Byli a bylo

02.04.2022

Vzpomínky na umělecký kroužek v Unionce, na Haška a jeho Stranu mírného pokroku v mezích zákona, na pátečníky, divadelníky z Vinohradského divadla a spoustu dalších umělců a intelektuálů z 10.-30. let, ale i krátké texty o Praze a jejích proměnách. Zdá se mi, že proti jiným vzpomínkovým knihám (ze stejné doby Seifert, Černý) je Langerova méně stylizovaná, není to okouzlený návrat do starých dobrých časů ani snaha o shrnutí pro budoucí historiky, a vůbec ne vyrovnávání si účtů - je to upřímné, srdečné vyprávění, snad jedině se snahou o co největší přesnost (zvlášť u Haška skoro "opravník oblíbených omylů"). Přitom je v každé větě znát spisovatel - krása jazyka, přesnost výrazů, lehký humor nebo jemná ironie, zkrátka čistota formy jsou mu vlastní - ale obsah je lidsky vřelý, z těchhle vzpomínek je vždycky cítit osobnost a přátelská angažovanost vypravěče. Krásná kniha.

18.09.2020

Knihu jsem si vychutnal, protože jsem se před touto četbou dozvěděl plno drbů z proslulé kavárny Union v čele s vrchním panem Paterou. Autor prožil až do února roku 1948 šťastný život.
Jde o Langerovy vzpomínky (Byli a bylo, vydané v roce 1963), ve kterých připomíná zejména notorického dlužníka pražských hostinců - Jaroslava Haška, vzpomíná na bratry Karla a Josefa Čapky, na svého bratra Jiřího, vzdává hold Praze.
Na samostatnou knihu by vydala kapitola o bratřích J. a K. Č.
"Bratři okamžitě vzbudili pozornost svým podvojným zjevem. Překvapení bylo tím větší, že jejich zjev kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metrololitní pózou jejich próz. Do dveří Unionky vstupovali společně, sedali vedle sebe, spotřebovali oba po jedné černé kávě s rohlíkem.
Večerní flámy po odchodu z Unionky pro bratry neexistovaly. Přicházeli skoro přesně ve tří a odcházeli v pět. A tak si historického kaufcvika s Haškem v hospodě "U Petříků" nikdy nezahráli. Také ani Montmartre s tanečnicemi Vlastou a Reovolucí nepoznali. Vůbec nejevili zájem o Prahu v deset hodin večer."
Bylo asi úžasné mluvit a poté vzpomínat na osobnosti českého kulturního života, tedy na A. Jiráska, E. Vojana, T. G. Masaryka, L. Dostalovou, Fr. Šrámka, R. Weinera, J. Kvapila a na mnoho dalších. Milovníci let 20-30-tých, I.republiky si přijdou na své.