Sráči
Richard Price
V polovině devadesátých let byl Billy Graves jedním ze skupiny policistů zvyklých čelit zločinu v Jižním Bronxu podle hesla „účel světí prostředky“. Poté co mu vyhlídky na postup pokazilo neúmyslné postřelení desetiletého chlapce, pracuje dnes jako seržant v manhattanské noční hlídce připravující podklady pro vyšetřovatele v denní službě. Když se ukáže, že zavražděný muž, ke kterému je Billy jednoho rána povolán na nádraží Penn Station, byl kdysi sám podezřelým v nevyřešeném případu brutální vraždy dítěte, Billy se rozhodne obnovit spojení se starými kolegy, kteří mezitím řady policie opustili. V tu chvíli ještě netuší, že návrat do problematické minulosti se promění v dosud nejtěžší zkoušku jeho profesní dráhy a že jeho rodina bude zanedlouho čelit dalšímu, zcela nečekanému ohrožení.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2017 , PasekaOriginální název:
The Whites, 2015
více info...
Přidat komentář
Drsná, dobře vykreslená atmosféra Jižního Bronxu, poutavé téma nezhojené jizvy minulosti, realistické popisy policejní rutiny, nic přehnaného a dosti uvěřitelný děj Podle mne prostě podařená krimi.
Dobrý námět, složitě napsané, těžko se čte.
Když se již orientujete v postavách, stává se kniha dobrou četbou.
Z knihy mám rozpolcené pocity, na jednu strana je napsána barvitým jazykem a dobře vystihuje atmosféru New Yorku, na druhou stranu klade nemalé nároky na čtenářovu pozornost. Chvílemi jsem měl pocit, jakoby se autor předváděl ve smyslu: "Koukejte jak to taky umím napsat!" a snažil se hodně samoúčelně o co nejoriginálnější popis města a pohnutek postav. Přijde mi ale, že to moc nebylo u prospěchu knihy natož čtenáře. Často jsem se ztrácel, často jsem nevěděl o kom je řeč a ač si nemyslím, že by autor měl čtenáře vodit za ruku, jsem přesvědčen, že nároky , které kniha na čtenáře klade, by neměly být v rozporu se základní orientací v ní.
Kniha Sráči je skoro až civilně vyprávěným příběhem několika policistů pracujících v Bronxu. Hlavní postavou je Billy Graves, který začíná tušit, že se k jeho rodině pomalu blíží neurčité nebezpečí z daleké minulosti...
Musím vyzdvihnout popsanou rutinní práci policistů i vzrůstající nebezpečí pro Gravesovu rodinu...
Nic není přehnané a celý děj je uvěřitelný, místy možná trochu popis situací pokulhává, ale to se dá překonat.
Za mne 60%.
Ze začátku pro mě chaos, ale pak, když se to rozjelo (spíš, když jsem pochopil, o co jde), dobrý.
Když vyberu jediný komentář - marlowe, a z něj jedinou, ale pro mě tu zásadní věc: je to zážitek, ale musíte si ho tvrdě odpracovat. Možná při druhém čtení bych pobrala více a snáz, ale na to nemám sílu, protože nemám sílu ani chuť znovu sestoupit do zločinného podsvětí tolik opěvovaného velkoměsta . . .
Billy - skvělý policajt, Carmen - možná alespoň částečně chápu, ale stejně bych ji vyfackovala. Styl autora (a poté i překladatele) ohromující, ale pro mě velmi náročný; naposledy jsem se při čtení takhle doslova fyzicky vyčerpala u knihy Bůh maličkostí. Obě knihy leží v naší "poličce náročného čtenáře"; doposud si na ně trouflo jen několik fajnšmekrů a já se jim hluboce klaním, podobně jako zdejším čtenářům. Za sebe mám pocit, že jsem k takovým výšinám ještě nedorostla (nedočetla) a začínám pochybovat, zda se mi to vůbec někdy podaří.
"Totéž platilo i venku na ulici: v závislosti na dotyčném a na situaci člověk někdy vytáhl na přečin kanón, a jindy zase pustil individuum, které nemělo právo strávit tu noc ve vlastní posteli. Dělal všechny tyhle i další věci, protože pokud by na místě šéfa nebyl ochotný zapomenout v případě potřeby na opatrnost a tu a tam nenápadně ohnout pravidla hry, mohl se zrovna hodit marod.
Tak to prostě chodilo."
Ztrácela jsem s v postavách (nesnáším, když se použije jednou jméno, pak příjmení a nakonec přezdívka jedné osoby), kterých bylo opravdu hodně.
Ve finále tedy vůbec nevím kdo byl kdo, kdo zabil koho apod.
Příběh si dokážu představit spíš jako film, ale jako kniha to byl za mě propadák.
Bráno od začátku: bertrand, Killingjoke, trudoš, Roubas, marlowe, DriftsBooks, milary. U každého z těchhle komentářů jsem si minimálně jednou řekla – jo, to je přesně ono! Shrnu to a snad i přidám něco svého.
Poctivě napsaná kniha vyžaduje poctivého čtenáře, který pak získá nejhlubší uspokojení; kvůli tomu já čtu. Sráči mi to splnili naprosto vším. Prostředí ve mně vyvolalo chuť znovu si pustit The Wire; atmosféra, o které reálně vím houby, ale její zachycení je dokonalé – jsem tam. Věřím navíc postavám a jejich motivaci, a to naprosto všem; psát kladným i záporným je blbost, žádná černobílost tu není. Jenom lidi. Ne „jenom“. Jsou to LIDI - s odhodláním odvést dobře práci, schopností či aspoň předsevzetím milovat, pochybnostmi a výčitkami, morálkou a city. Způsob psaní mi vyhovoval tak, že se mi bude těžko v tomto ranku hledat konkurence; perfektní dialogy, skvělá čeština překladu. S vyzněním jsem dost dobře schopná se ztotožnit; pojetí spravedlnosti je téma, které si sama pro sebe řeším častěji, než je možná běžné.
Zapisuji Sráče do své hlavy na jeden uzounký řádek, který je ale úplně navrchu detektivkovo-kriminálkové pyramidy. Dlouho tam bylo samotné Larssonovo Milénium, loni tam přibylo L. A. Přísně tajné. Takže 5 kusů, respektive 3 autoři. Díky jim!
V postavách jsem se ztrácel, do půlky knihy se nerozeběhl žádný zajímavý příběh. Přišlo mi to jako trochu laciná sázka na charaktery, které nejsou černobílé, vykreslení některých postav mě ostatně jako jediné zaujalo. Hodně drsňáckých přirovnání, povrchní popis drog a násilí, ale bez hlubší myšlenky. Radši si přečtěte něco od Irvina Welshe. Překlad nic moc, některé větné konstrukce jsou otrocky převedené z angličtiny, čili kostrbaté. Velké zklamání.
Ze začátku jsem se v tom celkem ztrácel, ale pak to nabralo na obrátkách a bavilo mě to.
Vše podstatné, s čím souhlasím, je již uvedeno v komentářích níže. Snad jen, že jsem měl pocit, že tohle mírně sofistikované vyprávění, matoucí počáteční složitostí o drsných lidech s měkkým jádrem žijících a pracujících v drsném prostředí, si se čtenářem trochu hraje na city. Ale proč ne. Mne každopádně vedlo k úvahám o vlivu prostředí na život jedince, o křivdě, touze po pomstě a vyrovnávání se sám se sebou po jejím vykonání. Neboť jak se píše někde v Bibli :
Má je pomsta i odplata, praví Hospodin "
Čtenářský zážitek lehce vyjímečný.
Originální i lákavé téma, píše Eeli, se kterou asi souzním nejvíc :o)
Brodila jsem se textem asi spíš jako hustým bahnem. Jazyková vynalézavost trochu zanikla v tom jak bylo nutno si obsah odpracovat. Když se mi povedlo zdomácnět a začít oceňovat, hodně jsem přemýšlela proč takto?
Je to scénář, který se na počátku snaží nalákat přesyceností a neotřelostí, což z mého pohledu vůbec nebylo nutné. Nezhojené jizvy minulosti skutečně často nabývají obřího až antického rozměru a kdo se brodí bažinou má velkou šanci, že do ní bude stažen.
Jako vhled do policejní reality z mnoha perspektiv je příběh geniální. Asi nelituji času stráveného s knihou, ale bude to víc chlapácká záležitost :o)
"Maso je tak tvrdý, že se zvedlo z talíře a vymlátilo duši z kafe, který bylo příliš slabý, aby se mohlo bránit." !!
Kdo si chce přečíst prvoplánový thriller z amerického prostředí, ať raději tuhle knihu přeskočí. Kdo si chce udělat představu o běžné denní ( v tomto případě noční) práci řadových policajtů ať neváhá. Hlavně pasáže věnované jejich prostředím narušené psychice jsou neopakovatelné.
Výstižný komentář? Tak to musíte o kousek dál napravo (ne! pardon, to je Fred Vargas) - o kousek níže, viz pánové marlowe, trudoš a další... Ctrl Cé. Napsala bych to i líp, ale nechce se mi (a vůbec, beztak budou ty hrozny kyselý :)).
Ale aspoň doušku. Douchu - já na ty krátké útvary moc nejsem...
Nadšené výkřiky a metály na přebalu ve mně vzbuzují hlubokou a nanejvýš obezřetnou rezervovanost. Ale když píše Stephen King "nejlepší krimi roku" a překládá ji Pavel Dominik, není moc důvod ofrňovat se předem.
První třetinu jsem četla věky a posunovala se stylem jedna věta vpřed, dvě zpátky. Čisté čtenářské obžerství. Vůbec se nechcete posouvat. Je vám úplně šumafuk, kdy TO vypukne. Brodíte se textem jako hustým medem, omráčení přívalem jazykové vynalézavosti, která nezůstává (na to vsadím krk) nic dlužná originálu. Nejraději byste se těmi hutnými větami plnými neobyčejných slov, v neběžných propojeních překotně ústících v nečekané pointy, cpali po hrstech; hrdlo stažené rozčilující příměsí poněkud bizarní srandy. Než si trochu zvyknete. Ale vy si zvykat nechcete, propadlí vášni k objevování jazyka.
Michael Connelly přirovnává Sráče k metru, řítícímu se tunelem. Není to žádný příštipkář; lze mu věřit, uvidíte.
Ale ten jazyk, přátelé.., ten jazyk!!!
Nad hodnocením jsem dlouho váhala. Téma je hodně originální a lákavé, ale...
Příběh je hodně hutný, přesycený, čímž se stává poměrně nepřehledným a snadno se lze v textu ztratit, následně nepochopit jisté souvislosti atd. atd.
Zamyslíte-li se pak nad knihou jako celkem, její myšlenkou a zpracováním, dospějete k názoru, že nebyla vůbec špatná, i když byla hodně depresivní, ale...
Není to úplně klasická detektivka, ale příběh je zajímavý a napínavý. Místy jsem se trochu zamotala do jmen. Jak už zde bylo dříve napsáno - dobrý podklad pro filmový scénář. Do letošní výzvy se hodí jako kniha s černobílou obálkou i jako "licháč" - děj končí na straně 355.
Tak tohle rozhodně není klasická detektivka, ale spíše sociologický vhled do života policajtů v New Yorku, kde zjišťujeme, že nic není černobílé. Ale když už jsem u té barevnosti, tak tady se bavíme pouze o odstínech šedi :-)
Zajímavé to rozhodně bylo, ale co mi moc nesedlo, je ono morální nebo chcete-li, etické dilema, které řeší hlavní hrdina, protože po tom všem co nám autor sdělil o něm, o jeho kolezích a prostředí mi to k němu prostě nesedí a už vůbec ne po dvaceti letech ve službě.
Výborná věc, navíc výborně přeložená. Velice hutné, není pro každého (je tedy pravda, že se můžete v textu a ději snadno ztratit, ale to je prostě New York City, vážení).
Sráči
Asi je chyba ve mě, ale kniha mě vůbec nebavila. Styl psaní mi vůbec nesedl a bylo tam na můj vkus až moc postav, jejichž jména se mi strašně pletla, takže jsem knihu nakonec musela odložit.
Za mě teda nic moc…