Byli a bylo
František Langer
Spisy Františka Langera série
< 14. díl >
Autor se soustředil na Haška, bratry Čapky, svého bratra Jiřího, Kubištu, Špálu, Gočára a jiné výtvarné umělce a architekty, zvláště ze Skupiny. Nesleduje tedy souvisle a chronologicky události svého života. Živě a poutavě vypráví o době, uměleckém prostředí, tvůrčím úsilí a jeho výsledcích, ale i o běžných strastech. Poslední kapitola evokuje Vinohrady autorova mládí.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si vychutnal, protože jsem se před touto četbou dozvěděl plno drbů z proslulé kavárny Union v čele s vrchním panem Paterou. Autor prožil až do února roku 1948 šťastný život.
Jde o Langerovy vzpomínky (Byli a bylo, vydané v roce 1963), ve kterých připomíná zejména notorického dlužníka pražských hostinců - Jaroslava Haška, vzpomíná na bratry Karla a Josefa Čapky, na svého bratra Jiřího, vzdává hold Praze.
Na samostatnou knihu by vydala kapitola o bratřích J. a K. Č.
"Bratři okamžitě vzbudili pozornost svým podvojným zjevem. Překvapení bylo tím větší, že jejich zjev kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metrololitní pózou jejich próz. Do dveří Unionky vstupovali společně, sedali vedle sebe, spotřebovali oba po jedné černé kávě s rohlíkem.
Večerní flámy po odchodu z Unionky pro bratry neexistovaly. Přicházeli skoro přesně ve tří a odcházeli v pět. A tak si historického kaufcvika s Haškem v hospodě "U Petříků" nikdy nezahráli. Také ani Montmartre s tanečnicemi Vlastou a Reovolucí nepoznali. Vůbec nejevili zájem o Prahu v deset hodin večer."
Bylo asi úžasné mluvit a poté vzpomínat na osobnosti českého kulturního života, tedy na A. Jiráska, E. Vojana, T. G. Masaryka, L. Dostalovou, Fr. Šrámka, R. Weinera, J. Kvapila a na mnoho dalších. Milovníci let 20-30-tých, I.republiky si přijdou na své.
Štítky knihy
vzpomínky Josef Čapek Karel Čapek, 1890-1938 Tomáš Garrigue Masaryk, 1850-1937 Jaroslav Hašek, 1883-1923
Část díla
Autorovy další knížky
1990 | Proč nejsem komunistou |
1964 | Bratrstvo Bílého klíče |
1956 | Pražské legendy |
1968 | Periferie |
1992 | Pes druhé roty |
Vzpomínky na umělecký kroužek v Unionce, na Haška a jeho Stranu mírného pokroku v mezích zákona, na pátečníky, divadelníky z Vinohradského divadla a spoustu dalších umělců a intelektuálů z 10.-30. let, ale i krátké texty o Praze a jejích proměnách. Zdá se mi, že proti jiným vzpomínkovým knihám (ze stejné doby Seifert, Černý) je Langerova méně stylizovaná, není to okouzlený návrat do starých dobrých časů ani snaha o shrnutí pro budoucí historiky, a vůbec ne vyrovnávání si účtů - je to upřímné, srdečné vyprávění, snad jedině se snahou o co největší přesnost (zvlášť u Haška skoro "opravník oblíbených omylů"). Přitom je v každé větě znát spisovatel - krása jazyka, přesnost výrazů, lehký humor nebo jemná ironie, zkrátka čistota formy jsou mu vlastní - ale obsah je lidsky vřelý, z těchhle vzpomínek je vždycky cítit osobnost a přátelská angažovanost vypravěče. Krásná kniha.