Společnost věčného mládí
Jan Keller
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425112/bmid_spolecnost-vecneho-mladi-Brd-425112.png
4
17
17
Kniha analyzuje dopady jedné z největších sociokulturních změn druhé poloviny 20. století, k níž došlo v podobě nebývalého nárůstu nové společenské kategorie - adolescentů. Autor analyzuje mentalitu těch, kdo se nalézají v přechodné životní fázi, pro kterou je charakteristická neuzavřenost životních voleb. Tato nová sociální kategorie co do svého počtu i významu neobyčejně sílí po druhé světové válce, tedy v období, které je přechodné též z hlediska celé společnosti na cestě od společnosti průmyslové k postindustriální. Kniha analyzuje, jak v této situaci došlo ke vzniku kultu věčného mládí koncentrovaného kolem motivů touhy bez hranic, popření autorit a iluze neomezené individuální volby. Autor dokládá, nakolik kult věčného mládí inspiroval takzvané postmoderní myšlení. Dále ukazuje, jak tento způsob myšlení přetrvává i v situaci, kdy se od přelomu 70. a 80. let vynořují obrysy společnosti hypermoderní. Pečlivě budovaný kult mládí přitom převrací skutečné vztahy ve společnosti. Pomáhá zakrývat skutečnost, že vlastnosti, které jsou přičítány mladé generaci, jsou ve skutečnosti požadavky přicházející zvenčí a vyvolávané logikou fungování firem, politiky a médii. Kult věčného mládí pomáhá zastírat poměry, ve kterých vyrůstají nové generace, a odvádí pozornost od skutečných problémů, jímž musejí čelit. Tento uměle pěstovaný kult přitom neúprosně popohání k vyšší výkonnosti příslušníky všech generací v zájmu zvyšování profitu především velkých firem a finančních trhů.... celý text
Přidat komentář
Sociology včetně Jana Kellera čtu rád, protože je to málo pracný a bezbolestný způsob, jak lépe pochopit rychle se měnící současnost. Tentokrát je to pro mě spíše zklamání, protože se dost jedná o komentované poznámky k četbě, autor se hodně točí na svém "pětníku" jako káča, píše hutným, byrokratickým eurostylem, jako by se v Evropském parlamentu narodil a prožil celý život, a také většinou vychází z francouzských zdrojů, a nejsem si jistý, zda kniha platí i o zbytku Západu. Nežijeme však ve Francii (bohudík a bohužel, jak kdo). Uvítal bych jako téma Česko, notabene za vlády populistické oligarchie. Chápu, že poměrně rychle upadající Francie (slovy filmu Nenávist "země, která stále jen padá, padá, padá, a říká si, že je to zatím dobrý, zatím dobrý, zatím dobrý") je snadným terčem jak pro (tiše předpokládejme, že levicové) francouzské sociology, tak pro (zajisté) levicového Kellera, kteří těžko přiznají, že ten sešup je hlavně dílem socialistického experimentu, jehož náprava je kvůli velké moci odborů těžko možná, a zajisté ne bezbolestná. Tak aspoň hezký citát z knihy, i když ne Kellerův: "Hledisko konzumu zakrývá třídní rozdělení společnosti. Každý něco konzumuje. Bohatí luxus, střední vrstvy jeho nápodobu, nižší vrstvy diskontní sklady a bezdomovci popelnice." (Ledun Floris)
Velice dobrý text pojednávající o bublině věčného mládí jako konceptu maskujícího konzumní kapitalismus do roucha jedinečnosti, svobody a emancipace. Pro čtenáře knih pana profesora nejde v zásadě o nic mimořádně nového, protože více méně pracuje se svými standardními tématy (krize středních vrstev a sociálního státu, postmoderní společenský obrat atd.), pouze na ně nahlíží novou optikou. Také mi přišlo, že řada myšlenek se v knize opakuje, byť třeba v trochu jiném kontextu a že by tedy šlo knihu zestručnit. Přesto však jednoznačně doporučuji a vybírám dvě věci, které bych svými slovy vyzvedl.
1)
Jednak jde o demaskování postmoderní emancipace jako nástroje konzumní nadvlády. Emancipace v moderní společnosti znamenala uznání svého sociálního statusu ve společnosti jako kolektivním organismu (rodina, škola, stát). Emancipace tak "smiřovala" člověka s celkem společnosti, ve které žil. Postmoderní liberální kapitalismus však všechna kolektivní společenství rozbijí jako nástroje útlaku a současně se dovolává další a další emancipace. Vzniká tak paradox, kdy emancipovaný člověk, který touží po uznání své identity nemá "přístav kam vplout". V tu chvíli se emancipace mění na obchod s identitami (sociálními, kulturními, sexuálními), které jsou předmětem konzumní nabídky. Systém podněcuje lidi k maximálnímu střídání těchto identit s cílem roztáčet kola konzumu. Emancipace tak již není nástrojem osvobození, ale nástrojem útlaku tržní nutnosti.
2)
Mládí vždy bylo bráno jako období jednak přípravy na dospělost a jednak jako časově omezené období nevázanosti, kdy společnost toleruje určitý druh chování mimo rámec společenské morálky - "užívej dokud můžeš". V postmoderní společnosti však mládí začíná být celoživotním životním stylem - "užívej si každý den svého života". Mládí se stalo synonymem svobody a touhy. Místo protestantské etiky, která postavila kapitalismus na nohy prostřednictvím představy odpovědného dospělého zaměřeného na spořivost a sebekontrolu orientovanou na budoucnost, máme dnes nevázaného celoživotně mladého jedince, který si užívá každého dne, jako by byl poslední (orientace na přítomnost). Kromě toho, že je to ideální stav pro konzumní průmysl, rozbijí společnost věčného mládí veškeré instance dlouhodobosti. Pokud Vám tedy přijde, že politici a média nehledí do budoucnosti a řeší jen problémy přítomnosti, možná se ptejte, jestli ještě dnes někoho budoucnost opravdu zajímá.
Stále skvělá a trefná analýza současné společnosti na základě studia zejména francouzské literatury. Autor nejdříve popisuje vývoj v západní Evropě - především Francii od cca konce druhé světové války po současnost. Z knihy je zřejmé, že východní Evropa pouze kopíruje určité neblahé trendy, se kterými se potýkaly státy Západu před více než 50-ti lety. Profesor Keller je jedním z našich nejvýznamnějších sociologů. Kniha je velice zajímavá a čtivá, plná pozoruhodných faktů a skutečností. Snad by si ji měla přečíst zejména mladší generace, které se týká nejvíce. Hlavním slovem, které mi utkvělo v hlavě po dočtení je adolescent! Velkou část knihy jsem přečetl ve vlaku při klasickém zpoždění vlaku ČD :) Těším se na další knížky pana profesora.
Konečně mám knihu přečtenou, už na prvních stranách se rozehrávají Kellerova klíčová témata- neprivilegovaní přichází o kolektivní vlastnictví, které platí státu v daních, protože bohatí si toto kolektivní vlastnictví privatizují pro sebe. Většinová společnost se vzdala podílu na moci výměnou za demokratizovaný přístup ke konzumu. Nejde nám již o revoluce, pokrok a budoucnost, ale o to žít tady a teď, žít ze dne na den bez budoucnosti. Zaujala mě kapitola o markýzi Sadeovi. Mám ji nachystanou na stole, musím si ji přečíst znova.
Skvělý dárek před Vánoci !
Jan Keller dokázal skvěle pojmenovat a popsat věci, se kterými se sám dlouhodobě utkávám. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl Konec civilizace od Aldouse Huxleyho, až mě z toho mrazí. Kniha zajímavě a komplexně představuje problémy současné společnosti, která je postavená na věčné nedospělosti a zábavě, neustávajících možnostech volby, zkrátka na právu na neustávající ničím nerušené štěstí (bez ohledu na reálné ekonomické postavení, vytěžování v práci, stárnutí, ohleduplnost nebo zodpovědnost). Začátek tohoto příběhu vidí autor v levicovém liberalismu 60. a následujících let, který svými aktivitami bořícími pouze společenské normy podpořil zesílení přetrvávající ekonomické podřízenosti, čeho se rádi chytli pravicoví liberálové v rozbíjení zbytku sociálních jistot. Jak autor píše, tento duch neomezenosti a silného individualismu se koncentruje do metropolí, které jsou zapojené do globální ekonomiky a pro které je zbytek státu, který nereflektuje tak silně tyto trendy a na který tvrdě dopadá globalizace, čím dál větší přítěží a prostorem nehodným jakéhokoli zájmu (opět to sedí mé vlastní zkušenosti a je to krásná paralela s Huxleyho rezervacemi, ve kterých žijí jen divoši nechápající "přínos" systému, který nám poskytuje věčné mládí, štěstí a pohodlí). Někteří vyčítají knize, že je do velké míry postavena na přebírání a komentování myšlenek několika zahraničních autorů, nebral bych to ale vůbec negativně. Naopak je Jan Keller dává do zajímavých souvislostí a navíc nás seznamuje s velmi podnětnými francouzskými publikacemi, které nejsou pro většinu české odborné veřejnosti z jazykových důvodů příliš dostupné. Za mě je to tedy jedna z nejzajímavějších odborných knih, které jsem v poslední době četl.