Srdce tajgy
Alexej Viktorovič Ivanov
Historický fantasy román ze středověkého Ruska Píše se rok 1455. Moskevské velkoknížectví sílí, pohlcuje okolní území a šíří se směrem na východ — tam, kde se pod svahy Uralu rozkládá jiný, prastarý a děsivý svět. Nad vrcholky Kamenného pásu září pichlavá pohanská souhvězdí, temena vrchů se ježí palisádami hradišť, ze země ční nespočetné modly a v černých hlubinách hvozdů se dosud ukrývají podivné bytosti… Srdce tajgy je velkolepá historická freska s nádechem pohanské i křesťanské mystiky: skutečná brána do jiných, téměř zapomenutých dob. Především se však jedná o příběh lidí, kteří neochvějně — byť nezřídka marně — čelí osudu a jeho nezvratnosti. Román se téměř ihned po vydání v roce 2003 stal zásadní událostí na poli ruské literatury. Získal řadu ocenění a svému autorovi otevřel bránu mezi nejuznávanější ruské spisovatele současnosti. V roce 2022 přichází do kin také jeho filmové zpracování — jeden z nejvýpravnějších snímků v dějinách ruské kinematografie.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Сердце Пармы, или Чердынь - княгиня гор, 2003
více info...
Přidat komentář
Upřímně jsem na prvních stránkách nevěděla, co čekat. Trochu mě, pravda, ovlivnilo, že jde údajně o fantasy a tu já nemusím. Nicméně mé obavy se posléze rozptýlily a já se nechala unášet dějem až k samému konci,kdy mi bylo líto, že kniha již nepokračuje. I přes neustálé krvavé zteče je to totiž kniha dobře čtivá, poučná a i když většina hrdinů je zde záhy zabita, pár jich zůstává delší dobu a můžeme tak sledovat jejich osudy. Že nebyl přiložen slovníček vysvětlivek, mi nevadilo. Autor něco vysvětlí, něco si lze domyslet.
Čtení této knížky jsem dlouho odkládala, protože jsem se bála její délky, ale zakousla jsem se do toho a nepustila. Přiznám se ale, že jsem čekala něco jiného. Pak jsem si ale na příběh zvykla a zajímalo mě, jak to dopadne. Občas jsem se ztrácela ve velkém množství postav, ale jedná se o zajímavý pohled do mě neznámých krajin.
Mé počáteční velké nadšení postupně upadalo. V jedné diskuzi jsem četl, že kniha splňuje hlavní znaky velké ruské klasiky - rozvláčné vyprávění, zimu, alkohol, beznaděj a zmar. Co se týče historické hodnověrnosti, autor byl odkázán na legendy, kusé informace v kronikách, několik jmen a doložené moskevské tažení knížete Starodubského proti Permu v roce 1472. Vše ostatní zřejmě budou jen autorovi fantazie, historická poznámka bohužel chybí. Ve vyprávění se vyskytuje množství etnografických, geografických a mytologických pojmů a ugrofinských a archaických slov, ale žádné vysvětlivky, slovníček nebo mapa.
Část čtvrtá slouží především k ospravedlnění autorova světonázoru, že boj za svobodu nemá smysl a lepší je být další gubernií ruské říše, protože "nas mnogo". Toto myšlení v Rusku přetrvalo od 15. století až do dneška, momentálně se o tom Rusové snaží přesvedčit Ukrajince. Tato poslední část mě vysloveně nudila, dočetl jsem jen s přemáháním.
Monumentální, epický, historický a čtivý román o ruském dobývání pohanských zemí a jejich národů na východ od Moskvy;mečem, ohněm a křížem.
Až neuvěřitelně podrobný v popisu pohanských praktik a prostředí.A mučednických smrtí misionářů, jejich zápasů o vymýcení pověr a bájí, které se tvrdošíjně nechtějí vzdát svých území;v těchto pasážích autor využívá fantasy prvky, které doplňují příběh.
Nechybí poetické pasáže,popisy přírody, hrdinství i zrady postav.
Pravdou je že některé pojmy jsem si musel najít na internetu, čtení vyžaduje čas a pozornost, obojího jsem měl v lázních dost i doma potom, odměnou mi byl čtenářský zážitek, který stál za to.
Víte, jak voní na jaře les? Slunce se pomalu prodírá skrze koruny stromů a zahřívá všechno kolem. Zakloníte hlavu, rozpřáhnete ruce a vstřebáváte všechen ten klid kolem. Sníh už je dávno pryč, půda je kyprá a šťavnatá. Ptáci se překřikují jeden přes druhého, všechno po dlouhé zimě ožívá. A přesně takové pocity mě prostoupily, když jsem tuhle knížku otvírala.
K tomu vám přimíchám trochu historie Rusko v 15.století. Třenice mezi křesťany a pohany, mystické obřady a rituály, modly, temné hvozdy se spoustou podivných postav a souhvězdí, ve kterých si můžete číst jako v knížce. Dokážete to?
V prvé řadě vás upozorním, že jde o hodně kvalitní četbu, která bude vyžadovat spoustu vaší pozornosti. Vyprávění je jazykově velmi pestré a bohaté, Konstantin Šindelář, který knihu překládal, udělal obrovský kus práce. Smekám, a ještě dlouho budu. Také jde spíše o historický román než o fantasy literaturu. To mi ale ve výsledku vůbec nevadilo. Nechala jsem se obklopit světem, který jsem doposud nepoznala a stránku po stránce jím putovala dál.
Nedočetla jsem ji. Zvládla jsem dvě stovky stránek a vyvěsila bílou vlajku. Nebylo to tím, že by kniha nebyla dobrá. Naopak. Byla dobrá až příliš. Zkrátka a dobře ještě nepřišel její čas. Líp to nejspíš vystihnout nedokážu. Snad mě pochopíte.
Zajímavý a dobře napsaný historický román. Čekala jsem, že bude "historický" a "fantasy" tak půl napůl, takže mě trochu zklamalo, že je převážně historický (ale to je problém můj, ne knihy). Také bych hrozně moc ocenila slovníček nebo vysvětlivky pojmů z uralských jazyků. Obvykle se vyžívám v chápání neznámých slovíček z kontextu; v knihách, které slovníčky mají, je vesele ignoruji, ale tady jsem se trochu ztrácela. Dobrá kniha na dlouhé zimní večery, když je na čtení klid a čas a chcete se na chvilku ztratit v dávných dobách. Na čtení v metru bych ji nedoporučila.
Na túto knihu som sa veľmi tešila, mala zaujímavú, atmosférickú obálku a aj anotácia vyzerala sľubne. Lenže od začiatku som bola v príbehu dosť stratená a až do konca sa to nijak nezlepšilo. Autor na nás hneď vrhá kopu divných názvov, miest, národov... a v knihe nie je žiadna mapa a ani žiadny slovníček, takže význam som si častokrát musela iba domýšľať a národy som sa už potom ani nejak nesnažila rozlíšiť. Príbeh bol veľmi náročný na sústredenie a niektoré odstavce som čítala aj viac krát, ale potom mi už pozornosť naozaj často ubiehala niekde inde. Taktiež postavy sú zvláštne, každú chvíľu je tam nejaká nová postava s novým príbehom, tie príbehy sa síce prelínajú, ale aj tak mi to vadilo, často krát sa vraciame v čase. Každú chvíľu je tam nejaké nové smerovanie príbehu, spočiatku to vyzeralo, že to bude o šamanoch, modlách, ale skončilo to niekde úplne inde a ja som si to proste vôbec nevedela vychutnať. Ale atmosféru mal príbeh skvelú - rozsiahle ihličnaté lesy, v ktorých postavy žijú a vo veľkom bojujú, stret kresťanskej a pohanskej kultúry, a celé je to popísané naozaj krásnym jazykom. Ale neskutočne rozvláčne, takže na konci som bola veľmi rada, že už je koniec. Ale zas, dojem zanechala, to áno.