Společenství
Bentley Little
Barry a Maureen hledali dům, který by splňoval jejich požadavky na moderní a bezpečné bydlení. Toužili po klidu, zajištění a životě v sepětí s přírodou. Vysněnou nemovitost našli na utažském venkově, v chráněném rezidenčním komplexu Bonita Vista, co by kamenem dohodil od městečka Corban. Maureen může jako účetní pracovat i z domu, Barry je spisovatel hororů. Vše se zdá být ideální. Musejí se sice stát členy společenství vlastníků nemovitostí, ale to je běžné i všude jinde. Potom při vyklízení věcí po bývalých majitelích najdou v přístěnku zvláštní vzkaz, při garážovém výprodeji nepotřebné veteše je osloví zástupce společenství s podivnou výtkou a v poštovní schránce u domu je čeká absurdní překvapení. Opatrně se začnou rozhlížet, zkoumat sousedy a prostředí. Na mysli jim vyvstane otázka, zda se nepřestěhovali až příliš daleko od civilizačních vymožeností, na něž byli zvyklí z domovské Kalifornie, a radost ze splněného snu získává první trhliny… Hororový román Bentleyho Littlea se neodehrává v gotickém přítmí starobylých venkovských sídel. Čtenáře napíná a děsí pozvolným odkrýváním pravdy o životě v komplexu, který se koupe v záplavě slunečních paprsků a v němž žijí samí milí lidé.... celý text
Přidat komentář


Až skoro do poloviny mě to bavilo, dokonce jsem občas souhlasila s pravidly Společenství a byla zvědavá, kam to povede. A ono to vedlo do naprostých blbostí, konec se vůbec nedal strávit, ten jsem přeskákala. Takže jsem například nezjistila, jak se živil Pahýl, možná to tam ani vysvětlené nebylo jako spoustu jiných věcí, blbina střídala volovinu, no ubohost!


Jediné co mohu za mě vyzdvihnout, je atmosféra knihy, která mě dokázala vtáhnout. Konec ale totálně knihu zabil. Vzhledem k hororovému žánru by mi ani nevadila nereálnost, ale tohle byl vážně nesmysl.


Relativně slibná kniha, kterou ale naprosto zabíjí její závěr. Něco tak pitomého, nesmyslného a urážlivého pro čtenáře jsem asi ještě neviděl.
Jinak jsem byl ale relativně spokojený. Atmosféra uzavřeného komplexu, kde vás pokutují i za hlasité uprdnutí se mi líbila, bylo tady dost tajemství a nesrovnalostí, na jejichž rozluštění jsem se těšil.
Na druhou stranu, těch až nesmyslností je zde hodně. Vláda neřeší, že na území Spojených států vznikla nová enkláva, lidé jsou spokojeni, že splatí svůj dluh ztrátou končetiny, absolutně zkorumpovaného šerifa, o kterém ví stovky lidí, nikdo nevyšetří... atd.
Takže celkově ano, Společenství není v žádném případě odpad, ale něco v celkové struktuře knihy je prostě nepovedené.


Z této knihy jsem zklamaná... Čekala jsem od toho něco trochu jiného, kdyby nebyla kniha čtivě napsaná, asi jí i odložím.
Autor chtěl některými scénami z knihy co nejvíce šokovat, bohužel na mě to mělo úplně opačný efekt. Přišlo mi to přehnané a chvilkama až trapné. A nad koncem už jsem jen kroutila hlavou a těšila se až bude konec. Tohle za mě ne, bohužel...


Tohle mě trápí. Little má v rukávu pár super idejí (např. zmrzačenej Pahýl, co žije ve křoví, je vpravdě ďábelská myšlenka), ale zkrátka se mu nepodařilo mě svým Společenstvím přibít k příběhu. Dobrá premisa je tu totiž rozmělněná v přepáleným počtu normostran, do nichž autor nemá moc co dát. Hlavní postava tu píše horory. A když vypráví o svojí práci, říká, že je "něco jako Stephen King". Dokonale tahle věta vystihuje celou knížku. Nezbytný věci jsou prostě jednom jedny.


Horor to není ani náhodou... knihu jsem dočetla a ke konci to bylo trochu napínavé(proto ty 2 hvězdičky, jinak by to nedostalo ani jednu), ale ne.
Těšila jsem se na nějaký psychologický horor, který ve mně vzbudí paranoju, ale to se nestalo. Autor měl asi zlé zkušenosti se společenstvím vlastníků a rozhodl se to převést do této knihy, ale tento pokus nevyšel.
Zvlášť, když tam ke konci začal být prvek nadpřirozena, tak jsem jenom převrátila očima, přišlo mi to jako hodně trapná napodobenina stylu Stephena Kinga.
Každopádně jsem četla knihy s romantickou tématikou, u kterých jsem se bála víc než při tomto "hororu". Jediný hororvý aspekt jsou schopnosti autora napsat absolútně nic na 400 stránek. Kniha byla ztráta času a rozhodně ji nedoporučuji.


Mix hororu a společenské satiry. Američan Bentley Little ve svém Společenství abnormálně zveličil své vlastní zkušenosti s otravným sdružením vlastníků nemovitosti a ústřední dvojici, účetní a autora hororů, pošle do uzavřené komunity řídící se absurdními pravidly.
Počáteční nadšení z nádherného domku a překrásných výhledů do krajiny po chvílí střídá paranoia. Sousedé se často bojí otevřeně mluvit, spisovatel Barry nalezne ve schránce mrtvou kočku a po pár podivných setkáních, třeba s plazícím se lidským torzem Pahýlem, začnou události v komplexu gradovat. Rasismus, přetvářka i cílené zabíjení domácích mazlíčků je zde na denním pořádku a Barry s Maureen zjistí, že zmizet z komunity a prodat dům zase tak snadné nebude. Nepřečetli si totiž pořádně pravidla a když se jim začnou hromadit přemrštěné pokuty za nedodržování banalit jako vysázení vlastních kytek, hlasitosti hudby a podobně, rozhodnou se společenství vlastníků postavit. Idylka je záhy v tahu.
Little vše žene do absurdna, odhaluje prohnilé charaktery a stále drzejší jednání místních „vládců“, pracuje s motivem permanentního dohledu a ačkoliv vyloženě čtenáře nestraší, tísnivou atmosféru a beznaděj vykresluje bravurně. A samozřejmě od prvotních drobných slovních konfliktů děj graduje až k podstatně násilnějším momentům, kdy už špatná barva nátěru porušující pravidla je ten nejmenší problém.


V takovém nepředstavitelném, nepochopitelném prostředí by normální člověk nevydržel ani den navíc. Při čtení se ve mě mísil vztek, bouřlivost a nepochopení pro "obyvatele" a celou tu zvrhlou komunitu a modlila jsem se, aby už byl konec. Ke knize se určitě nikdy nevrátím a nevím, jestli doporučuji.... Edit: varování! Kniha může vyvolat paranoiu - častěji koukám do poštovní schránky :-D
Do první poloviny mě kniha bavila a čekala jsem, jaké další nesmyslné pravidla společenství vymyslí. Potom už to bylo takové natahované a nutila jsem se do čtení a konec byla úplná blbost.. :D