Srdce hladová
Vlasta Javořická
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2567/mid_srdce-hladova-eBN-2567.jpg
3
13
13
Půvabný milostný příběh oblíbené autorky nás zavede do malého městečka, kde začínající lékař Marek Štolba prožívá první citové okouzlení s mladičkou studentkou zdravotní školy Stáňou Kosárkovou. Pak však na dovolené u svých rodičů pozná studentku medicíny Jiřinu tetourovou, se kterou se posléze ožení. Dozvuky zmařené lásky ho však ještě dlouho pronásledují.... celý text
Přidat komentář
Srdce hladová je „vesnický román“: příběh chudého lékaře Marka na malém městě, který si zahrává s city prosté dívky Stáni, a když najde bohatou, vzděláním sobě rovnou, zamiluje se a Stáňu „odkopne“ ... Dávám 3 hvězdy
Z nedostatku jiné četby na místě mého přechodného výskytu jsem sáhla po Srdcích hladových, a vlastně to byla moje první - a možná i poslední - Vlasta Javořická. Nemůžu jí upřít spisovatelský um, některé popisy přírody až berou za srdce, a chápu, že leckomu (například mojí milé sestře), dokážou její příběhy učarovat, ostatně ani tento nebyl špatný a docela jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Spíš mě docela zajímá autorčin vlastní život. Tak či tak jsem s potěšením zjistila, že si ji mohu zařadit do čtenářské výzvy jako příběh nešťastné lásky. :-)
Příběh odehrávající se zřejmě v šedesátých letech 20. století stojí rozhodně za přečtení, nicméně raději mám od p. Javořické ty vesnické z dřívějších let.
Cekala jsem milostný příběh z červené knihovny, ale román byl ze života a život je někdy těžký a smutný. Líbil se mi i popis rodinné soudržnosti a obětavosti obou matek mladého páru.
Milostný příběh to byl. Jestli půvabný? O tom už by se dalo polemizovat. Doktor Štolba byl nafoukanej lhář. Ke Stáně se choval jak hulvát. A jak se říká boží mlýny melou,sice pomalu,ale jistě. Jen je mi líto,že to semlelo i nic netušící Jiřinu.
Nemůžu tvrdit,že se mi to nějak zvlášť líbilo.Ještě že konec byl dobrý.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2005 | Bez lásky |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Čas od času ke mně doputuje nějaká knížka od paní Javořické a já si ji ráda přečtu (a stejně ráda ji odložím). Na to, jak jsou staré, jsou stále celkem čtivé. Líbí se mi její popisy přírody, starých zvyků, tehdejšího prostředí atd. Dozvím se něco o tom, jak se žilo dřív. Zápletky bývají občas celkem drsné, což není ke škodě, to je prostě život. Ale dost nesouzním s některými autorčinými postoji, které razí, a podle kterých ten příběh mravokárně utváří, takže na konci z toho mívám pravidelně smíšené pocity a ty její happy endy mi nepřijdou moc happy. To byl i tenhle případ.