Správná věc
Marek Hnila
Próza českého autora, zasazená do amerického prostředí, vypráví příběh nakladatele, který čelí dilematu, jestli se pro "správnou věc" má vydat v nebezpečí.
Přidat komentář
Eknihu jsem dočetla včera v práci, ale musím přiznat, že mi celej měsíc odpočívala v telefonu, skončila jsem totiž asi na 20 straně a nějak se mi nechtělo pokračovat. A pak, během jediného dne dočteno. Docela mě to chytlo, i když..
Máme tu jednu krásnou zemi, do které přijde jeden "cizák" a tuto zemi rozdělí na dvě části. Na Staré Město a Nové město. "Cizák" se stává králem a ovládá všechno, obě části fungují podle toho, jak jemu se chce. Ale tu i tam jsou lidé, kterým se to úplně nelíbí.. ale co s tím asi tak zmohou?
Trošku mi to připomíná jednu zemi, která takhle funguje, ale nikomu to asi nevadí. Nebo snad?
Kniha byla vcelku zajímavá, ano, to je to slovo. Zajímavé bylo sledovat příběh jednoho deníku a toho, co a jak by mohl změnit. Celkem dobře to začalo, avšak bylo to ukončeno rychleji, než by kniha potřebovala.
Nicméně, autor knihy je o pouhý rok mladší než já, a už má na svém kontě 5 knih.. cítím se zahanbeně, ale fandím mu. :)
Správná věc... Děláme správné věci, tedy máme to přesvědčení. I v této době tomu tak je. Dav je přesvědčen o tom, co je správné.
Samozřejmě že vidím šmouhy na knize. Vidím nedostatky konce knihy. To je část literární.
Čtu ale konečně knihu, která není plytký bestseller, ten, který nám pomáhá zapomínat, mlčet, dělat to, co ostatní.
Chápu tuto knihu jako varování, co pod rouškou dobra se schovává. Jak se vlk maskuje v kůži beránka. Jak se nám vrátí to, co se děje pod rouškou dobra nyní?
Kolik let dostanu za to, že umím rusky, byť jsem se ten jazyk před lety učila proto, aby se někdo na oddělení dokázal domluvit s pacienty ze zemí, které opustily SSSR a v naší zemi našli práci, mnohdy u svých spolubratří, kteří je na rozdíl od nás využívali k otrocké práci a prostituci?
Kolik let dostanu za to, že čtu ruskou klasiku a miluju ruský balet, ruskou operu? Copak tím skutečně podporuju válku a ubližuju národu svému nebo jinému? Čtu si doma potichoučku pod peřinou, za zataženými záclonami jako za komunistů - Solženicyna! A Hnilu. Poslouchám tajně Kryla.
Přemýšlím.
Kniha o totalitní moci. Tématicky nijak zvlášť originální, ale to ony bývají málokdy; rysy totalitních systémů jsou v základu shodné a literární podoba se většinou liší hlavně nápaditostí příběhu a kvalitou zpracování.
Asi se mi ještě nestalo, abych byla u knihy, která má poměrně dobré hodnocení, tak zaskočená toporností, která snad měla být snahou o originální stylizaci (?) a celkovou jednoduchostí (což nemyslím tentokrát jako kompliment). Idea je určitě skvělá, ale domnívám se (i když se snažím zohlednit autorův věk), že talentovaný člověk, který má za sebou další tři knihy, by už mohl tušit jedno: černobílé a polopatické předestření jakkoliv ušlechtilých a moudrých postojů a myšlenek oboje spolehlivě zabije.
A ano, o víkendu jsou volby, tak mi přeběhl mráz po zádech. Ale tahle souvislost na lepší hodnocení nestačí.
Druhá kniha Marka Hnily, kterou jsem četla, celkově dobrý,“Cizák” mě pobavil v kontextu současnosti. Konec byl, ale takový bez nápadu.
Ke knize jsem se dostal jen díky tomu, že byla v nabídce e-knih zdarma - na základě zdejšího vysokého hodnocení jsem se jí rozhodl dát šanci i navzdory tomu, že jsem autora do té doby vůbec neznal (a mělo mě to varovat). A protože se zdejším neadekvátně vysokým hodnocením a podezřele nadšenými komentáři cítím podveden, budu zlý:
Jediným kladem knihy pro mě byl nevelký rozsah, díky němuž se dala se sebezapřením přece jen dočíst. Jinak je to x-tá generická varianta na dystopické romány (anglická jména postav tuto generičnost jen podtrhují), která nepřináší nic nového ani zajímavého. Naopak nabízí jen fádní děj s banálními dialogy a místy krkolomnými jazykovými konstrukcemi (zejména nepřirozený slovosled, který se občas - ovšem ne důsledně - objevuje v lichých kapitolách, působí, jako by šlo o velmi špatný překlad). Nejen samotný děj je šablonovitý a klouže jen po povrchu, ale i postavám chybí jakákoli hloubka a byly mi zcela lhostejné a vzájemně zaměnitelné.
Představuji si, že takto nějak by mohly v budoucnu vypadat knihy, až umělá inteligence dosáhne takové úrovně, že dokáže generovat nenáročnou spotřební beletrii.
" ....co tak dobře napsaná próza dokáže?"
"Někdy nám stačí impuls, abychom se rozhodli něco udělat. A třeba jen stačí říci "NE", když s něčím nesouhlasíme. A i když je strach někdy silnější, stále můžete jen poslat tuhle knihu dál k dalšímu příteli.
Nikdy není pozdě na to, udělat správnou věc."
Knížka se ke mně dostala úplně náhodou. A byla jsem z nadšená, výborně podchycené téma. Pro mě neuvěřitelná paralela k současné politické situaci....prostě pecka...
Tato kniha mě naprosto dostala. Nejenom, že je skvěle promyšlená, zároveň také dovoluje čtenáři rozlet jeho fantazie. Fantazie je slovo, které bych zde vypíchla. V knize, ani nikde jinde jsem nenašla zmínku, že je to alegorie na dnešní dobu, i když to samozřejmě každého nejspíš hned napadne. Kniha je krátká, ale v jádru je příběh velice bohatý. Až na pár ověřitelných metafor na normalizaci, ukrývá kniha více politických ideologií, což ji staví do žánru spíš sci-fi (zároveň ale děsivě blízkého sci-fi). Rozumím, že takový přístup se nemusí každému líbit, čtenář musí být při čtení pozorný pokud se snaží pochopit vše, každou maličkost, každou myšlenku co autor v knize zanechal. Bezpečně mohu sdělit, že jedno přečtení takovému čtenáři stačit nebude. Chápu proč to Marek Hnila napsal záměrně takovým opatrně nekonkrétním způsobem (mimochodem dokonce to ve svých knihách sám přiznává a také jsem to tuším slyšela v nějakém rozhovoru s ním). Budu parafrázovat: Právě tím, že čtenáři nenaservíruje přesně to, co si má myslet, vyvolává chuť přizpůsobit si myšlenku celého díla k obrazu svému. Stává se to velice osobním zážitkem,... což lze vyčíst i z většiny zdejších recenzí a komentářů. Velice se těším na Markovu čtvrtou knihu.
Krátká prvoplánová agitka podezřele dobře pasující na dnešní realitu. Kladní hrdinové jsou jenom kladní, záporní jsou jenom záporní. I přes jistý vnitřní konflikt je celá kniha nějak černobílá. Děj chudičký, předvídatelný a nepříliš logický. Na celém dílku je znát, že autor je mlád a zřejmě na vlastní kůži nezažil třeba každodenní realitu budování socialismu.
Oceňuji snahu o práci s jazykem, ale do očí bijí spíše stylistické krkolomnosti ("Poté, co vkročil do baru, se udivil").
Jako práce gymnazisty na téma osobní odvahy a plíživě nastupujícího autoritářského režimu dobré. Avšak k plnokrevnému románu vyzrálého autora má Správná věc daleko. A to píšu s přesvědčením, že ten náš cizák, ten reálný, měl dávno táhnout do... kam slunce nesvítí.
Kniha se četla dobře, i když podle jazyka je znát, že Marek Hnila patří k mladší generaci. Byl bych uvítal větší délku pro více kontextu. Dokážu si příběh představit jako divadelní hru.
Určitě si od autora ještě něco přečtu.
Kniha je relativně krátká a snadno se čte. Příběh má dvě dějové linie, které se doplňují. Navzájem jsou jazykově odlišeny, přičemž linie, jenž se věnuje dění ve starém městě je psána přehnaně knižně, což jí trochu ubírá na realističnosti a čtivosti.
Samotný děj není zrovna originální, ale forma dvou dějových linií mu dodává jisté kouzlo. Od druhé poloviny děj trochu strácí na uvěřitelnosti a konec knihy je už doslova pohádkový. Na uvěřitelnosti také ubírá absence kontextu světa knihy, není zmíněno nic o okolí města, světě kolem - nutno dodat, že kniha je pravděpodobně myšlena spíše alegoricky.
Postavy vyvolávají smíšený pocit, ty hlavní jsou dobře vykreslené, ale některé vedlejší na ně naopak ztrácejí.
Celkově se kniha určitě vyplatí přečíst, hlavně s přihlédnutím k tomu, že je zdarma v elektronické podobě. Téma lidské svobody je aktuální, zvláště v současné i blízce budoucí situaci.
Může obsahovat drobné SPOILERY???
„Tato kniha je pravdou, nebo lží v očích těch, kdo ji čtou. A každý si musí vybrat.“
Správná věc. Už název sám nutí k zamyšlení. Co je správné? Kdo to ví? A x dalších otázek mě k tomu napadá… Osobně nemám ráda ostré odlišování toho, co je správné a co není… Tím, nechci v žádném případě shazovat zvolený název, právě naopak, myslím si, že je zvolen geniálně.
M. Hnila pro mne donedávna neznámý autor, získal mou pozornost. Autoritářská vláda, zneužívání pravomocí, zasahování do života občanů, manipulace s fakty, vykonstruovaná obvinění, zbavování se nepohodlných, obohacování se nelegální činností, atd. … Nemohla jsem si nevzpomenout na G. Orwella. Správná věc má ve výsledku k Orwellovi daleko, to z ní však nečiní špatnou knihu, nýbrž odlišitelnou a to oceňuji. Odehrává se ve dvou rovinách, které se vzájemně doplňují a dávají dohromady ucelenější obraz o městě, kterého se vyprávění týká, o atmosféře doby, praktikách nejvyššího představitele Waltera Brighta, ale i jeho obyvatelích… Velmi kladně hodnotím, že se autorovi povedlo jazykem i formou odlišit obě dějové linky.
Text v kontextu autorova věku působí neskutečně vyzrále. Podařilo se mu trefně popsat či naznačit témata, která jdou ruku v ruce s nesvobodným prostředím. Rodina a láska, se kterou je neoddělitelně spojený strach o budoucnost nejbližších, touha poskytnout jim, co nejlepší život, atd. To se to s lidmi ale krásně manipuluje… Síla psaného slova, strach mocných z toho, co je v knihách napsáno, cenzura, snaha kontrolovat a ovlivňovat, co se dá, ale naopak touha po tom se spojit a udělat něco zakázaného, i kdyby to bylo jen „obyčejné“ přečtení nežádoucí knihy a pak si o tom společně popovídat… Když jde o „správnou věc“, jdou osobní spory stranou, lidé se dokáží semknout... Také neopomíjí např. pocity po učinění volby… Autor se mi zavrtával pod kůži, člověk se neubrání přemýšlet a hledat sám v sobě. Dělám „správnou věc“? Po přečtení doporučuji vrátit se ještě jednou na začátek knihy, možná si jako já uvědomíte, že jste se při čtení více soustředili na děj a uniklo vám plno důležitých myšlenek. Knihu jsem četla 2x. Poprvé mě uchvátil děj, prostředí, postavy a pár myšlenek. Při druhém čtení jsem knihu vnímala jako text, který mi poskytl plno impulzů k myšlenkovým rozletům, hledání a přemítání, nejrůznějším asociacím,… papírky se plnily poznámkami a já nemohla knihu dostat z hlavy. Nejzásadnější poselství pro mne osobně vidím v myšlence: buď sám sebou, to je ta správná věc, nenech se zastrašit ani ovlivnit, i kdyby to znamenalo vybočit z řady a říct NE. Lepší pozdě než nikdy...
„Bylo to ale skutečně zlo, které bylo v této knize potrestáno? Věřme, že bylo.“
Knihu jsem přečetla včera večer a stále myslím na její děj. Trochu si připadám jako jedna z postav - Iren. Ten skvělý příběh knihy mi stále vrtá hlavou. Těšila jsem se celý den až k ní napíšu komentář a teď už je to konečně tady a já vlastně nevím co napsat... Vím jenom že jsem si to neskutečně užila a vlastně ještě užívám. Poprvé bych chtěla dát víc hvězdiček než pět, škoda že to nejde. Až se trochu vzpamatuji napíšu o knize "Správná věc" obsáhlou recenzi.
Profil na databázeknih.cz jsem si vytvořil hned po přečtení této knihy. Od autora jsem ZATÍM nečetl nic jiného, ale tato kniha mě naprosto dostala. Vše v knize je dopodrobna promyšlené, vybroušené. Překvapený jsem byl také z toho jak je originální styl vyprávění a také jak skvěle funguje. Doporučuji naprosto všem čtenářům kvalitní literatury.
Teda! Po upozornění z databáze na eknihy zdarma jsem si stáhla a nestačila se divit. Perfektní, nadčasové a univerzální pro jakoukoliv dobu a společnost. A když jsem zjistila věk autora .... jenom smekám.
Jsem ve velmi příjemném šoku! Knihu jsem vzala do ruky opravdu jen ze zvědavosti a jako nouzovku při zkouškovém, ale toto jsem nečekala.
Naprosto vyzrálý styl psaní, nadčasové téma, odlišení na liché a sudé kapitoly, kdy liché kapitoly jsou psány zajímavým slovosledem a jsou plné beznaděje, za to sudé kapitoly jsou již psány "normálně" a tluče se v nich dilema nakladatele spolu s jeho myšlenkovými pochody a zajímavými úvahami.
Rozhodně doporučuji si tuto knihu přečíst a pak se podívat, kdo je autorem :)
Štítky knihy
přátelství česká literatura vězení, věznice psychologické romány totalitní režimy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Cena |
| 2019 | Správná věc |
| 2022 | Mezi tebou a mnou |
| 2017 | Bratříček |
| 2018 | Mezi dobrem a zlem |
Promyšlené, druhé čtení ještě o něco lepší... Kapička Kafky, neotřelé a originální. Psané s částečným záměrem pro obecné použití v různé době. Autorovi skládám velký kompliment.