Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář


Jednou zas pluji proti proudu. Nedočítám, resp. nedoposlouchávám. Audiokniha je výborně načtená. Ale styl humoru mi vůbec nesedí.


no.. já nevím. Dostal jsem se k titulu ve formě audioknihy jak slepý k houslím, koukám - 82% - ok, zkusím to.
Notorický lhář a zkomáravelbloudář Ignác se svým světonázorem občas vytvoří úsměvný moment; panoptikum postaviček je pestré.. ale nějak výrazně mne to neoslovilo. Možná kdybych byl američan, tak bych se do děje a prostředí vcítil více... Sám od sebe bych dílo tohoto žánru asi nevyhledával, asi to můj šálek kávy nebude.


Za mě výborné čtení, i díky překladu pana Kořána. Jediné, co mi moc nesedělo, byly dopisy od Myrny. Ale na celkový dojem to nemělo vliv. Ignác je prostě Ignác...

někoho mi ten hrdina s jasným pohledem na jiné připomíná, nějakou politickou veličinu, kniha je velmi dobrá a člověk se pořádně zasměje a také zamyslí

Ufff, měla jsem co dělat, abych tuto knihu dočetla do konce. Myslím, že by šla zkrátit na polovinu- bez neustálého opakování "záklopek" a jiných popisů a vlastností hlavních postav. Ale nakonec času věnovanému této knize rozhodně nelituju .


Praštěný absurdní příběh, který mě pobavil. Nejsem skalní čtenář tohoto typu literatury, ale četlo se to dobře a věhlas knize patří po právu.


Geniální kniha, kterou jsem četla minimálně 5x a vždy se výborně bavila :-) . Těším se na další čtení. Před Neónovou biblí smekám klobouk...neuvěřitelný příběh.


Spolčení hlupců má jen dvě možnosti, buď vám autorům humor sedí, nebo ne (a pak nechápete, co na tom ti lidi mají.) Mně tedy sedí.


Ach Bože, této knize je tak těžké porozumět, Štěstěna se ke mně obrátila zády...
Ale i přes tyto potíže jsem velmi rád za její přečtení. Je to sice kniha nesmírně bizarní a absurdní (a nutno dodat, že ne prvoplánově vtipná), ale má co do sebe
Vrcholem jsou dle mého názory všechny části týkající se Levyho kalhot.
Shrnutí knihy dobře vystihl doslov: americké panoptikum postaviček.


Pro mne jedna ze zásadních knih mého života. Když v roce 85 vyšla, chvíli trvalo, než se z ní stal v kruzích, ve kterých jsem se pohyboval, takový malý kult. Ironie a výsměch snad všemu, na čem si ta či ona skupina "ideově" jednotná zakládala, bylo něco, co jsem v těch podivně zatuchlých 80 letech asi potřeboval.
Koupil jsem si ji vlastně celkem 3x. První, vydání z Odeonu z roku 85 jsem půjčil spolužákovi na VŠ a on ji půjčil dále a ztratila se mi z očí. Koupil jsem si v 89 další vydání, o které jsem přišel někdy v půli 90 let. Kamarádka ji o5 půjčila dále a další putování knihy zůstalo zahaleno tajemstvím. Nakonec mám doma vydání z Arga a chystám se na její nové čtení. Starší, "zkušenější" a snad stále otevřené mysli.
Myslím si, že to není čtení pro každého a že vyžaduje správné "momentální naladění". Pak si ji čtenář vychutná.
Znamenala pro mne hodně, četl jsem ji po Beckettově románu "Murphy" a po ní jsem četl Kesseyho "Vyhoďme ho z kola ven". Mohu říci, že to byla docela švihlá kombinace :-). Ale stojí za to.


Četba knihy pro mě byla celkem útrpná, ale vydržela jsem až do konce. Možná ji ocením až po několika dalších pokusech stejně jako Hlavu 22, kterou jsem dočetla sice až napotřetí, ale velmi si jí od té doby cením a patří zřejmě navěky mezi mé oblíbené. Spolčení hlupců je pro mě rozvleklé, užvaněné, postavy krajně nesympatické. Nejhorší se mi zdá nechutný Ignácius a senilní slečna Trixie. Vím, že postavy zřejmě mají parodovat určité lidské typy, které se v tehdejší společnosti vyskytovaly, ale pro tento druh humoru nemám vůbec žádné buňky. Dvě hvězdičky dávám knize kvůli velmi kvalitnímu překladu pana Kořána, nicméně si dovoluji upozornit na jednu malou nepřesnost v případě pověstné Ignáciovy "záklopky". V originální verzi je uvedeno "pyloric valve", což je obyčejný anatomický termín vyjádřený v češtině jako "pylorická chlopeň" nebo "pylorický svěrač".


Párkrát jsem se nahlas zasmál (no, spíše uchechtl), párkrát jsem s nevěřícným úsměvem kroutil hlavou nad nějakou absurditou. A taky jsem – tak trochu proti své vůli – byl zvědavý jak to celé dopadne. Ale tím pro mě pozitiva končí.
Nezdálo se mi totiž, že by Spolčení hlupců byla satira, alespoň na mne to takhle nepůsobilo. Nebo možná lépe řečeno: Satiru to připomínalo, ale takovou tu ze stránek komunistického časopisu Dikobraz, motivovanou jen nepřátelstvím. To se mi zdá málo, myslím si, že ironické dílo může být drsné a svým způsobem kruté (jako když někým blízkým prudce zatřesete nebo ho pro výstrahu plácnete přes ruce), pokud je jeho cílem snaha pomoct prostřednictvím poukázání na chyby. To jsem zde necítil, jen touhu urážet a ponižovat. Samoúčelně zesměšňovat.
Použitý jazyk byl košatý, oceňoval jsem to, ale rychle se přejedl – jako bych byl na rautu s velkým množstvím stolů, na kterých by ale byl pokaždé stejný produkt.
Možná bych byl spokojenější čtenář, pokud by mě dokázalo pobavit, když si lidé nadávají do mongoloidů. Ale než mít takový smysl pro humor, to opravdu raději nebudu mít žádný.


Geniální! a jestli tvrdí nějaký mongoloidní degenerát, postrádájicí smysl pro symetrii a geometrii, cokoliv jiného, měl by si jít přečíst Boethiuse, a neplýtvat vzduch na své zbytečné a zakrnění vyjadřující vyjadřování!


V knize se nic neděje, hlavní hrdina je naprosto nezajímavý, ostatní postavy jakbysmet. Přečetl jsem jednu třetinu a vše vzdal. Nerozumím mnoha obdivným komentářům...asi mě pointa knihy zcela minula a nestydím se za to. Vzdávám upřímný hold všem, co v knize našli smysl!
Spolčení hlupců je prostě šílená sranda a u určitých pasážích mi slzy tekly a plácala jsem se do kolen. Není to pro každého, ale já budu Ignácia uznávat a v jeho šílenství uctívat navždy. Tato postava nemá v literatuře žádnou obdobu. Autora je velká škoda.