Srdce, ve kterém bydlím
Eduard Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68129/srdce-ve-kterem-bydlim-68129.jpg
5
22
22
Každý člověk má dvojí domov. Jedním je jeho prostředí, dům, pokoj – druhým místem, ve kterém žije, je jeho srdce. Jsou lidé, kteří se pečlivě starají jen o první domov, ten usilovně a obětavě upravují a vylepšují. Snadno se pak může stát, že kvůli starostlivé péči o první domov přeslechnou hlas druhého domova. Toho, který dává tomu prvnímu smysl. Děti se zabydlují jak v prvním, tak v druhém domově. Ten druhý je pro ně však základní a hlavní, a navíc plný dobrodružství. Jsou dospělí, kteří podobně jako děti cítí, že druhý domov – vlídný, radostný a naplněný nadějí – je největším vítězstvím, jakého může být v životě dosaženo. Tenhle domov nás vždy ochrání před údery nenávisti, lhostejnosti, bezcitnosti. A právě do tohoto domova nás zve poslední kniha zasloužilého umělce Eduarda Petišky, kterou autor dopsal krátce před svou smrtí... Zve nás na návštěvu jednoho domova dětství. Zve nás do domova jménem srdce.... celý text
Přidat komentář
Naprosto nemám slov, tahle kniha bude navždy v mém srdci. Jednoduché, prosté, silné, život. Není to jen příběh, není to jen vzpomínání na život.
Starý pán vzpomíná na svoje dětství na sklonku svého života. Asi proto by se kniha líbila dost ,,lidem, který s Eduardem Petiškou byli narozeni, nebo tuto dobu prožili.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Velice poutavé a milé čtení, které poskytuje pan Petiška ve vzpomínkách na své dětství a lidi, které měl rád. Obzvlášť se mi líbilo, jak vzpomínal na své tety a pratetu Fany. Knížku jsem si doslova vychutnávala. Děkuji.