Špion za miliardu dolarů
David Emanuel Hoffman
Skutečný příběh ruského konstruktéra Adolfa Tolkačeva, jednoho z nejcennějších špionů americké CIA. 80. léta, období vrcholící studené války. Šéf moskevské rezidentury CIA tankuje benzín do svého auta, když k němu přistoupí neznámy cizinec a vhodí mu na sedadlo obálku. Tím neznámým cizincem je Adolf Tolkačev, špičkový konstruktér leteckých radarů, a právě se poprvé pokusil kontaktovat nepřátelskou stranu. CIA se oprávněně domnívá, že jde o provokaci sovětské rozvědky, ale když se pokusy o navázání kontaktu několikrát opakují, změní názor. Tolkačev se stává trumfovým esem pro americkou špionáž, to vše je ale vykoupeno obrovským nebezpečím a v této vysoké hře se hraje o všechno. Tajná setkání na nejneuvěřitelnějších místech, složité šifry, mrtvé schránky, špionážní kamery a další rekvizity, to vše je potřebné pro to, aby Američané ochránili svůj zdroj i vlastní lidi.... celý text
Literatura světová Historie Vojenství
Vydáno: 2017 , CPressOriginální název:
The Billion Dollar Spy: A True Story of Cold War Espionage and Betrayal, 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi napínavá kniha. Sice ji chvíli trvá než se rozjede, ale potom již je napínavá až do konce. Adolf Tolkačev byl opravdový hrdina. Kolik stresu musel vydržet, to je až neuvěřitelné. Škoda, že se ho CIA nepodařila zachránit, když věděla, že je něco špatně. Škoda, že CIA vycvičila důstojníka, řekla mu naprosto všechny podrobnosti o svých tajných akcích v Moskvě a pak ho vyhodila. Škoda, že ho potom nechala z USA utéct a nepostavila ho před soud. A nakonec škoda, že když potřebovala pomoc vdova po Tolkačevovi, tak ji Američané nechali na holičkách. I když měli pro Tolkačeva připravené 2 miliony dolarů.
Skvělé vyprávění, obrovské odhodlání a statečnost. Trošku mi vadilo, že CIA dřív nezasáhla, a nepřevedli ho na svou stranu před odchycením KGB. CIA byla trošku nenasytná z hlediska dodávaných informací, přestože jich bylo kvanta, i za cenu jasného nebezpečí pro špiona.
Koho zajímá studená válka a špionáž je tato kniha povinnost. Člověk se dozví, jak to fungovalo nejen se špionáží v centru říše bolševického zla.
Já čtu literaturu faktu hodně zřídka a knížky o špionáži jsem míjela bez povšimnutí. Ale tenhle příběh mě zaujal. Díky citacím ze zpráv o přípravě a provedení jednotlivých setkání je to velmi autentický. Atmosféra Moskvy 80. let a v kontrastu s tím vnitřní odhodlání jednotlivce, který se rozhodne pro osamělý boj. Dobře ví, že mu jde o život, ale je rozhodnutý to riskovat, aby oslabil ten nelítostný kolos. Fascinuje mě odvaha toho člověka! V druhém plánu si můžete všímat toho, jak funguje systém v CIA, jak museli zaměstnanci moskevské rezidentury mnohdy manévrovat, aby s ústředím vyjednali podmínky a technické pomůcky, aby se tahle dlouhodobá akce vůbec mohla realizovat. Bylo to někdy jako tanec mezi křehkým sklem. Dobrá knížka, a umím si představit, jaký by to mohl být skvělý film. Jenže pokud by ho filmaři z jakékoli země chtěli natáčet v Moskvě, asi by narazili.
Vynikající náhled do dějin jedné z kapitol studené války. Příběh Adolfa Tolkačeva ani nemůže být lepší, než ho napsala historie. Sám o sobě je dostatečně napínavý, Hoffman navíc připojuje velké množství detailů o fungování tajných služeb. Některé technické vychytávky by mi ve filmu přišly šíleně přitažené za vlasy, oni s nimi ale pracují skuteční špióni. Dozvěděl jsem se hodně nového, což je u literatury faktu vžycky plus. Někdy ale bylo informací až příliš - to je dle mého skromného soudu taková nemoc angloamerické non-finction. Podobně jako ve Vesmírném blues nebo Zelené zóně se i v Hoffmanově knize o téměř každé (i v zásadě vedlejší) postavě dozvíte detaily, které se samotnými událostmi knihy nesouvisí a zbytečně zdržují.
Většina knihy sleduje špionážní aktivity konstruktéra radarů Adolfa Tolkačeva, který má prověrku na přísně tajné a díky tomu může obstarat materiály nedozírné hodnoty (odhady mluví o několika miliardách dolarů). Zachyceny jsou i osudy jiných špiónů nebo významných operací. Autor podrobně líčí, jak špionáž probíhala (setkání s kontaktem, utajení, zjišťování, zda je někdo nesleduje, protiakce KGB…). Občas to na mě bylo podrobné až moc, informace o tom, že Tolkačev sháněl pro syna třeba nahrávky rockových kapel ze západu atp., byly skoro až nadbytečné (zrovna tak třeba podrobný popis setřásání případného sledování KGB se tam zbytečně opakoval). Je až neskutečné, co všechno dokázal Tolkačev pro USA obstarat (šlo o tisíce stránek tajných dokumentů).
CIA měla solidně ošetřené, aby se k informacím od Tolkačeva dostal jen velmi omezený okruh perfektně prověřených lidí a o jeho přesné identitě nevěděl skoro nikdo. Bohužel toto platilo jen a pouze pro lidi mimo CIA (vůbec jsem nepochopil, proč to nebylo aplikováno i přímo na CIA, nebyl žádný důvod k tomu, aby o něm věděli i lidé, kterých se to vůbec netýkalo). Za přečtení knížka rozhodně stojí, je v ní spousta zajímavých informací.