Spřízněné duše

27.02.2021

Kniha JR. je velice pěkná , doplněna několika černobílými fotografiemi. Příběhy o soužití se zvířaty jsou kolikrát až neuvěřitelné , přesto jsem uvěřil , že nás zvířata dokáží mile překvapit. A pokud máte doma zvířecího miláčka , určitě víte , jak s ním komunikovat a on s vámi. A pak se stane , že i nedomestikované zvíře k nám může najít cestu.
Můj příběh: Hajný z jedné vesnice u lesa našel při své pravidelné obhlídce po lesních cestách dvě opuštěná selata divokého prasete. Bohužel jejich matku našel poblíž mrtvou a jedno sele též bylo ve špatném stavu a brzy uhynulo. Rozhodl se to druhé sele adoptovat na své hájovně . Mléko malému poskytovala koza a ve společném výběhu se mu začalo dařit a i ostatní tvorové se s nim sžili.
Myslivec si myslel , že by se mu za čas mohlo povést ho dostat zpět mezi své , ale počítal i s tím , že mu zůstane s ostatními zvířaty, což se nakonec stalo. Často ho bral do lesa, pomalu dospívající prase za ním chodilo jako pes , občas odběhlo , ale vždy si hlídalo pánička. V čase dospělosti se čuník vzdaloval i dál , zřejmě vycítil , že má v okolí své druhy. Hajný proto upravil výběh tak , aby se mohl kdykoliv vrátit a nakrmit se. Byl ochočen , slyšel na zapískání...
V době houbové sezóny po lesích samozřejmě šmajdá mnoho lidí , kteří jsou hluční , bohužel odhazují odpadky po lese ...a hle čuník již dospělý asi vycítil příležitost. Otec mého kámoše už brzy ráno (což se musí) odešel na svá houbařská místa a pískáním a prozpěvováním si zpříjemňoval cestu, když v tom měl toto prasátko před sebou. A protože nevěděl... co nejrychlejším způsobem chtěl vyšplhat na strom , což byl problém v jeho věku (60 let) a tak naštěstí věděl o blízkém posedu kam honem vylezl. Jasně , pískat si již přestal , prase se uvelebilo pod žebříkem a tam zůstalo ...asi s pocitem , že nahoře sedí jeho pán.
A neplánovalo nikam odejít. Pán na posedu se situaci nakonec smál , ale po 4 hodinách již znejistěl... Mobily ještě neexistovaly , a poměrně daleko od lidských obydlí , jak situaci řešit..? Nakonec rozhodla příroda sama. Pán si z výšky posedu chtě nechtě musel ulevit a to zřejmě rozhodlo o tom , že si ten černý chlupáč dole "přečetl" , že tady něco nehraje , že to asi není jeho pán a začal se odkrádat pryč. (Však bylo už na čase, na pána na posedu z té situace přišla i druhá potřeba) Asi ještě po půl hodině pán se strachy opustil posed a s nohama na ramenou mazal domů ( na wc doběhl )
Teprve za čas se se zážitkem pochlubil veřejnosti , aby si v lese dávala pozor. I hajný se to dozvěděl a s pánem se setkal a vysvětlil mu , že prase je ochočené a ubytované u něho v hájence . Že si prostě odběhlo a šlo za zvukem.
Tím , že nám prase bohužel neřekne , že je krotké, je jasné , že může dojít k takovémuto "nedorozumění" . Dnes už se tomu smějeme , ale v tom okamžiku by kdokoliv určitě reagoval podobně.