Srdeň
Ladislav Dvořák
Lyricky laděné verše básníka, který hledá útočiště v životě a básnické tvorbě v návratu k domovu a k čistotě dětství. Útočiště v životě i v básnické tvorbě hledá v návratu k dětství. V jeho básních zaznívá láska a oddanost, kterou cítil k matce a venkovským lidem
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1968 |  Co to je, když se řekne... |
| 1970 | Neschovávej se, sluníčko! |
| 1963 | Kam chodí slunce spat |
| 1986 | Šavle meče |
Soulad bolesti a krásy. Volný verš může být často nástrojem zkázy, ovšem toto platí u špatného básníka, který nevede své asociace a představy do tekutosti - obrazu. Zde Ladislav Dvořák užívá lehkosti slov, cítím z něj tepající moudrost a nezlomnou náturu. Básně Zimní úroda a Doptávání jsou za mě ty nejkouzelnější.