Starožitník
Julián Sánchez
Spisovatel Alonso série
1. díl >
Mysteriózní román s detektivní zápletkou vypráví příběh spisovatele Enriquea Alonsa, který jednoho dne dostane dopis od svého nevlastního otce. Artur Aiguader, známý barcelonský starožitník, mu píše o existenci latinsky psaného textu z patnáctého století, jehož pravděpodobným autorem je jeden ze stavitelů barcelonské katedrály. Když je Artur zavražděn, Enrique přijíždí do Barcelony s cílem odhalit tajemství rukopisu i vraha svého nevlastního otce. Pátrání ho zavede do minulosti, kdy křesťané, židé a mystičtí kabalisté usilovali o nalezení takzvaného Božího kamene, který jim měl pomoci získat pozemskou a duchovní moc. Je možné, že je kámen ještě stále ukryt někde v Barceloně? Enrique a tajemný vrah jsou o tom přesvědčeni... ale kdo ho najde jako první? Strhující tempo Sánchezova příběhu udrží čtenářovu pozornost do poslední stránky. Stavba barcelonské katedrály, chladná a vypočítavá vražda, kabalistická tradice, stopy magie a tajemství přísně střežená v barcelonské židovské čtvrti — to jsou jen některé z přísad tohoto podmanivého příběhu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
El anticuario, 2009
více info...
Přidat komentář
Jestli to má být ve stylu Dana Browna, tak to není. Kniha se čte lehce, ale nejzajímavější je příběh z minulosti. Pachatel je jasný asi tak od první třetiny knihy a dočtení knihy je jen pro ty nejvytrvalejší, Za mě nic moc.
Naivní hlavní hrdina, zvláštní způsob vyprávění, který mlží úplně o všem, detektivní zápletka, která odhaluje stopy až v druhém plánu a velmi rozplizlé popisy nepodstatností. Hlavní hrdina se na konci vraha zastává, což mě úplně dorazilo. Nejzajímavější na knize byl přepis středověkého deníku. Čekala jsem detektivku s historickým pozadím nebo nahlédnutí do starožitnického života prostřednictvím napínavého příběhu. Ale nedočkala jsem se - velké zklamání.
Tak toto byla hodně velká slabota. Většinou při čtení detektivky nepátrám ani netipuji, kdo by mohl být vrahem, ale u této knihy to bylo tak průhledné, že to víc už snad ani nešlo. Necítila jsem v knize žádnou atmosféru, postavy mi nijak nepřirostly k srdci, zvláště pak Mariola. Jediné plus bude snad vložené překlady rukopisu, které mě bavily daleko víc než samotné čtení zbytku knihy.
Ano, je to trochu průhledné, ale mě to bavilo:)
Starožitník si podle mě nedělá žádné velké ambice, tím pádem si neklade nesplnitelné cíle a z poctivých základů potom vzniká velmi příjemná detektivka říznutá stylem Dana Browna, i když tomu popravdě nesahá ani po kotníky.
Kdo přečetl alespoň několik klasických detektivek nebo kdo zná pravidla pátera Knoxe, uhodne vraha ještě v první třetině knihy. Ale čert to vem! Knížka se čte moc příjemně, je zábavné sledovat vývoj vztahů a dějové zvraty, když už hmatatelně tušíme, kdo je vrah. Postavy jsou zajímavé a opravdové a i když jsem občas nerozuměla jejich jednání, o to pro mě byly životnější. Celkově mě asi víc než pátrání po vrahovi bavila linka hledání "onoho tajemného předmětu". Vložený přepis deníku byl jednoznačně moc dobrý tah. Nebavily mě naopak natahované "přemýšlivé" pasáže, které neposouvaly děj, ale ani nijak významně nepřispěly k pochopení jednotlivých hrdinů a jejich činů.
Jednoduše Starožitník představuje poctivě provedené řemeslo, které sice nijak zvlášť neuchvátí a nevyvolá pocity šíleného nadšení, ale určitě připraví příjemné chvilky s dobrou knihou:-)
Je pravda že jsem vraha uhodl téměř před polovinou knihy, ale i tak byl děj vcelku poutavý. Dana Brauna jsem nečetl (pouze jsem viděl film) tak nemohu srovnávat. Nejzajímavější část byl samotný překlad deníku.
Přídvídatelná a nudná. Sice uznavám, že autor umí zacházet se slovy, ale udělal z toho totální slátaninu, teda na to, že to má být prý po vzoru Browna, tak se to vůbec nepodobalo. Pátrání tam bylo po skrovnu, autor se víc zabíval hlavním hrdinou a jeho milostními pletky a ty nekonečná popisy Barcelony, mě by nevadilo, kdyby jich tam nebylo tolik. Kdyby všechny části, které tady autor splácal dohromady, raději rozdělil na příslušné knihy, bylo by to super. Dohromady je to děs. Bavili mě části s Bety a Manolem, když spolu pátraly, popis Arturova života od Fornelse byl tak zajímavý a vypísy z deníku taky nebyli špatné. Ale prostě celkově to nefunguje. A vrah mě napadl, hned jak se tam dotyčná postava objevila.
Celkem hezký příběh, avšak trochu nezáživně napsané. Měla jsem co dělat abych knihu dočetla.
Knížku jsem dočetl s určitým přemáháním. Příběh nebyl úplně špatný, ale celé mi to připadalo takové křečovité a kostrbaté. Nevím, zda je to autorovým stylem, nebo překladem. Části se vztahy mezi mužem a ženou/ženami byly vysloveně pitomé, těžce červená knihovna. Celkem nic moc.
Musím říct, že Dana Browna jsem v tom neviděla, ale nevěřím reklamním trikům stylu: Poslední romám s brownovskou tématikou, takže jsem to ani neočekávala. Naopak jsem čekala naprostou slátaninu, což se ovšem nepotvrdilo, kniha se rozhodně dala číst a uspokojila mě, jen jsem neměla problém ji odložit . I tak si myslím, že stojí za přečtení!
Všude psali o jakou jde skvělou knížku, která má opravdu blízko Brownovi.. Musím ale říct, že mi to teda Browna vůbec nepřipomělo a spíš mě urazilo, že všude píšou, jak je to podobné..
Do knihy jsem se vlastně začetla nechtíc v knihkupectví a říkala jsem si, že by byla škoda nechat knihu rozečtenou, tak jsem se dala do dočítání doma. Zezačátku mě to docela bavilo, ale pomalu začal příběh slábnout, až se stal docela nudným a nezajímavým.
Myslím si, že nejlepší část je ta prostřední, kde je vlastně přeložen nalezený deník. Tahle část mě hodně bavila a byla skvěle napsaná! Kdyby takhle byla sepsaná celá kniha, tak by šlo o dobré dílo.
Bohužel musím říct, že se nejednalo o žádný zázrak a kdyby tam nebyla již zmíněná prostřední část, tak by to ani nemělo cenu číst.
P.S.: Konec naprosto hloupý, sice takový neočekávaný, ale mě se nelíbil.
Štítky knihy
Španělsko španělská literatura kabala židovská ghetta Barcelona historické detektivky mysteriózní, mystéria dobrodružné romány
Zajímavá kniha, i když průměrná zápletka, řekla bych.... trochu chaotické... ale jinak jsem ráda, že jsem si ji přečetla...