Zahradníkův rok / Měl jsem psa a kočku / Kalendář
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76406/bmid_spisy-zahradnikuv-ro-76406.jpg
4
44
44
Soubor drobnějších prací Karla Čapka v uceleném vydání tvorby pro noviny. Předkládaný soubor drobnějších prací Karla Čapka představuje poprvé v takto uceleném vydání čtenářsky oblíbenou a stále živou autorovu tvorbu pro noviny. Drobné a zábavné články dokumentují v Čapkově tvorbě novinářský protipól k beletristickým dílům světového ohlasu, nicméně jejich popularita a trvalá hodnota v českém prostředí dokládá všestrannost i specificky české zabarvení autorova pohledu na svět. Tak jako ve svých dílech světově proslulých, i zde Karel Čapek vidí a interpretuje skutečnost především v jejím lidském, tvořivě humánním aspektu. Zahrada, zvířata, přírodní děje se tak stávají pro autora nejen materiálem, který příznačným čapkovským uhnětením získává tvar, v němž se zrcadlí hodnota a krása vnímaného a poznávajícího lidského ducha, ale především předmětem vroucího osobního zájmu, odbornického zaujetí i prosté lidské potřeby.... celý text
Přidat komentář
Karel Čapek zábavně popisuje ,jak se chová pěstitel po celý rok. Pak se podíváme na drápky naších čtyřnohých přátel , plus příběh o Dášence. A nakonec nás provede celým rokem a podíváme se ,jak slavíme svátky ,vnímáme počasí, změnu ročních období a měsíců. Koukal jsem ,že se pohled člověka vůbec nezměnil ,a to od života Karla Čapka ,až do dnešních dnů.
Nemůžu si pomoci, nedokážu se ponořit do románů Karla Čapka, ale jeho povídky, fejetony, sloupky miluji.
Především u Kalendáře si člověk uvědomí, že je to pořád stejné. Jen o pár desítek let jinde. Co naplat, ty zimy bývaly jiné, dny delší a léta jsou prostě horká....
Tak toto je záruka úsměvů a smíchu. A perfektně ukazuje několik věcí - Čapek byl přímo neuvěřitelně všímavý a ještě výborný v tom, jak to dokázal vložit do textu a dát na papír. A dál také, že choval ke čtyřnohým kamarádům neuvěřitelnou lásku. Což dokazoval vlastně vždy, protože snad každá jeho kniha obsahuje zmínku nebo dvě o psech nebo kočkách. A to je strašně roztomilé a úžasné. Zkrátka a jednoduše nádherná kniha.
Tuhle knihu čtu od mladých let ob rok, nádherné, vtipné, laskavé, moudré - prostě milovaný Karel Čapek.
Kniha tak krásna, múdra, poetická, vtipná, GENIÁLNA, že nemám právo ani odvahu ju hodnotiť. Ďakujem, pán Čapek :)
Více o knihách tohoto typu nebo přímo takových od Čapka říkají že jsou pro dospělé a hůř se rozumí textu... Já tuhle knihu četla v 11.
Myslím, že k úvodní anotaci ke knize je zbytečné cokoli dodávat. Kam se hrabe Chesterton! Je to opravdu skvělé počteníčko, takové hrdo-národně povzbudivé, napadá mě skoro švejkovsky české... Čtenář v těch krátkých fejetoncích prostě nemůže neslyšet tu českou hrdost na jedné straně i satirickou kritiku české malosti na straně druhé (kdybychom my Slované měli mít své psí plemeno "vypěstili bychom jakési pomenší a zavalité voříšky, kteří by leželi za pecí a hodně štěkali"). Čapek kultivuje, pozvedává, rozesmívá i dojímá, nastavuje zrcadlo, nutí k zamyšlení, povzbuzuje a burcuje, popichuje, vzdělává. Takovým knihám já dávám všech pět hvězdiček!
Zahradníkův rok je lidsky laskavé, veselé, optimistické pojednání o životě lidského druhu zvaném zahradník. Humorná nadsázka o každodenních strastech a radostech drobného zahradničení. Práce na zahrádce postupně od ledna do prosince, po celý rok - protože na zahrádce je pořád něco potřeba udělat. Optimismus, oslava obyčejné lidské práce a prostého života, který je zdrojem radosti, dýchá z každé věty.
Měl jsem psa a kočku věrně a humorně vykresluje vzájemný vztah mezi člověkem a domácím mazlíčkem (a to prosím nezaujatě z obou stran). Ukazuje, na dojemných popisech obyčejných každodenních starostí, jak se nám naše péče a láska k té němé tváři vrací několikanásobně zpět a jak tento vztah člověka polidšťuje - příběh Dášeňky, myslím, může být toho překrásným příkladem.
Kalendář je souborem kratičkých novinových sloupečků s "tématy blízkými srdci milovníka přírody, všeho živého a živoucího v nejširším slova smyslu". Pozorný čtenář v nich však cítí hlubší myšlenky a ostny kritiky společenských poměrů, ale i naději, optimismus a "Útěchu" v "Tyto šedivé dny".
Jak se zakládají zahrádky: "Člověk by si myslel, že kropení zahrádky je zcela jednoduchá věc, zvláště má-li na to hadici. Záhy se ukáže, že hadice je neobyčejně úskočný a nebezpečný tvor, pokud není zdomestikována; svíjí se, skáče, vymršťuje se, dělá pod sebe spoustu vody a s rozkoší se hrouží do bahna, jež si takto vytvořila; načež se vrhne na člověka..."
"Nevím, jak to přijde, ale za mých mladších let byl den jaksi delší. Není o tom pochyby. (...) Kdybych teď znovu zkoušel střílet z luku, vím, že by mne přepadlo poledne, dříve než bych pořádně začal; ale tehdy jsem měl mezi snídaní a obědem pokdy, abych rozbil šípem tabulku v okně, přejedl se na švestkách, svedl několik šarvátek s nepřátelskými kmeny, četl sedě v koruně stromu Tajemný ostrov, vykouřil v kůlně dýmku míru, dostal někde zasloužený pohlavek, chytal cvrčky do škatulek od sirek, koupal se na zakázaném místě, lezl přes ploty,(...) Ne, není pochyby: tehdy byl čas aspoň desetkrát tak dlouhý jako dnes."
Nádherná knížka. Už jenom Dášeňka!
Výpisek (s myšlenkou Tak už i tehdy?!): „To tedy je to nejhorší na houbařích: že jdou do lesa, který není jejich a není jen pro ně, a že s ním zacházejí s takovou hloupou nenávistí. Vidět v letošním na houby požehnaném roce lesy, — nebylo by se co divit, kdyby v dohledné době byl vstup do všech lesů lidem zakázán. Copak víme vše o tajemné symbióze lesa, copak víme, jak spolu souvisí život hub a život stromů? Ale i kdyby toho nebylo: je hřích brát lesu skřítkovitý život hub, tak jako brát loukám a mezím elfí život květů; a lidé, kteří nedovolí, aby tam, kudy prošli, zůstal kousek nedotčené přírodní poezie, nenáleží do lesa a zaslouží si, aby z něho byli honěni hajnými s jazyky plamennými a holí sukovitou. Snad by v tom směru trochu pomohlo kázání ve škole; a hlavně — i to je, řekl bych, věc demokratického citu: co nejmíň upírat právo na život čemukoliv, co je mimo nás, i když jsou to jenom skřítkové lesa.“
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Větší část knihy jsem četla jako dítě a něco z toho ve mně utkvělo až do dnešních babičkovských dnů, kdy jsem si to vychutnala znovu. Nemohu dát méně než plný počet hvězdiček.