Špionáž Japonska proti Západu 1939–1945 aneb Tanec stínů

V ohledu na předchozí mnou čtenou knihu o ponorce U-234 jsem navázal na téma volbou tohoto titulu. Japonská špionážní síť byla vskutku rozlehlá. Diplomaticko-ekonomicky vliv Japonska sahal dokonce do takových dálav, kde bych to při prvním uvažování téměř nečekal, jako latinská Amerika (Panama, Mexiko, Chile, Argentina) nebo i na píseček Nacistů, do staré Evropa (Španělsko, Itálie, Švýcarsko). Japonsko tvořilo tak tajné buňky v částech světa, o kterých jsem se domníval, že byly ve sféře vlivu USA nebo Němců. Japonci mnohdy s nacisty nejen spolupracovali, koexistovali ale i konkurovali. Bylo vidět, že vliv a moc nad světem chtěly obě strany.

Imperiálnímu vojenskému tažení mnohdy předznamenávaly letité pokusy ovlivňování na mnoha úrovních. Do USA Japonsko vyváželo svou kulturu, jako filmy, a manipulovalo s politickými hnutími za práva menšin. V jihovýchodní Asii pro změnu získávalo vliv díky dovozu levného zboží, což jí umožnilo na místní úrovni řídit události.
Jižní a střední Amerika za druhé světové války možná stály mimo hlavní bitevní pole v Evropě a Pacifiku, přesto měly i v této hře mocností své místo. Uvnitř kontinentu bujel politický boj o moc a teoreticky i válečný konflikt, když např. Argentina požadovala dodání německých zbraní k obraně proti "okolním nepřátelským silám". Všechny státy jižně od USA de facto sloužily jako potencionální základny pro špionážní síť Osy, což také byly, ale jen pár států se stalo opěrnými body, ať to byla Brazílie či známá bašta Němců a fašismu nakloněna Argentina.

Kniha zmiňuje i nelehkou situaci kolem útoku na Pearl Harbor, kterého si Američané byli velmi dobře vědomi, však tuto skutečnost utajili ve jménu vyššího dobra. USA se rozhodlo obětovat několik tisíců na úkor milionů, které by vyzrazení odhalení japonského purpurového kódu mohlo mít na průběh války. Práce šifrantu znamenala mnohdy pomyslný jazýček na vahách vítězství a prohry. Nebýt jejich práce bitva o Midway by se nikdy neudála, jak ji dějiny popsaly, a napnuté síly Američanů by byly dislokovány zcela jinde.

V přelomovém roce '43 byl vidět obrat ve vývoji války na mnoha úrovních. Špioni Osy měli ztíženou práci natolik, že mluvit o špionážní sítí už nelze. Neutrální (jen když se mu to hodilo) Španělsko bylo v časech začátku války pro Japonsko zemí zaslíbenou, ale po tomto roce vypovědělo pod tlakem Spojenců (zastavení dodávek ropy) spolupráci s Osou, se kterou dříve paktovalo se, leč stále docházelo na zákulisní scéně ke spolupráci.

Občas bylo těžké určit dle kterého klíče se autor řídil při třídění jím sebraných údajů. Na knize mi nevyhovovala jakási roztříštěnost a nerovnoměrné uspořádání. Kniha nesledovala vývoj špionážní sítě Japonců chronologicky, ani se zaměřením na konkrétní místa jejího působení jak by se čtenář domníval a vyhovovalo o vytvoření přehledu. Mnohá téma jako spolupráce Japonců s Němci bylo formou vždy krátkých textů a mnohdy rozesety napříč desítkami stran knihy. Až na tento nedostatek je tato publikace dost obšírná, aby dala nahlednout do zákulisí. Kniha by měla být také upozorněním před hybateli světového dění, kteří se snaží opanovat nová území, zdroje a získat jejich obyvatelé na svou stranu v nečisté hře zákulisních pletich.