Sametové iluze
Petr Čepek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420642/bmid_sametove-iluze-rkl-420642.jpg
4
167
167
Spolužák Seržant série
1. díl >
Šest spolužáků a jedno skryté tajemství! Sametové iluze vás provedou životy několika spolu osudem spojených postav, které prožívají nelehké časy v Československu 80. let a Česku 90. let. Nechte se vtáhnout do děje barvitým příběhem nesmyslné pomsty, ve kterém nikdo není bez viny. Zákeřnost, nenávist či pokrytectví představují pouze zlomek nástrah, s nimiž se musí porvat jednotlivé postavy v románu. Když za podivných okolností zemře hlavnímu hrdinovi spolužák, skvělá kamarádka a později také jeho učitelka angličtiny, pouští se sám do pátrání, jež mezi těmito třemi úmrtími odhalí překvapivé souvislosti. Několik zdánlivě uzavřených napínavých a čtivých příběhů, které se v závěrečné části románu spojí do vzrušujícího vyprávění o nesmyslné pomstě, ve kterém nic nezůstane takové, jaké se na první pohled zdálo.... celý text
Přidat komentář
Sametové iluze mě opravdu mile překvapily, přestože v nich na můj vkus bylo o kapku víc sportu, kterému nerozumím. Mám v knihách ráda střídání časových rovin a ten nečekaně vystavěný finiš se tady podle mne opravdu vydařil. Nic není takové, jak to na první pohled vypadá...
Velmi pěkně se čte. Dobu jsem si prožil, jen osud žádného z hrdinů na mne moc nepasuje.
Doporučuji všem.
Mám ráda knihy, u kterých musím přemýšlet. Sametové iluze mne k tomu nutily celou dobu. Málokdy se mi však podařilo uhodnout, jak to bude dál - a to miluju. Taky popisované období, které pamatuji, mne naplnilo nostalgií a vzpomínkami. Protože to bylo před vánoci, měla jsem typ na dárek. A teď s těmi pilnými, co už přečetli, diskutujeme, jak si kdo vyložil závěr.
Pane Čepku, nestálo by to za další díl, kde nám vysvětlíte, jak to bylo, ať se nemusíme bezvýsledně přít?
Kniha se četla opravdu velmi dobře a jen nerada jsem ji odkládala. Všem doporučuji.
Moc hezky napsané,
pinec jsem hrál, na vojně jsem byl, mariáš ovládám a autora znám osobně. Všem doporučuji - zajímavé, dobře zpracované počtení.
Velmi čtivé, mraky dat mne z počátečního chaosu vtáhly zcela dovnitř, bez zbytečných popisků a balastu, retro vzdálené a retro nedávné do sebe zapadá. Navíc se mi líbily i autorovo vyjadřování, žádná klišé...
dávám 5 hvězd !
Sametové iluze jsou mnohovrstevnatý román o přátelství a lásce, ale i o lžích, zklamání, nenávisti a pomstě.
Sledujeme životní příběhy party kamarádů v období od roku 1974 do roku 1994. V tomto čase se děj stále přesouvá a jedna událost je popsána očima více postav, takže četba je trochu náročnější na pozornost. Na osudech studentů je připomenuta řada známých událostí z příslušného období.
Autor má děj do detailů promyšlený, různé příhody, někdy drobnosti, na začátku knihy se spojí s něčím až na konci. Spousta věcí není tak, jak se jeví.
Sametové iluze jsou zdařilý román a stojí za přečtení.
Za mě docela zajímavě propletený příběh, i když jsem se v tom chvílemi ztrácela ... ale konec mi pak dával smysl ... takže nakonec to byla fakt dobře napsaná kniha ...
Umně skloubená mozaika příběhů lidí proplouvajících různými způsoby bezčasím socialismu
Tahle kniha mě dostala. Jasně, autor se ještě potřebuje "vypsat", ale prvotina je to skvělá. Některé postavy mě dokázaly fakt nasrat a to já ráda. Některých mi bylo fakt líto. Popis základní vojenské služby ????! Ntvl! Hrozně se mi líbilo, jak to vše nakonec zapadlo. Takhle napsané knihy mám ráda. Cílovka jsou asi spíš chlapi, ale doporučuji. Jo a ještě jednou jo!
Hvězdy v hodnocení čtenářů patří spíš než knize samotné (třebaže i ta stojí za přečtení) nakladatelství Grada za odvahu, s níž vydalo tuto románovou prvotinu.
Na tuto knihu mne nalákala ve svém knižním videu Dana Goliášová, která byla z knihy nadšená. Rozhodl jsem se tedy, že si knihu přečtu. Bohužel nemůžu s ní úplně sdílet nadšení z této knihy. Kniha je docela obsáhlá, ale knihu jsem přečetl na jeden zátah, tj. za jeden den s přestávkami. U této knihy je asi lépe, když si čtenář rozloží knihu do více dnů a nepřečte ji najednou tak, jako tomu bylo v mém případě, poněvadž kniha není zrovna nejjednodušší na četbu. Kniha má 4 části, z nichž 3. část je intermezzo. Jedná se o mnohovrstevnatý román, na čtení jsem se musel více soustředit, někdy jsem se musel vrátit nazpět. Je to kniha, u které jsem musel více přemýšlet a následující den jsem ještě knihou listoval, abych si utřídil myšlenky a celkově si příběh zrekapituloval. Kniha vypráví o 6 spolužácích, kteří po letech pořádají abiturientský sraz. Seznamujeme se s jednotlivými spolužáky a sledujeme jejich osudy. V závěru se jednotlivé osudy proplétají. V knize se vyskytuje detektivní zápletka. Autor používá hovorový jazyk včetně vulgarismů, přeskakuje z minulosti do přítomnosti, což může působit nepřehledně.
Nejsem si jistý, jestli kniha osloví mladší čtenáře, spíše si myslím, že se kniha bude líbit a více ji porozumí čtenáři dříve narození, více se dokáží s knihou sžít a mnohem více věcí pochopí. Narodil jsem se v roce 1982, takže 80. léta a 90. léta jsou mi blízká a někdy vzpomínám na tuto prožitou dobu. Vzpomínám na pěkné chvíle, ale také byly okamžiky, které bych nejraději vymazal z mé mysli. V knize se dočteme například, jak prožívali základní vojenskou službu v Československu naši hrdinové (David Texler a Seržant), i když jsem trochu na pochybách, jestli se v některém vojenském útvaru mohl ve skutečnosti odehrávat rituál „Draftu bílýho masa“, ale z vyprávění vím, že základní vojenská služba za socialismu nebyla pro některé mladé muže jednoduchá a docházelo k různým zesměšňováním a ponižováním kluky, kteří byli na vojně mnohem déle. Mamka mi vyprávěla, že znala jednu paní, která měla syna na vojně, ale bohužel její syn psychicky nevydržel neustále ponižování, týrání a šikanování a následně spáchal sebevraždu, zastřelil se! Tyto případy nebyly ojedinělé, ale nemluvilo se o nich.
V knize se nachází také kapitola, ve které se připomíná film STARCI NA CHMELU, který se mi líbí, a v této kapitole se studenti zúčastnili chmelové brigády. Chmelové brigády jsem se nezúčastnil, ale když jsem o tom přemýšlel a nacházel bych se ve věku těchto studentů, tak jsem přesvědčený, že bych si tuto brigádu neužil, protože jsem byl uzavřený a raději jsem byl o samotě. Nepochybně bych byl raději zůstal doma. Někteří studenti byli určitě rádi, že se brigády zúčastnili, jednak opustili na nějaký čas školní lavice a přivydělali si nějakou korunu, jiní naopak byli nešťastní a raději by zůstali doma. Když tak přemýšlím, pokud bych byl jiné povahy – otevřenější a společenštější, tak bych si to určitě užil, ale to je kdyby..
V knize se dočteme také o kupónové privatizaci a rozdělení Československa. Souhlasím s tím, že kupónová privatizace byla nepromyšlená, hodně lidí přišlo o své celoživotní úspory, protože slepě věřili, že rychle zbohatnou. Některé lidé využili příležitost a rychle zbohatli, obcházeli zákony a snažili se nacházet různé kličky, aby vytěžili co nejvíce v této situaci. Patrně si řekli, že je to jedinečná příležitost, která se už nemusí opakovat. Rovněž zastávám názor, že rozdělení Československa na 2 samostatné státy – Česko a Slovensko byla hloupost. Klaus s Mečiarem o tom diskutovali u nějakého stromu a tam se na tom dohodli. Pokud chtěli politici rozdělit Československo, mělo to být provedeno formou referenda, kde by se občané k tomu vyjádřili a na základě hlasování by se pak rozhodlo. Slovensko je mi blízké, protože se tam narodila mamka a také babička tam prožila svoje mládí. Vzpomínám si, jak mi babička vyprávěla příběhy, které tam prožila. Některé z nich mám uchovány v paměti do dnešních dnů. Děda v roce 1992 nadhodil myšlenku, když jsme se ocitli na Slovensku, co když jednoho dne bude hraniční přechod mezi Českem a Slovenskem a budeme muset předkládat cestovní pasy, ale táta tomu nevěřil a pousmál se včetně ostatních rodinných členů. V roce 1993 jsme museli předkládat cestovní pasy, když jsme chtěli projet na Slovensko. Nikdy jsme se nesmířili s tím, že se Československo rozdělilo. Slovensko je krásná zem, je nám blízká a vždy ji budeme považovat na naši zem, ačkoliv je to samostatný stát.
Zdenek Heřman, který napsal Doslov, píše: „Autor používá zdánlivě samostatné epizody jako cihly k vybudování pozoruhodné stavby. Petr Čepek ignoruje časovou posloupnost a obdobně jako v Tarantinově kultovním snímku Pulp Fiction v pravý čas vrací do vyprávění osoby, které se o padesát stránek dříve odebraly na onen svět.. Netvrdím, že román Sametové iluze je dílem dokonalým, nezbytně patřícím do úplně každé knihovny, ať je tímto termínem míněna zděná půjčovna knih či dřevěná skříň se spoustou regálů. Ale ostudu tam určitě dělat nebude.“
S hodnocením knihy mám problém a stále nad hodnocením uvažuji, ale po celkovém uvážení knihu hodnotím na 3,5*. Rozhodně to není kniha, kterou bych četl podruhé, anebo kterou bych musel mít ve své sbírce. Určitě doporučuji si čtení rozložit do více dní, aby čtenář mohl všechno dostatečně vstřebat. V knize se vyskytuje hodně příběhů a postav, takže se mi někdy přihodilo, že jsem se do toho zapletl a správně jsem neporozuměl textu. Následně jsem se k tomu vrátil a rozpletl jsem klubko, do kterého jsem se zamotal, i když mám pocit, že nad některými událostmi visí pár otazníků. :) Kdo chce zavzpomínat na období komunismu a počátek 90. let a chce prožít příběh s našimi hrdiny a přijme výzvu náročnější četby, tak knihu může vyzkoušet.
Dobrý! Přiznám, trvalo mi, než jsem se dokázala do příběhu dostat, pořád mi vrtalo hlavou, co tou první kapitolou autor chce říct, ale pak to nabralo grády a díky zajímavému způsobu psaní, kdy skáče v čase podle toho, jak se to hodí a stejně vše do sebe geniálně zapadá, se od toho nedalo odtrhnout.
Štítky knihy
česká literatura Československo 80. léta 20. století šikana pomsta 90. léta 20. století české romány základní vojenská služba, branná povinnost
Autorovy další knížky
| 2019 |  Sametové iluze |
| 2020 | Odložená spravedlnost |
| 2023 |  Taxikář |
| 2020 | Ať žijí auta! – Pohádky z Brzdína |
| 2018 | Soud |
Velmi čtivá kniha, nutící k přemýšlení. Popisovanou dobu pamatuji. Také bych se přimlouvala za další díl s dovysvětlenim.