Srdce králů a jiné hrůzné příběhy

09.09.2016

Přiznám se, že povídková kniha Srdce králů byla mým docela prvním (a víceméně náhodným) setkáním s Ewersem, rovnou však dodávám, že určitě ne posledním. První polovina knihy byla zcela famózní. Temné a neobvyklé náměty jednotlivých povídek dotvářela okouzlující práce s jazykem, která ještě zdůrazňovala nepříjemné pocity vyvolávané příběhem. Polovina druhá obsahovala tři delší povídky, všechny odehrávající se v exotickém prostředí. Obvykle ukazovaly na často nepochopitelné (pro „civilizované“ lidi) obyčeje a morální standardy primitivních národů. I tyhle povídky byly jazykově zajímavé, nechyběly ani nečekané pointy, ale tak nějak už to nešlapalo.

SRDCE KRÁLŮ – první povídka a hned absolutní špička, plná zvláštního šňupacího tabáku a děsivých výjevů z francouzské historie, 10/10.
PÁNI JURISTÉ – úvahy o spravedlnosti a trestu, 9/10
MRTVOLA UTOPENCE – jedna nechutná básnička 6/10
Z DENÍKU ORANŽOVÉHO STROMU – netradiční poetický příběh o lásce a bytí, snad inspirace v naturfilosofii?, je myšlenka věčná? 9/10
NEVĚSTA TOPHAROVA – úžasně temný příběh, který neodvratně směřuje k jedinému možnému konci, 10/10
MAMALOI – láska a rituály. Divné, ale možná jsem se v tom ztrácel i díky tomu, že jsem to četl v noci cestou z hospody, po sedmi pivech, 5/10
MODŘÍ INDIÁNI – Mexiko, modří indiáni a úvahy o dědičnosti vzpomínek, 5/10
HRACÍ SKŘÍŇKA, 6/10