Spiritualita a historie
Philip Sheldrake
Úvod do studia a interpretace křesťanského duchovního života Současný živý zájem o spiritualitu staví vedle sebe okultní spisy, súfíjský mysticismus i klasické křesťanské texty a tento zájem provází podle Philipa Sheldrakea jakési teologické vzduchoprázdno. I z tohoto důvodu řeč o křesťanské spiritualitě bývá někdy velmi obtížná, což některé autory provokuje k napsání spíše takových knih, které se pokoušejí reflektovat obtížnost uchopení tématu a současně akceptovat nové podněty, přinášené moderní radikální pluralitou, mezináboženským dialogem a novým pohledem na místo člověka ve vesmíru. Philip Sheldrake, anglický jezuita, znalec středověké křesťanské mystiky i keltské tradice, k takovým autorům patří. Svou práci s názvem Spiritualita a historie pojal nejen jako kritiku tradičních přístupů ke spiritualitě, ale současně jako průvodce některými duchovními směry, mezi nimiž převažuje zájem o spiritualitu ženského hnutí v pozdním středověku, spiritualitu ignaciánskou a anglikánskou. Publikace potěší svým originálním přístupem i šířkou záběru nejen studenty teologie a religionistiky, ale všechny, koho oslovují akcenty „nové historie“ 20. století, jejímiž přístupy a metodami se Sheldrake nechal plodně inspirovat. ... celý text
Literatura naučná
Vydáno: 2003 , Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)Originální název:
Spirituality and history: questions of interpretation and method, 1995
více info...
Přidat komentář
Kniha má sice spiritualitu v názvu, ale v její značné části se píše o dějinném poznání obecně, o jeho možnostech, přínosech a limitech. Je to vlastně kniha věnována metodám průzkumu naší minulosti. To ale vůbec neříkám jako výtku! Ono to vůbec není samo o sobě nezajímavé, přemýšlet o tom, jak přemýšlíme o své minulosti, co přehlížíme a co zdůrazňujeme. Dojde zde k dobře vyargumentovanému zpochybnění příliš schematického pohledu na příběh historie a potřebě obezřetnosti v interpretaci proběhlých událostí. Což by ale nemělo vést k relativizaci hodnot nebo dokonce k rezignaci na proces poznávání. Potvrdil jsem si zde tedy své přesvědčení, že hledat co nejpravdivější poznání má svoji velkou cenu, i když nám dokonale přesná podoba pravdy zůstane nedostupná - a netýká se to pouze dějin spirituality, ani pouze dějin.
Popsaný přístup otec Sheldrake aplikuje na vývoj spirituální teologie. Označuje mužskou řeholní spiritualitu jako privilegovanou prostě proto, že po bratrech opatech nám zde zůstaly spisy a řeholní pravidla. A vyvažuje to větším důrazem na laickou a ženskou spiritualitu (ta mě zaujala nejvíc: hlavně bekyně, ale nejen ty), zaznamenává vliv heretických (a různých jiných okrajových) skupin na ortodoxní přemýšlení, kdy vnějškově docházelo k potlačení, ale spirituálně spíš k absorpci. Výsledný obrázek dějin křesťanské duchovní praxe možná není útěšně přehledný, ale ve své různorodosti zřejmě pravdivější.
A právě důraz na variabilitu spiritualit v dějinách je milou nadějí i pro náš současný katolický svět - tím, že nám ukazuje, že spiritualitě sluší pestrost a že plnost naší duchovní reality může (musí?) být mozaikou sestavenou z různobarevných kamínků.