Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139030/mid_spolecenstvo-prstenu-qyu-139030.jpg
5
9159
9159
Pán prstenů série
< 1. díl >
Mladému hobitovi z jedné ospalé vesnice v Kraji je svěřen přetěžký úkol: musí podniknout nebezpečnou pouť přes celou Středozem až k Puklinám osudu a tam zničit vládnoucí prsten Moci – jedině tak lze zabránit Temnému pánu Sauronovi, aby si podmanil celý svět. Tak začíná Pán prstenů, klasické dobrodružné vyprávění J. R. R. Tolkiena, které pokračuje v románech Dvě věže a Návrat krále.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
Normálně se do čistého klasického fantasy nevrhám, tohle je ale zásadní výjimka. A i když jsem knihu (resp. celou sérii) vlastně četl celou jen jednou, filmy jsem viděl v jejich různících se verzích mnohokrát. V tom ideálním věku, kdy prostě nejde zapomenout. Po letech jsem si tak Pána prstenů chtěl znovu připomenout v originále a audioverze se ukázala jako ideální. Kdybych totiž Společenstvo prstenu četl jen jako text, na to nejvyšší hodnocení by nedosáhlo - obsahuje totiž milion různých jmen, rodokmenů, historií a názvů. Jenže verze, která je načtená Alešem Procházkou je úplně jiný kalibr. Hlas filmového Snapea jako by ve zdech Bradavic vyprávěl podmanivě historii kouzelnického světa a dobře tak vynikne bohatý Tolkienův jazyk, který dokáže z popisu každého zvadlého listu udělat starobylý čarokrásný les a z krátké procházky mezi dvěma městečky dobrodružství zahrnující několik ras, čarodějných tvorů a historky, které se budou vyprávět po mnoho generací. Vše navíc doprovází dobře zvolené hudební předěly. Tomuto zpracování tedy velmi zaslouženě patří pátá hvězdička a každému fanouškovi Pána prstenů rozhodně doporučuji.
Pátá hvězdička pak patří i ilustrované knižní verzi, které jsem neodolal a se kterou se jednou za čas listováním těším...
Psát, že miluji příběh Pána prstenů je zbytečné, protože to už vědí téměř všichni. Už jen proto, že mám Tolkienův cejch navždy inkoustem vypálený do těla. Co ale málokdo ví, je proč. Ten důvod je Společenstvo prstenu. Miluji všechny ty popisy, květnaté věty, košatá souvětí, miluji vznešenost Elfů i obyčejnost Hobitů. Způsob jakým Tolkien píše, je způsob jakým já dýchám. Tohle je jistojistě nejdůležitější kniha mého života. A zůstane to tak navždy.
Po letech jsem se konečně dostala k přečtení Pána prstenů.
A film za mě jednoznačně vede. I když i kniha má něco do sebe. Vadí mi v ní ta hrozná formalita v řeči.
Přitom se to až tak moc neliší od filmu. Ale ve filmu je prostě mnohem víc akce...
A tady jsem si neoblibila ani jednu postavu. Chybi mi zde i humor. Je to celé hrozně vážné.
Ale když přestanu porovnávat knihu s filmem, tak to bylo čtivé, originální... i když dej utíkal pomalu, tak mě kniha velmi bavila. Není to nic náročného... a rozhodně naláká na další knihy.
A velké plus mají i vložené ilustrace.
Po dočtení požaduji udělení šesti hvězdiček. Případně bych asi musel zákonitě všemu ostatnímu jednu ubrat... Především za ten nádherný svět, jazyk a dobrodružství.
Po Hobitovi pokračuju v dohánění restů. Pár prstenů šel dlouho mimo mě, film jsem poprvé viděl ve verzi, kdy se Fritol se zbytkem Společenstva žlutého tentononcu vypravil na pařbu do Nádoru, takže vlastně jsem věděl, o co jde, ale při tom nevěděl :) No a když dohánět resty, tak pořádně v originále a musím rovnou říct, že to bylo hustý a to ve všech slova smyslech. Ať už samotný jazyk, hustota děje a množství událostí i samotný příběh. K němu psát něco víc je asi nošením dříví do lesa, musím říct, že mě docela bavilo srovnávat děj v prodloužené edici filmu s knihou a maje oboje v hlavě, srovnávat, jak to přesně film zvládl.
Tolkien je pro mě prostě králem fantasy. Ta propracovanost, to poselství, ty postavy... Člověk se k jeho stylu psaní musí trochu propracovat, nebo možná spíše dospět. Já se k němu vracím pravidelně s odstupem několika let a s každým opakováním mi to přijde ještě krásnější než předtím. Filmové zpracování také miluji, ale určitě všem doporučuji vzít do ruky i knihu jelikož je tam spousta nádherných momentů, které se na plátno nedostatly.
Je zaujímavé, ako môže človeku opätovne učarovať nejaký príbeh a celkovo svet, ktorý už v minulosti učaroval. V každom životnom období si človek z takéhoto príbehu vezme postupne viac. Veľmi odporúčam a ak sa vám kniha/séria páčila dávno a už si nepamätáte detaily, prečítajte si ju znova. :)
PS: filmy sú tiež super, aj keď je tam zopár zmien, ale absolútne mi to nevadí. O tom, že sú skvelé, vypovedajú aj ocenenia, ktoré celé séria vyhrala/bola nominovaná.
Opus magnum J.R.R. Tolkiena a nedostižný vzor snad všech spisovatelů fantasy. Už poněkolikáté jsem se vnořil do světa Středozemě, abych si vychutnal nejen dramatický a osudový příběh, ale nemálo i proto, abych nasál atmosféru dávno zapomenutého (nerad píšu vymyšleného) světa s jeho nádhernou přírodou a podivuhodnými národy, rasami, kouzelníky, elfy, skřety, lidmi a především hobity, kteří jsou tak jiní a přesto nám současníkům ve svém způsobu života podobní. Pomalu a plíživě se zde začne odvíjet příběh souboje dobra a zla, který má kořeny v knize Hobit a čtenář postupně se zatajeným dechem žasne, o co v tomto příběhu a následných dvou dalších pokračováních jde. S úsměvem vzpomínám, jak jsem kdysi před 30. lety četl tuto knihu poprvé. Nemohl jsem ji odložit, byla to strhující jízda plná pro mě dosud nepoznané čtenářské vášně. Dnes čtu s rozvahou a všímám si hlavně propracovanosti příběhu i světa Středozemě a obdivuji (a objevuji), co jsem při předchozích čteních opomenul.
Dlouhou dobu jsem se této sérii vyhýbal. Sice jsem na střední přečetl Hobita a viděl filmy, avšak chuť na knižní podobu se nedostavovala. Po velmi dlouhé době došlo k nápravě a Společenstvo Prstenu tak opustilo polici v domácí knihovně.
A závěr? Je to jako plazit se po štěrkové cestě. Trvá to, bolí to.
Ano, nejde než obdivovat autorovu fantasii a systematizaci vztahů ve vymyšleném světě. Nedokážu ale skousnout styl psaní, dlouhé popisné pasáže, odbočky. Zřejmě patří k dobrému, hutnému příběhu. Jenomže beze mě, prosím!
V hodnocení dávám neutrální 3*, jelikož nemohu tvrdit, že jde o brak, ani genialitu. Nesedli jsme si. To se stává.
Bylo to mé první seznámení s Tolkienem, protože jsem nikdy předtím jeho knihy nečetla, pouze viděla Hobita, ale Pán prstenů byl pro mne velká neznámá. Upřímně, má očekávání byla nulová a spíš jsem si myslela, že mne kniha bavit nebude. Už od začátku se mi četla dost pomalu, což mi mé obavy ještě rozšířilo, ale Tolkien dokáže upoutat vaši pozornost i přes pomalý začátek. Zamilovala jsem si jeho styl psaní, popisy postav a krajiny. Ve výsledku jsem vlastně ráda, že si se vším dává na čas, nikam nespěchá a nechává příběh jen tak plynout. Líbilo se mi, jak byly v knize zakomponované i jiné jazyky a navíc jsem četla vydání s ilustracemi, které příběh krásně doplňovaly, takže jsem si to užila o to víc!
Po shlédnutí filmového zpracování Pána prstenu jsme se rozhodl, že si ho i přečtu, abych lépe porozuměl některým pasážím, které ve filmu nebyly tak dobře zachyceny. A musím říct, že jsem se opravdu těšil neboť jsem od všech, kdo pána prstenu četl dostával jenom kladné ohlasy. Ale asi prvních 17 stran na mě kniha působila jako encyklopedie, ale dále jsem se začal orientovat a vstřebávat všechny informace. Ano musím přiznat že v knize je to oproti filmu vše dost podrobně popisováno a tak by pro někoho mohl být začátek dost nezáživný, protože se dost vleče, ale když tu první, méně záživnou pasáž překoušete, tak si myslím, že vás zbytek knihy nadchne. I přes to, že je vše dost podrobně popisováno, tak to na napínavosti knize neubírá. Za mě nádherná kniha, úžasně propracovaný děj, postavy, i myšlenka jako taková, mohu jedině doporučit.
Kniha se mi velice líbila. Způsob jak se to psalo byl velice jedinečný a přestože mi to zezačátku přišlo trošku zdlouhavé jsem se po čase do příběhu zamilovala. A tak s radostí doporučit pro váhající čtenáře. :-)
A málem bych zapomněla kniha je mnohem lepší než jeho filmová adaptace.
Pán prstenů je prostě skvělá fantasy! Ta květnatost jazyka, styl kterým Tolkien vypráví je prostě dokonalý! Čte se to překvapivě strašně pomalu, ale ten svět mi prostě sedí. Dokonale promyšlené. Vidím jisté rozdílnosti s filmem - hlavně ve vykreslení postav. Frodo - ve filmu uplakaný pako a v knize někdo, kdo nese těžké břímě. Sam to má přesně naopak. V knize je uplakaný, ale v knihu vždy ví co dělat a jak zachránit situaci. Tato série je podle mě spíš o učení se o tom světě a ne o příběhu, což je velmi originální.
Tolkien byl úžasný spisovatel,propracovanost jeho trilogie je téměř perfektní (Martin se svou Písní ohně a ledu se může jít zahrabat).Jazyky,které stvořil,poezie a popisy, nemluvě o vztazích, které nepůsobí prvoplánově a lacině.K tomu jsem ale došla až téměř po 17 letech,kdy v patnácti mě kniha neskonale nudila a četla jsem jí jen kvůli filmům,dneska se jí nemůžu nabažit.Holt,k některým dílům musí člověk dozrát.
Kniha se mi sice líbila, ale čekala jsem od ní více. Byla zdlouhavá a mohly za to hlavně popisy (především krajiny). Na druhou stranu byly skvěle vymyšlené postavy a děj. Na starší češtinu jsem si brzy zvykla.Přesto jsem čekala od této knihy více a doporučila bych ji spíše lidem co čtou rychleji.
Konečně jsem se dokopala k přečtení prvního dílu tohoto legendárního eposu a je to rozhodně PECKA!
Nebudu se rozepisovat o ději, ten je notoricky znám. Jen hluboce smekám před autorem, který dokázal svou bezbřehou fantazií vytvořit barvitý, komlpexní svět, který vás uchvátí a už nepustí. Hned se vrhám na Dvě věže.
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobitiAutorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Pán prstenu je moje životní láska. Líbí se mi, že každá rasa je jiná, a přesto jsou všechny nádherné. Trochu jsem se ztrácela v popisu krajin a míst neboť to není zrovna můj obor, což mi pochopitelně kazilo dojem z celé knihy. Ovšem byla to má vina. Nechápala jsem, jak můžu jít na jih a mít po pravé straně západ, když napravo od jihu je východ. Ale holt každý vyniká v něčem jiném, v orientaci zrovna já ne.
Trochu se příběh vlekl, než se ocitl na Větrově. Pasáže u Toma Bombadila a přes Mohylové vrchy mě zrovna moc nebavily a jsem ráda, že je ve filmu vynechali, ale bohužel jsou nedílnou a důležitou součástí příběhu.
Nemůžu jinak než doporučit.