevšedním prostředí než o napínavou dystopii.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

29.06.2020

Spící Beatrice je prostě takové milé počtení. Ačkoliv se příběh odehrává ve světě, který je sužován nebezpečným virem, kdy po nakažení lidé znenadání upadají do kómatu, ve skutečnosti se jedná spíš o romanci. Což je, přiznám se, trošku škoda. Náplní děje je především vztah hlavních hrdinů, všechno ostatní slouží hlavně jako zajímavá kulisa. Vzhledem k tomu, co se teď po celém světě děje, by bylo větší zaměření se na nemoc ještě zajímavější než obyčejně. Prvků z Šípkové Růženky, na niž je Spící Beatrice vlastně retelling, tu není mnoho, ale každý mě potěšil. Na prvotinu je román opravdu krásně napsán, přesto si myslím, že bude bavit spíš mladší čtenáře. Tempo příběhu bylo celou dobu tak akorát, škoda, že konec autorka tak uspěchala. Ty zásadní zvraty a události potom na čtenáře neměly takový účinek. Na vedlejší postavy se sice kvůli rozsahu soustředila méně, přesto jsem si jich řadu oblíbila. Za mě takový lehký nadprůměr.

26.06.2020

Tahle knížka ve mně zanechala celkem dost pocitů a úplně nevím, kde mám začít. Čekala jsem něco trochu jiného, ale zklamaná nejsem, bylo to pro mě takové překvapení (a překvapením bylo i to, že byla původně psaná na wattpadu). Takže asi začnu u toho, že rozhodně nelituju své účasti v konkurzu o tuhle knížku a toho že jsem si ji nakonec mohla přečíst a to nejen díky tomu, jak dobře v knihovně vypadá. Bylo pro mě zvláštní číst tuhle knížku zrovna v téhle době vzhledem k tomu, o čem je a jak aktuální to je. Popsala bych ji jako originální (i když tam najdeme nějaké to klišé v romantické lince), zvláštní, zajímavou a oddechovou. Jasným znakem originality je téma viru, dále fakt, že je knížka retellingem na Šípkovou Růženku (těchto retellingů moc není!) a dále za originální považuji er formu vyprávění, kterou autorka zvolila, protože jsem v této formě moc knih nečetla a je to zajímavá změna. Spící Beatrice nepatří mezi ty knížky nabité akcí, ale i přesto nepatří ani mezi knížky, ve kterých bychom našly nudné části. Celé je to (až na konec, který mi přišel moc urychlený) pomalé, ale ne tím otravným způsobem, naopak se to čte vážně rychle a příjemně! Dle mého té čtivosti pomáhají i krátké kapitoly. Tahle knížka a to jak je napsaná má něco do sebe. Jak už jsem zmiňovala, v knížce je romantická linka a ta je vážně výrazná a já si ji i postavy opravdu oblíbila, ale možná by bylo fajn vědět něco víc o samotném viru, výzkumu, době nebo třeba o postavách a jejich rodinách. Poslední co chci říct je, že mi i po poslední kapitole zůstaly nějaké otázky a nejasnosti, ale i tak se mi knížka moc líbila.

23.06.2020

Hodně zajímavé téma, které mělo obrovský potenciál. Autorka ho však přebila romantickou zápletkou. Škoda. Kniha se četla hodně dobře, na to, že je to autorčina prvotina, byla velmi dobře napsána a měla vše dobře promyšlené. Co bylo odbyté, byl konec příběhu, čtenáře by určitě několik věcí zajímalo (nechci spoilerovat, proto neuvádím, jaké věci). Takhle to bylo šup šup a už nebylo co číst. Kniha ideální pro věkovou kategorie max 15 let. Celkově hodnotím spíše 3,5 hvězdičky.

23.06.2020

Spící Beatrice mě zaujala svou anotací. Kniha je o neznámém viru, který napadá lidi, kteří poté upadnou do kómatu. Naše hlavní hrdinka se dobrovolně nabídne na testování pro vývoj léku. Silná a nezávislá hrdinka, která nechce jen sedět na zadku? Ano, prosím.
Trošku mi vadilo, že nás autorka již vhodila do děje. Já osobně bych uvítala nějakou omáčku ohledně viru. Kde se vzal? Kdo byl první nakažený?
Hlavní hrdinka mi byla hned sympatická, jelikož se i přes nesouhlas rodičů do něčeho pustí a chce dělat něco smysluplného.
Kapitoly byly krátké, takže se kniha četla velmi dobře. Oceňuji také úžasnou obálku.
Co mi asi tak v půlce knihy začalo vadit, byla velká absence akce. Prostě se nic nedělo. Čekala bych, že děj v laboratoři bude akční, pořád se bude něco dít, ale za celou dobu se stala jedna věc. Myslím, že autorka se nemusela bát i způsobit něco vážného, jelikož se jednalo o testování léku a jeden nikdy neví, jaká reakce může nastat. Veškerá akce místo toho byla na posledních dvaceti stranách.
Romantická linka byla snesitelná, krom zbytečného romantického trojúhelníku. Vztahy mezi postavami byly uvěřitelné a dobře postavené. Hrdinka je puberťák, tudíž její myšlenky k jejímu věku přesně sedí, kdy vlastně sama neví, co cítí a podobně.
Další věc, která se mi hodně líbila byla ta, že kniha neskončila v laboratoři, ale byl zde i pozdější záběr na reálný svět, takže čtenář ví, co hrdinové dělají dále.
Kniha měla dle mého úžasný potenciál, který mi bohužel přišel hodně nevyužitý. Čtení si užijete, kniha je fakt jednohubka a prostředí laborky se mi hrozně líbilo, ale absence akce mi v knize přišla jako obrovské mínus. Knihu si přečtete, možná se vám i zalíbí, ale asi to není něco, k čemu osobně bych se já chtěla vrátit. Možná, kdyby autorka udělala pokračování, kde chybějící akci doplní, například prequel o vzniku viru, jako má třeba Labyrinth.

22.06.2020

Sama jsem se divila, jak rychle jsem Spící Beatrice přečetla, četla se opravdu sama. Tomu napomáhaly krátké kapitoly i autorčin styl psaní. Už od začátku jsem se moc těšila na téma viru, který se nekontrolovatelně šíří po světě. Příběh je retelling pohádky o Šípkové Růžence, což mi přijde mega super. A je docela děsivé, že autorka dostala nápad na knihu o šířícím se viru ještě předtím, než se to všechno začalo dít i u nás v realitě.
Bohužel se v knize nákaza virem až tak moc neřešila, což mě dost mrzí, protože toto téma mělo podle mě velký potenciál. Autorka se tedy zaměřuje na romantickou linku, která je ale pro mě docela pomalá. Čtu převážně romantické knížky, mám z tohoto žánru už tedy něco načteno a trochu mi připadalo, že se mezi dotyčnými hrdiny nic moc neděje. Ale myslím si, že kdybych byla o trochu mladší, užila bych si i tu romantickou linku.
Na to, že je to autorčina prvotina, je knížka hodně povedená. Vážně musím uznat, že je moc čtivá. Pokud chcete romantickou oddechovku se zajímavým tématem, rozhodně se nebojte sáhnout po Spící Beatrice, já jsem si ji moc užila. Ale opravdu si myslím, že knížka zaujme spíše trochu mladší čtenáře, něco kolem 12-15 let. Konec byl taky super, nějakých 70 posledních stránek jsem byla docela napnutá, pár věcí jsem vůbec nečekala. Postavy mi taky celkem sedly, i když jsem si žádnou přímo nezamilovala. Většina mi přišla sympatická, měla jsem moc ráda například Molly nebo Stephena.
Celkově se mi knížka moc líbila a autorka je určitě na dobré cestě, těším se, co vymyslí příště.
A velké plus je taky rozhodně obálka, protože ta se fakt povedla, je nádherná.
(Knížku jsem měla na recenzi díky Humbook blogerům. Takže děkuji moc za možnost si tuto novinku od slovenské autorky přečíst.)

13.06.2020

Se Spící Beatrice se to má tak - kdybych ji četla před pár lety, v době, kdy jsem ještě neměla načtený nějaký ten počet knih, asi by se mi hodně líbila. Možná bych jí i bez váhání dala plný počet hvězdiček a posunula se dál. Jenže jsem ji nečetla před pár lety, ale až nyní. A proto mě nějak zvlášť neuchvátila.
Ve skutečnosti toho se Spící Beatrice není tolik špatně - nenašla jsem žádné nesrovnalosti, co se děje týče; a kniha byla celkově dost čtivá. Zvládla jsem ji přečíst za dva dny a to jen proto, že jsem se ke čtení dostala vždy až večer.
Chvíli jsem si lámala hlavu, co že se mi na tom nelíbilo. Co mě vedlo k tomu, abych knihu hodnotila pouze průměrem (přiznávám, zprvu to bylo zejména instinktivně).
Nakonec jsme přišla na pár důvodů, které považuji za docela závažné.
1) Romantická linka, kolem které se točilo celé dílo, mi přišla dost uspěchaná a k příběhu naprosto relevantní. Jistě, chápu, že se jedná o re-telling na Šípkovou Růženku, a tak tam prostě nějaký ten "princ na bílém koni" být musí. Mně osobně však spíš přišlo, že se autorka na chemii mezi hlavními hrdiny zaměřila natolik, že chvílemi až zapomínala na všechno okolo.
2) Kdybych já dobrovolničila na nějakém takovém výzkumu, rozhodně by první, na co bych pomyslela po přijmutí testované látky, nebyl fakt, že se nudím. Upřímně řečeno bych to hlavní hrdince možná i odpustila, kdyby se nenudila pořád a všude. Chci říct - to jí ani trochu nepřipadá zajímavé, co všechno se kolem ní děje?
3) Konec byl odfláknutý, to mě na tom asi mrzí ze všeho nejvíc. Nečekala jsem ani tak epické rozuzlení, drama, ani nic podobného. A i tak jsem se u konce shledala jen se zklamáním, protože autorka všechny atraktivní momenty hravě přeskočila a vrhla se do těch koutů příběhu, bez kterých bych se já osobně klidně obešla.
Co se mi na knize líbilo? Byla čtivá, to zejména. Jako oddechová kniha poslouží dobře, ač se zaobírá složitým tématem, je napsána dost jednoduše a není třeba při ní příliš přemýšlet.
Postavy jsem nenenáviděla, což je vždycky plus, protože těch hlavních hrdinek hrajících na mé nervy stále přibývá. No a pak se mi líbil celý ten koncept "svět se potýká s novým virem a nikdo neví, jak ho zastavit".
Shrnuto - romantika téhle knížce spíše uškodila, než pomohla. Mnohem atraktivněji by působil pohled na celou záležitost s virem, možná více detailně popsat psychiku lidí (o což se nejspíš autorka pokoušela, ale já jsem to tam viděla jen velmi těžko). Kniha nebyla špatná, to netvrdím, ale nezanechala na mně žádný trvalý dojem. Jak říkám, číst ji před pár lety...
(Kniha mi byla poskytnuta na recenzi od Albatros Media.)