Spící město
Martin Vopěnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477817/bmid_spici-mesto-lur-477817.jpg
3
180
180
Spící město série
< 1. díl >
Co kdybyste jednoho rána zjistili, že vaši rodiče nejsou k probuzení? Přesně tak začíná napínavý příběh Spícího města. Čtyři vyděšení sourozenci Kryštof, Samuel, Kristýna a Ema postupně zjišťují, že nespí jen jejich rodiče, ale úplně všichni lidé, kteří kdy měli děti. Všude zavládne chaos, na ulicích přestane být bezpečno a děti nevědí, co dělat. Musí se ale o sebe postarat. Tím spíš, když toho nejmladšího, Samuela, někdo odveze neznámo kam. Nastává dobrodružná cesta za záchranou malého brášky. Děti během ní poznávají, jak je důležité držet při sobě, pomáhat si a nedat se. Shledají se všichni sourozenci? A probudí se jejich rodiče z podivného spánku? První díl trilogie, podle nějž vznikl celovečerní film.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha, zajímavý nápad. Skoro mi ale připadá, že kdyby "usnutí" proběhlo doopravdy, dojde bohužel ještě k větším tragédiím a větší zneužití situace, než kterou autor popsal...
Skvělý nápad, jenže nevyužitý. Ne že by to bylo úplně špatné. Ale i když je to určeno dětem, hrdinové, kterým je 12 a 15 let jsou až moc naivní a vzorní jako Mirek Dušín, takže pro mládež v tomto věku a dnešní době asi neuvěřitelní. Ovšem na druhou stranu dětská psychologie je zvládnutá skvěle.
Předpoklad, že většina bezdětných dospělých jsou zlí, divní až úchylní a nějaké pozitivum se najde snad u hrstky mladých je přehnaný.
Uznávám, zajímavé to do jisté míry je a jelikož jde o první díl, podívám se i na vyústění.
Byla to pro mě kniha, o níž jsem musela přemýšlet ještě několik dní po dočtení - což vnímám jako její velké plus. Ano, je tam pár pro mne ne úplně logických věcí, o kterých by se dalo diskutovat (na druhou stranu, jde o knihu pro děti, takže všechno vysvětlovat nelze), ano, hlavní postavy se s výjimkou nejmladšího nechovají na proklamovaný věk, ale tak mínus rok až dva, ale to v zásadě nevadilo. Celkově se mi kniha líbila.
Spící město je zvláštní knihou. Překvapivě velmi slušně v příběhu funguje dětská psychologie, jenže základní motiv na jednu stranu trpí nedotažeností (nemluvě o záměrném ignorování důsledků s tím souvisejících), kdy usnou všichni rodiče na světě. Na stranu druhou, myšlenka je to kouzelně magická.
Dobrodružství čtyř dětí, které se snaží nový svět pochopit, a hlavně v něm přežít, se brzy mění v putování za záchranou jednoho z nich. Martin Vopěnka si tak vytvořil nejjednodušší cestičku k provedení čtenáře snovými kulisami a dal mu při tom co nejvíce morálních ponaučení. Nehrát na automatech, protože gamblerství; nedůvěřovat každému, protože pedofil; nenastupovat k neznámým, protože proto; a tak podobně. Po téhle masírce pak přijde závěr, který nejen že nemá opodstatnění, ale je přitažený za vlasy. Ovšem k celkovému vyznění docela sedí. Co však očekávat příště, to opravdu netuším.
Závěrem bych ještě rád vyzdvihnul krásně melancholické vnitřní ilustrace, jež má na svědomí Daniela Olejníková.
Pekný príbeh, vhodné podla mňa aj pre deti od 6 rokov. Aj keď samozrejme ako dospelákovi sa mi nepáčilo veľa vecí, ale veľa vecí sa mi aj páčilo. Má to spád, nenudí, síce sa dosť škatuľkuje a hlavne sa mi nechce veriť že by to v danej situácií bolo až také zlé. Totiž všetci bezdetný dospelí a tínedžeri sú tu buď psychicky chorý, úchylný, zlý, alebo proste ľahostajný (nebojte stále je to knižka pre deti). Nájdete tu napríklad aj tak trochu načrtnutú tému kňažskej pedofílie. Najmä koniec sa mi zdá veľmi dobre premyslený čo sa týka zobúdzania rodičov a aj Samkov návrat a vôbec celý jeho príbeh stratenia sa bol zaújmavejší ako putovanie jeho súrodencov po jeho stopách (kedže sa nevedia dohodnúť a v kuse si kibicujú). Celkovo sa ale knižka ku koncu iba zlepšuje, a hlavne asi preto lebo deti sú čím ďalej tým viac ostrieľanejšie a začnú chápať že sú odkázaný sami na seba (v Samkovom prípade doslovne). Celkovo teda môže byť ale pokračovanie si dám jedine v prípade že budem mať dakedy vlastné deco.
Zvlastni....ale pritom dobre....bizardni,ale pritom mile...myslim si,ze to nemuze urazit....ale neni to nic, k cemu se vratim... ale nelituju casu straveneho s touto knizkou ☺
Četla jsem ji spíš z donucení a jsem na sebe hrdá, že jsem ji dočetla. Protože můžu prohlásit, že toto je nejhorší kniha kterou jsem přečetla. K vůli ní má člověk chuť se oběsit. Ze začátku to vypadalo slibně, ale v půlce hrůůůůza. Konec ještě horší. I upíří deníky:návrat jsem přečetla a řeknu vám, že to byla slátanina. Můžu říct, že tahle kniha je mnohem horší. Než jsem ji přečetla trvalo mi to snad ROK!!! To přitom zvládnu přečíst knihu za den. A jestli se mnou někdo nesouhlasí tak ať si ji radši přečte ještě jednou a určitě mi porozumí.
Z tejto knihy mám zmiešané pocity. Na jednej strane cítiť, že autor písal knihu s láskou k svojim deťom. Pekne spracoval vzťahy medzi súrodencami, jednotlivé dialógy, vzťahy v rámci rodiny ako aj k iným ľuďom. Na druhej strane tá naivita 15 a 12 ročných detí je prehnaná a neuveriteľná. Mám pocit, že autor sa do toho až moc citovo zaangažoval a prestal objektívne vnímať správanie sa a myslenie už v podstate teenagerov. Pre neho sú to ešte stále malé nevinné deti.
Taktiež, čo sa týka samotného obsahu a deja, je to také rozpačité. Na jednej strane skvelý námet, na druhej strane absolútne nedotiahnutý príbeh. Chápem, že si autor necháva priestor aj pre ďalšie pokračovania, ale napriek tomu ten záver bol akýsi tak narýchlo a nasilu zbúchaný, čím degradoval v podstate celý príbeh, pretože zrazu akosi stratilo zmysel všetko to úsilie o nájdenie malého bračeka, všetky tie peripetie, ktoré súrodenci podstúpili... Ďalšie časti sa už nechystám čítať, nenalákala ma na to ani upútavka v závere knihy.
Na takto zkušeného autora (a nakladatele!) zoufale nedomyšlené a naivní. Nápad s uspáním (a - SPOILER!!! - závěrečným zázračným probuzením) všech rodičů je naprosto nevysvětlen, takže příběh postrádá konzistentní fikční svět, v němž by události propojovaly logické vztahy a jejich následky. Můžeme se vymlouvat, že to je pohádka a ne fantasy, ale když se jakoby v reálném světě dějí nějaké nad-přirozené jevy, měl by ostřílený spisovatel nastínit i nějaké odůvodnění - tohle působí, jako by si to vymyslela aktivní prepubertální bloggerka s nepříliš bujnou fantazií. Takzvané dobrodružství nikam nesměřuje, děti během něho nic nevykonají a vše se vyřeší samo, takže postavy klidně mohly zůstat sedět doma (jenže o čem by se pak asi psalo, že). Na zadní straně knihy se Martin Vopěnka hrdě hlásí k tomu, že je otcem 4 dětí, což má asi naznačovat, že ví, o čem píše. Jeho románové děti jsou ale neuvěřitelně naivní a nevinně čisté duše (ačkoli jednomu z nich je už 15) - jako by oblíbená četba dnešních dětí byli stále Karafiátovi Broučci. Přitom třeba "Bertík a čmuchadlo" Petry Soukupové ukazuje, že realističtější pohled na mrňouse se s dětskou četbou nevylučuje. Autorovi bych na noční stolek rovněž doporučila "Pána Much", aby příště dokázal lépe fabulovat o dětech bez dozoru dospělých (vhodná by mohla být také povídka Štěpána Kopřivy "Tajnější než ilumináti, mocnější než zednáři" ze souboru "Holomráz"). Zatímco knížka uvádí doporučený věk "od 11 let", navrhovala bych ji spíš pro čtenáře max. "do 10 let"; starším už by mohla přijít k smíchu. Dvě hvězdičky místo jedné jsou za povedené ilustrace a výtvarné provedení.
Celkem jsem se na tuto knížku těšila, myslela jsem si že to bude dobré, i když je to pro menší, ale úplně mě to zklamalo. Asi po čtvrtce mě tu už přestalo bavit, ale přinutila jsem se to dočíst. Téma dobré, ale celkový příběh je na nic. Ty děti mi připadají poměrně rozmazlené a všechno je takové umělé. Nelíbilo se mi to a vůbec nechápu o čem jsou ty další díly, protože už tento byl o ničem. Rozhodně se je nechystám číst.
Po pár stránkách mě opravdu chytl nápad knihy a čekal jsem kam se celkové rozuzelní. To bylo bohužel slabší.
Velmi mě zaujal námět a čekala jsem, jak se s ním autor popere. příběh plynul hladce, ale jedna věc mi neuvřitelně vadila: Kniha je cílena na mládež.. Stylem psaní bych ji zařadila do knížek pro děti. A některými tématy a narážkami na znásilňování bych knížku dala spíš do knihovny pro dospělé. Kde je tedy ta cílová skupina? Dětem bych ji určitě nečetla a pro mě byla psána moc dětsky. Několikrát zminovaná naivita hlavních hrdinů mi vůbec nevadila, knižka celá je psaná v duchu naivity. Moje hodnocení bude tentokrát hodně přísné: Jsem ráda, že knížka byla ke stažení zdarma a po přečtení jsem ji hned smazala, místo v knihovně pro ni bohužel nemám.
Rýchle čítanie, jednoduché, ale stále som bola zvedavá, čo sa tým deťom zasa prihodí, či sa im nestane niečo zlé. Milé deti, dobré deti, slušne vychované, vyrastajúce v rodine prejavujúcej si lásku, takže som si ich obľúbila. Práve tá naivita detí sa mi páčila - konečne niečo iné, konečne deti, ktoré nie sú prechytračené a všetkého znalé. Možnože sa také aj v skutočnosti nájdu, hoci ich je málo.
Na tuhle knihu jsem byla vážně zvědavá, neb námět mi přijde víc než originální.... Bohužel, moc mě to nebavilo, příběh se mohl pohnout někam jinam, čekala jsem od toho asi příliš.. A naivita hlavních hrdinů mi brala dech....
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura česká fantasy pro mládež dobrodružné romány české romány fantasy romány
Autorovy další knížky
| 2011 |  Spící město |
| 2015 | Nová planeta |
| 2012 |  Spící spravedlnost |
| 2013 | Spící tajemství |
| 2009 | Pátý rozměr |
Realistická a velmi depresivní vize toho, co by nastalo, při jakékoli neočekávané situaci. Třeba, když usnou všichni rodiče. Je to velmi čtivá kniha. Je to sice o dětech, ale svým dětem bych ji zatím číst nedala. V mezních situacích se odhalují charaktery. A i zde to bylo vykresleno poměrně věrně. Dovedu si představit, že nějak takto by to vypadalo, kdyby se něco takového stalo. Ale dobrý pocit z toho vážně nemám.