Spravedlnost v českém výtvarném umění
Jiří Šouša , Karolina Adamová
Autoři se ve své publikaci věnují jednotlivých typům výtvarné personifikace ideje spravedlnosti na českém teritoriu. Jen stručně se dotýkají uměleckého pojetí Spravedlnosti ve starověku a v dalším vývoji se obracejí rovněž k mimočeskému prostředí zejména proto, aby postihli při pozdějším srovnávání jednotlivých ztvárnění Spravedlnosti charakteristické rysy Spravedlnosti české a představili její typologie. Záměrem autorů nebylo napsat umělecko historickou práci, jejich cílem bylo v hlavních rysech postihnout odraz ideje spravedlnosti v českém výtvarném umění v její obsahové bohatosti. Text má v podstatě jen doprovodnou povahu k uměleckým dílům a má napomoci k vyvolání etických a estetických prožitků při pohledu na vybraná pozoruhodná česká výtvarná díla symbolizující spravedlnost.... celý text
Přidat komentář
Text činí dojem roztěkanosti a jisté nekoncepčnosti. Je to způsobeno nezvyklou stručností uváděných informací a absencí spojovacích vazeb s vysvětlením souvislostí. O nesystematičnosti útržkovitého pojednání svědčí náhlé výskyty nepodstatných či nesouvisejících detailů Například u zmínky, že Bruncík byl inspirací pro verše Mariny Cvětajevové, by lépe působila drobná ukázka zmíněné poezie, než obeznámení s autorčinými životními osudy. Škoda, že fotografie nejsou barevné.