Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423159/bmid_spolceni-hlupcu-6MR-423159.jpg
4
1227
1227
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář
Tak jsem si přečetla, že někde od poloviny začíná kniha být vtipná a zábavná. No, trpělivost rozhodně nepatří mezi mé ctnosti. Takže odkládám s tím, že jednu hvězdičku dávám za jazykovou pestrost českého překladu, jednu za můj oblíbený New Orleans.
Vážně mě překvapilo množství negativních komentářů. Pro mě to byla fajn satira. Člověk to prostě nesmí brát až tak vážně. Zasmála jsem se a velmi oceňuji překlad. Asi to není pro každého, ale mi se vážně líbila :)
Tři roky, od 15. června 2014, mám knihu v právě čtených. Dneska tento stav ukončuji. Vracet se k ní neplánuji, fakt mě to nechytlo.
Ještě pochopím, že kdo sáhne po této knize náhodou bez bližšího výběru, nepochopí, která bije. Ale jak může někdo, kdo si ji účelově vybere jako humoristickou, nenajít nebo nepochopit tu neskutečnou poklonuvyžadující záplavu neuvěřitelně inteligentního a přesto i komicky směšného humoru?! Asi jen takový člověk, z kterého si dělá legraci i kniha sama nejen dějem ale už v názvu... Omlouvám se za urážlivá slova, ale je to tak. Dávám pět hvězdiček, protože toto je opravdu perla, pro které jediné je mám vyhrazené. A dalších pět za geniální překlad, kde se jistě pan Kořán báječně vyřádil. (Pro rejpaly: Nejsem takový génius, za jakého se zde vydávám - taky jsem do tohoto skvostu musela dozrát a dala jsem ji až napodruhé)
Můj druhý pokus o komentář (první zdaleka nevystihoval pocity, které ve mě kniha vyvolala): V první polovině kniha utíká, těšila jsem se z barvitosti češtiny, bavila se Ignáciem, jeho matkou a ostatními. To se ale zlomilo v druhé polovině knihy, která mě začala neskutečně nudit - vše se stále opakovalo (ano, v životě to tak taky chodí, ale tady mi zkrátka vadilo, že vím, co asi bude následovat). Několikrát jsem u čtení usnula, a to se mi tedy nestává. Čeština pořád krásná, ale to hlavní se někam vytratilo. U této knihy stoprocentně platí, že si každý musí udělat svůj názor sám.
Kniha zámerne bez akejkoľvek rozumnej či sympatickej postavy, s ktorou sa čitateľ môže stotožniť? Tak tomu tlieskam! Výborne rozbehnuté panoptikum stelesňujúce ľudskú hlúposť na čele so vzdelaným intelektuálom (aj keď vlastne netuším na základe čoho), ktorý považuje za vrchol ľudského snaženia stredovekú spoločnosť (existuje krajší prejav hlúposti?) a neznáša všetkých okolo seba (tak aspoň s niečim je možno sa stotožniť).
A ďalej? To je bohužiaľ všetko. Vyššie spomenuté mi postačilo tak na prvých 100 strán. Dej sa ďalej nijako nevyvíja a celkovo som postrádal akúkoľvek pointu za týmto satirickým zobrazením hlupákov. Za mňa veľká škoda nevyužitého potenciálu...
*Čitateľská výzva 2017 - kniha od držiteľa Pulitzerovej ceny
Mám velký smysl pro humor a miluji zábavné knihy. Tady jsem se ani jednou nezasmála. Hlavní postava mi přišla naprosto odporná. Kniha mě neskutečně zklamala. Ale jsem asi jediná, komu se nelíbila, četla jsem ji na základě chvalozpěvů v okolí.
Po přečtení náročné knihy jsem hledala něco odpočinkového, veselého. Dle hodnocení jsem si vybrala tuto.
Ale po přečtení několika stránek jsem ji musela odložit, neb jsem nenašla nic, co má být vtipného na arogantním, namyšleném a omezeném hulvátovi Ignáciovi a jeho podlézavé a hloupé matce. Oba dva mě neskutečně vytáčeli. Evidentně jsem vůbec nepochopila o co autorovi šlo.
Naštěstí nikoho takového ze svého okolí neznám, takže možná i proto mi to nemohlo připadat vtipné.
Nedávám žádné hvězdy, nemůžu hodnotit, a ani nechci. Nejsem si tady jistá, kde je ta chyba.
Skvěle rozehraná tragikomedie na pozadí každodenních rituálů. Ve spolčení hlupců nezůstává nikdo opomenut, bohatý-chudý-bílý-černý-bisex-homosex-vzdělanec-nevzdělanec-vykuk-poctivec-párkař-obchodník... neuvěřitelná, paradoxní, komická fraška. Na určitou dobu vstoupíme do životů "hlupců", sledujeme jejich osudy a myšlenkové pochody. A najednou kniha končí (překvapení i úleva) a hrdinové knihy si dále žijí své životy. Žádné vyvrcholení a zdánlivě žádná pointa. Dokud si neuvědomíme, že to jsou naše vlastní stereotypy, předsudky a vykonstruované představy, které dělají z každého z nás svým způsobem hlupce. Nikdo z nás si to ale nechce, ani nesmí nepřipustit... Mimochodem, výborný překlad.
Spolčení hlupců považujem za najlepšiu knihu, ktorú som kedy čítal (nech mi to odpustia iní moji obľúbení a zväčša už nebohí autori) a keď narazím na komentár čitateľa, ktorému sa kniha nepáčila ako ZDÔVODŇUJE, prečo sa mu nepáčila, vždy sa pousmejem a pomyslím si, že je nás na tomto svete priveľa...
Tak nevím, zda tento fraškovitý spis chápat jako jakousi společenskou satiru, parodii na postavení nižších společenských vrstev nebo jako kritiku určitých typů lidí - pokud měl však autor něco takového vůbec v úmyslu. Při troše představivosti by čtenář mohl v jednání a zážitcích nesnesitelného, nafoukaného a hloupého (ač vzdělaného) hlavního hrdiny Ignácia i dalších smutně směšných figurek najít hlubší myšlenky o rasové a sociální problematice.
Nicméně celkově toto dílko postrádá smysluplný děj a i když některé situace mají poměrně originální nápad a vtip, absurdita střídá absurditu a příběh je ve výsledku o ničem. Kniha je vystavěna spíše na různých skečích a situačním humoru, který je však ve své podstatě dost primitivní, Zásluhu na té trošce komična má především jazyková stránka, za což čeští čtenáři vděčí skvělému překladu.
Ignácius mi tedy k srdci nepřirostl. Všeobecně nutno říci, že tam snad není jediná sympatická postava, takže se člověk neměl s kým sžít. Trochu mi místy unikala motivace postav a dost mi vadily opakované myšlenkové pochody a znovu a znovu řešení toho samého.
Přesto je to kniha, alespoň v druhé polovině, čtivá a příjemně napsaná s živými dialogy. Zhruba od půlky se děj začíná ze všech stran valit k jednomu velkému vyvrcholení, podobně jako u knih Terryho Pratcheta, od kterého se autor zjevně drze inspiroval, ač tuto knihu napsal o několik let dříve než Pratchett začal vůbec psát.
Škoda, že to s ním dopadlo tak tragicky, přeci jen je poznat, že se jedná o autorovu prvotinu. Pokud by byl úspěšnější a v psaní pokračoval, další díla by patrně byla ještě lepší.
P.S. Když vidím po přečtení této knihy slovo "záklopka", rozrušením se mi záklopka uzavře, a to je pravé peklo.
Snad proto, že je to kultovní román, jsem se odvážila dát mu druhou šanci a díky audio podobě najít v knize vše, za co měla dostat P. cenu... Tak jo, dá se to při práci poslouchat, krátí to čas asi stejně jako jiné literární pořady v rádiu, Nezaujal mne ani námět, ani mě nerozesmál humor a snad jen potěšil vytříbený jazyk. Ale cožpak nevychází podobných knih, které leží na pultech mraky? A každá kniha si svého čtenáře najde.
"Když se na světě objeví opravdový génius, pozná se podle toho znamení, že se všichni hlupci proti němu spolčí."
Ignácius Reilly jako intelektuální katastrofa a jeho nemotorná dobrodružství.
Občas to bylo zábavné, ale rozhodně jsem neumíral smíchy. Nějak nedokážu vysledovat, co stálo za ten zrod kultu.
Tohle nedávám. Tolik zbytečných slov, tolik balastu okolo. Ne, vážně ne. Pokud tohle dostalo Pulitzerovu cenu, tak tahle cena pro mě ztratila jakoukoli vypovídací hodnotu.
geniální počin. ignáciova postava vstřebala většinu vlastností mého nejbližšího příbuzenstva.
"...mohla bys mě vozit autem a já bych noviny vyhazoval zadním oknem" silně připomíná přístup mého prvorozeného k pracovnímu procesu ))
panu kořánovi se hluboce klaním za připomenutí slov z hloubky minulého století ).
Štítky knihy
satira humor americká literatura 60. léta 20. století Pulitzerova cena New Orleans
Nedočteno, odloženo.