Společnost spektáklu
Guy Debord
Společnost spektáklu (1967) je Debordovou nejzávažnější teoretickou prací, v níž tvořivě navazuje na Hegela, Marxe a Lukácse, aby postihl strukturu, fungování a rozpory soudobé kapitalistické společnosti, a to zejména její západní formy. Kniha silně ovlivnila nejen společenskou a kulturní kritiku následujících desetiletí, ale i praktickou podobu protestů, které se snažily a snaží „uškodit spektakulární společnosti“. Její myšlenky našly v roce 1968 rozsáhlou odezvu mezi revoltujícími francouzskými studenty.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2007 , IntuOriginální název:
La Société du spectacle, 1967
více info...
Přidat komentář
Možná příliš radikální, jednostranná a marxisticky naladěná, ale zároveň stále (možná čím dál víc) aktuální esej o tom, kterak se západní společnost v šedesátých letech proměnila ze společnosti ryze kapitalistické („mít“) ve společnost spektakulární („jevit se“), která skutečnost přetavuje do jasně srozumitelných obrazů (které jsou ve skutečnosti „lživé a mrtvé“). Debord podobně jako kulturní kritici spřízněni s Frankfurtskou školou (Benjamin, Adorno) nebo Siegfried Kracauer píše, jak se z našich životů vytratilo vše autentické a nyní tak bloumáme mezi nepůvodními reprezentacemi reality, odstřihnutí od skutečné práce, skutečných vztahů, skutečného bytí. To přitom netušil, v jaké míře bude naše každodenní existence (de)formována médii s jejich alternativní realitou jasných opozic, klišé a stereotypů o několik desetiletí později, kdy nám sociální sítě umožní obývat paralelně několik světů a neustále střídat své identity.
Lapena ve své vlastní léčce: "K blaženému přijímání toho, co existuje, se jako jedno a totéž může rovněž připojit čistě spektakulární revolta: tím se vyjadřuje prostý fakt, že sama nespokojenost se stala zbožím, jakmile začal být ekonomický nadbytek schopen rozšířit svou produkci i na zpracování takovéto suroviny"
"Yo! Jsem Guy Debord. A tohle je můj diss track na kapitalistickej core. Jejich faleš tě uzemní, ey ey, m8, jsou umělý, jak kozy tvojí starý." Poslední dobou mi osud přihrál pár prací o kapitalismu, ale upřímně, jako podcasty, spíš jsem se to snažil pochytit, než doopravdy vnímat. Jak vám asi došlo Guy to rozjíždí na tehdy (1967) revolučním poli kritiky kapitalismu, dnes už všemi oblíbené olympijské disciplíny.