Sport, média a mýty

03.11.2016

Pokud se zajímáte o sportovní žurnalistiku a máte v plánu v tomto oboru působit, pak byste si knihu rozhodně měli přečíst. Vzhledem k délce zde není prostor na hloubkovou analýzu, přesto zde autor nastiňuje řadu zajímavých témat a událostí z historie světa sportu, která stojí za to si přečíst.

"Mantrou" této knihy je způsob, jakýma očima se Jan Děkanovský na sport dívá, historická fakta dává do teoretického rámce. Upřímně se přiznám, že tento způsob mi příliš nesedí, protože tyto teorie nejsou z kategorie nejjednodušších a navíc si je nikdy nejsem schopný zapamatovat, haha.

Na druhou stranu se na sportovní události, o kterých jste buď vůbec nevěděli anebo klidně i věděli, podíváte z úplně jiné perspektivní a pochopíte, že nejde jen o sportovní stránku věci, o výsledek, ale že vše má hlubší význam.

Mezi nejzajímavější části patří "komentáře" k rivalitě mezi fotbalovými reprezentacemi Argentiny a Anglie, která byla zapříčiněna politickou situací a posléze Maradonovu "boží rukou". Zajímavé je i pojednání o Sennovi, filmu Černý jestřáb sestřelen, sérii Rocky anebo o konfrontaci mezi kanadskými a československými hokejisty na Kanadském poháru 1976.

Vůbec nejvíce mi v paměti uvázla myšlenka, že i sportovní televizní přenos je zmanipulovatelný, protože nabízí přesně ty záběry, které vybírá režisér, což znamená, že jde o čistě subjektivní přenos postrádající jakoukoli objektivnost. Teď nevím, jestli má cenu ještě nikdy sledovat v televizi sport, když vámi stejně jenom manipulují...

Nejlepší výrok z knihy: „Olympijské medaile a tenisové trofeje znamenají jen to, že jejich držitelé vykonali něco naprosto neužitečného, jenomže lépe než všichni ostatní.“