Společenstvo vlků
Vladimír Pospíchal
Strhující vyprávění o strastiplném putování Kirka, Miry a Arnolda pouští, lesy i bažinami do vzdáleného města. Podaří se jim přežít a stihnou včas varovat jeho obyvatele před tajemnou vlčí armádou? Dobrodružná kniha pro mládež, kterou si rádi přečtou i dospělí.
Přidat komentář
Vím, že jsem čtenář, kterému se zavděčit je občas kříž, ale v důsledku mi ke spokojenosti stačí málo - řemeslo a drajv, popřípadě alespoň jedno z toho. Naneštěstí, Vladimír Pospíchal nedokázal do svého Společenstva vlků vtěsnat ani jedno.
Po jazykové stránce je to především práce redakce, která zaspala dobu, místo aby odstranila nešikovné slovní obraty, uhladila celistvost vět a hlavně seškrtala mnohonásobné vykřičníky a otazníky. Kvalita zápletky a hodnověrnost prostředí jde už však čistě na triko autora. A hned z kraje rozjet ságu, kdy úvodní díl ani pořádně nenaznačí co, kdo a proč, to není právě nejlepší způsob, jak nakopnout kariéru. Když přitom vezmu v potaz postavy, jejichž chování nemá daleko k loutkohře, či zvraty, jež přicházejí a odcházejí dle nálad tvůrce, chtělo by to zainvestovat skutečně do milionové reklamy, aby člověk prorazil. Za nešťastné přitom považuji i dětské hrdiny v dosti nedětském příběhu, kdy určit správnou cílovou skupinu je bohužel otázka hodná Šalamouna.
Příběh Kirka, Miry a Arnolda se mi líbil, i když je malinko hororově laděný a vystupuje v něm vlkodlak, ale tenhle je ve své podstatě hodný.Těším se na druhý díl.
Tohle se hodně povedlo.
Našla jsem zde vše co od dobré knihy očekávám.
Beznaděj, touha, láska, závist, procitnutí, příroda a příšerky.
Na pozadí hrůzy a zkázy, se rozvíjí příběh porozumění , lásky a naděje.
Každá postava zde dostává prostor, aby se s ní čtenář mohl podrobněji seznámit.