Povídky z jedné a z druhé kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87022/povidky-z-jedne-a-z-druhe-kapsy-87022.jpg
4
1400
1400
Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii.... celý text
Přidat komentář
Jestli si mě Karel Čapek něčím získal, tak právě těmito povídkami. Vedle Dášeňky a Devatera pohádek, u čehož člověk logicky začíná a ani je asi nečte sám, ale čtou mu je rodiče, jsou tyhle dva soubory z Čapkových děl nejpřístupnější. Jsou to čtivé příběhy, je v ních typický čapkovský osud obyčejného člověka, je v nich určitá melancholie světa, který vlastně není, ale pod touto slupkou milých příběhů má každá povídka i svůj hlubší, dokonce i filosofický přesah. Vzpomínám na dvě, které mě úplně uhranuly - Šlápěje (což je rozvinutý motiv starší Čapkovy povídky Šlépej) a potom Sbírka známek. Ta mě dojímá dodnes. A když jsem pak ještě objevil, že ji mistrovsky namluvil Vlastimil Brodský, tak na ni nedám dopustit. Jako by člověk měl s Jiráskem začínat u Filosofské historie (a nikoliv Starých pověstí českých) a směřovat k Temnu, F. L. Věkovi nebo U nás, tak s Čapkem by se mělo začínat Povídkami a směřovat (v próze) přes Horudbala k Válce s mloky a Krakatitu.
Úžasná kniha povídek psaná nádhernou češtinou s detektivními zápletkami. Čapkův jazyk plyne přirozeně, má hladkou intonační linii. Řada povídek má vysloveně humornou polohu, která občas přechází do satirické nadsázky, či oblasti parodie. Z této polohy často Čapek vybočuje úvahou o vratkosti mravních kritérií a o věčném rozporu - jak soudit ( Ukradený kaktus ) .
Každá povídka má své kouzlo. Člověk žasne nad tím, jak autor odhaluje tajemství trestného činu a s tím propojuje poznávání vztahu mezi lidmi, jejich morálku a schopnosti. Čapek má přirozený sloh, smysl pro detail a konkrétní obraz. K jeho knihám se často vracím. Doporučuji k přečtení - je to literární zážitek.
Mysticko-kriminálne poviedky, kniha obsahu takmer 50 poviedok, ktoré sú vtipné, napínané, prekvapujúce, poučné, ale hlavne zábavné. Dýchajú prvorepublikovou atmosferou aj štýlom písania a správania postáv. Kniha ma bavila a určite siahnem ešte po nejakej knihe od K. Čapka.
Záhady detektivní i fantastické, řešitelné i nevysvětlitelné. Do Čapkových povídek se často rád začtu, zaposlouchám, zakoukám. Jsou jedinečné, milé, vtipné, laskavě popisující evropskou, ale hlavně českou realitu mezi světovými válkami. Moje originální oboustranné vydání s přiléhavými ilustracemi Cyrila Boudy už je bohužel nadměrně opotřebované.
100 % (zatím 1202 hodnotících, průměr 86 %).
Knihu bych spíš pojmenoval jako Četnické humoresky :D Spousta z nich, nebyla jen vtipná, ale i napínavá, poučná, překvapující. Kniha je psána krásnou starosvětskou češtinou a mě velmi bavila. Jako oddychové čtení ideální :)
(SPOILER)
Dílo se dělí na 2 části. 1. jsou všehochuť a 2. jsou detektivní.
Případ dr. Mejzlíka je o tom, že chytli kasaře tím, že uviděl popel na jeho botě. Řekl o tom Dastichovi.
Modrá chryzantema je o modré květině, kterou přinesla bláznivá Klára panu Fulinusovi. Fulinus je najde na zahrádce a ukradne je.
Věštkyne je o věštkyni, která řekne ženě pana Mac Learyho, že se vdá za boháče. Mac Leary ji dá pokutu za lživou věštbu. Paní Mac Learova se vdá za rok za boháče.
Povídky z druhé kapsy
Zmizení pana Hirche. Pan Hirch zmizí a najde ho dr. Mejzlík (mrtvého). Zjistil, že ho zabili kupci v jeho kanceláři a odvezli ho v koberci.
V povídce Závrať pan Girke zavraždil svou první manželku tak, že ji shodil z výšky a chce zabit i druhou, ale nemůže, protože ji miluje. Když se tito informace dozví od doktor Spitze mu řekne, náhle ho přejdou závratě. Potom Girke spáchá sebevrazdu.
Poslední věci člověka jsou o tom, že pan Skřivánek trpěl hroznou bolestí. Vypráví to kamarádům. Díky prožité bolesti, si váží každé maličkosti, a je rád, že má kamarádi.
Kniha byla zajimava
Nemůžu si pomoct, ale bohužel mně se to prostě nelíbilo. Knížku jsem si pořídila skrz to, že Bílou nemoc od Čapka mám opravdu ráda. Tuto knihu jsem čela ale více než měsíc, což je zhruba o 3 týdny déle, než jsem zvyklá. Povídky z jedné kapsy se mi líbily o trochu více. Z té druhé to bohužel bylo horší a pak jsem už i počítala, kolik stran a kapitol mi chybí do konce. Bohužel jsem v knize nenašla žádnou pro mě přidanou hodnotu. 2*
Pro mě literární STAROŽITNOST.
… ve všech odstínech toho slova…
Wiki o starožitnostech uvádí:
Starožitnosti jsou sběratelsky významné předměty z různých oborů, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají, a jsou tedy poměrně vzácné, často jsou umělecky a historicky cenné. V památkovém zákoně se pro starožitnosti stanovuje minimální stáří 50 let…
Čas od času opatrně vytáhnu nějaký starý hrnek z rodinného porcelánu, naliju si do něj něco voňavě kouřícího a oddám se nostalgii.
Tak, jako při čtení těchto povídek.
Část jsem četla, část poslouchala v podání našich krásných národních hlasů (pana Brodského, Vinkláře, Somra…), takže to připomínalo skoro film pro pamětníky.
Takové rituály nepatří do mého každodenního života.
Povídky mají skoro sto let a jsou … omšelé. Krásně omšelé.
V našem dynamickém světě představují cennou starožitnost, po které občas sáhnete pro zpestření běžného života.
Už nemají sílu strhnout čtenáře, aby musel zuřivě otáčet stránku za stránkou, tak, jak to dovede každá nadprůměrná kniha ze současnosti.
Rozumím nářkům studentů, kteří je musí číst k maturitě, a místo toho mají náladu číst něco úplně jiného.
Oba bratři Čapkovi jsou bezpochyby neodmyslitelnou, velmi významnou součástí naší literatury.
Já považuji za TOP z jejich díla
Básně z koncentračního tábora
ale hlavně
Povídání o pejskovi a kočičce.
Nadčasová kreslená pohádka je pro mě tak akorát starožitná, ale zároveň dostatečně dynamická.
Holt, asi jsem dětina.
(SPOILER)
Bohužel, všechny nebyly skvělé. Hlavně v Povídkách z jedné kapsy bylo více těch lepších. Vážné se střídaly s těmi humoristickými, ty vážné spíše byly lepší.
Povídky z jedné kapsy: Případ Selvinův a Kupón z nich byly nejlepší. "Naháněčka" prohnilého Oplatky (zelená tvář, znetvoření) možná byla i slovní hříčka, ale ztrácela na dechu, jako sám zločinec.
Zmizení herce Bendy byla obstojná. Vzhledem ke svému zaměření se já chci zaměřit na další Shakespearovy hry.
Pod názvem Vražedný útok se Spoiler! skrývá dumání nad špatným svědomím, ovšem obtížené jen běžnými hříchy. --- Takže za 4 hvězdičky.
Povídky z druhé kapsy: Tyto povídky jsou orámovány diskuzí zúčastněných, patrně v hospodě. Některým povídkám to uškodilo.
Příběhy sňatkového podvodníka - pan Plichta je notoricky známým podvodníkem. Humoristická.
Ušní zpověď- tíživé svědomí jednoho zločince (ovšem není řečeno, co spáchal), si ulevuje nejdříve knězi, advokátovi a snaží se lékaři. Kněz mu nemůže dát rozhřešení, jelikož v Boha zločinec nevěří (a také vlastně hříchů nelituje). Spíše si chtěl ulevit a "pojistit se", že kněz nikomu nic neřekne. Toto vychytralé chování kněze dost pobouřilo. Viz Paragraf 1460 Katechismu Katolické Církve:
*1460 "Pokání, které zpovědník uloží, musí brát v úvahu osobní situaci kajícníka a mít na zřeteli jeho duchovní dobro. Má, pokud možno, odpovídat závažnosti a povaze spáchaných hříchů. Může jím být modlitba, almužna, skutky milosrdenství, služba bližnímu, dobrovolná zřeknutí se něčeho, sebezápory a především trpělivé přijetí kříže, který musíme nést. Takové skutky pokání nám pomáhají připodobnit se Kristu, který sám podal smír za naše hříchy jednou provždy. ... "
Z toho vyplývá, že by se zločinec musel (s největší pravděpodobností) udat policii.
Měl to udělat. Ti ostatní už mu nemohli pomoci. Jednání kněze na konci je ovšem nepochopitelné, "alespoň už se netrápil" , když zločinec zemře na předávkování morfiem. Duše zločince (nevyzpovídaného), půjde do pekla. A pokud někde více trápení než tam...Toto Čapek nedomyslel.
Poslední věci člověka: I vzhledem k tomu, že se velká část neuložily, budu stručný. Pan Skřivánek chtěl spáchat sebevraždu kvůli nekončícím bolestem. Kvůli tomu chtějí dnes někteří uzákonit euthanasii. Nakonec se rozhodne, že to neudělá. Ateismus překonává jakýmsi transcendentním humanismem, když ovšem se začal blížit ke křesťanství... zasadí zpátečku.
Proč mi připadá, že podobné uvažování (přibližování se ke křesťanství) měl sám autor.
Tato povídka je poslední v knize.
Z Druhé kapsy: za 3 hvězdičky.
Celkově za 3 hvězdičky.
Některé povídky jsou opravdové skvosty, u kterých se člověk zasmál nebo byl napjaty, jak to dopadne. Jiné jsou pouze milé a všechny napsané krásnou řeči.
Hezké povídky psané krásným stylem. Z dnešního pohledu mohou působit trochu "starosvětsky", ale pro čtenáře, kterým toto nevadí, je to skutečná lahůdka.
Přečteno dávno za studentských let a poté ještě mnohokrát. Dýchne a pohltí vás prvorepubliková atmosféra, perfektní vykreslení postav, jednoduchost, inteligence, vtip, vytříbený jazyk. Zároveň cítíte absolutní klid v duši a ochranu člověka samotného. Nikdy se neomrzí, zkrátka nadčasově geniální .
Povídky z jedné a z druhé kapsy jsou literární lahůdkou. Takové milé pohlazení po duši. Je zde zápletka, humor a takové to živočišné, opravdové češsví. A ke všemu se mi toto dílko četlo daleko lépe než když to byla povinná četba. K něčemu hold člověk musí dospět :)
Moc pěkná kniha, četla se pěkně a každá povídka měla svoje kouzlo. Některé jsem viděl zfilmované a herecké obsazení je luxusní. Prostě krásná klasika.
Nepatřím k těm, kteří si hoví v českých klasikách, ale tohle....
Smekám pane Čapek, dostal jste mě!
Každá z povídek se mi nekompromisně dostala pod kůži, ať svým detektivním žánrem, humorem, procítěností ale hlavně tou lidskostí, kterou jste do těchto povídek dokázal vložit.
Úžasné Čapkovy detektivní povídky. I když trochu krátké. Ale krásně vyřešené pragmatismem.
Skvělý, skvělý, skvělý. Taková všímavost okolí a lidských povah se jen tak nevidí. Hrozně oceňuji, jak je to lidské, vtipné i záhadné. Dá se to číst opakovaně a pokaždé si člověk všimne nového detailu.
Štítky knihy
povídky detektivní a krimi povídky zločiny první republika, 1918-1938 české povídky
Část díla
- Balada o Juraji Čupovi 1929
- Básník 1929
- Čintamani a ptáci 1929
- Experiment profesora Rousse 1929
- Grófinka 1929
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Zopakováno po hodně dlouhé době.
Vtipné, chytré, člověčí, laskavé, plné životních pravd, jak jinak pojmenovat čapkovský pohled na svět s příběhy malých lidiček? Čapkovy povídky jsou možná i tak trochu předchůdkyněmi historických detektivních povídek Jiřího Marka. Nebo i povídek Josefa Škvoreckého se smutným poručíkem Borůvkou. Dokonce mě napadlo, že základ povídky Roalda Dahla Farářovo potěšení má předobraz v Čapkově povídce Čintamani a ptáci. Jasně, je to nesmysl, ale jde o obdobné téma sběratelského nadšence, který objeví senzační sběratelský kousek a dělá vše pro to, aby ho levně získal. V Dahlově případě končí drsným černým humorem, v Čapkova povídka má závěr smířlivě nostalgický.
Dobrá literatura se pozná podle toho, že je nadčasová, Čapkovo prvorepublikové psaní je vtipné, čtivé a srdíčko i rozum oslovující i po těch letech. Nezestárlo, naopak, zraje. Promlouvá k nám hodně silně, aspoň mně se tak zdá… Čím jsem starší, tím víc mě oslovuje.
„Nu, už je to venku, řekl jsem si, pravda je zachráněna. Ale hergot, copak je tohle celá pravda? Vždyť všechna tahle odhalení a zklamání, ty trpké pravdy, deziluze a hořké zkušenosti, to je jen ždibec pravdy; celá pravda je větší; celá pravda je, že velká a bláznivá věc je láska, pýcha, vášeň a ctižádost, že každá oběť je hrdinská a že lidský tvor ve své lásce je něco krásného a úžasného. To je druhá a ta velká půlka pravdy; ale to by člověk musel být básník, aby to dovedl vidět a říci.“