Srpen s bejbinkou
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75576/srpen-s-bejbinkou-75576.jpg
4
122
122
Ve veselém vyprávění z cest Františka Nepila (1929–1995) nechybí nic z toho, co pro něho bylo příznačné a co z něho činilo autora tolik milovaného a tolik oblíbeného – tolerantní nadhled i neotřelý pohled na věci dávno známé, které náhle jako by se jevily ve zcela novém světle. Srpen s bejbinkou je další titul v řadě Nepilových knížek vydávaných v Knižním klubu. Neopakovatelnými ilustracemi jej doprovodil Jindřich Kovařík.... celý text
Přidat komentář
Další z knih u kterých je obrovský rozdíl jestli jí někdo čte před rokem 89, nebo až po něm. Bohužel patřím k té druhé skupině lidí a tak jsem si četbu tolik neužila. Všeobecně se peru s humoristickými knihami a málo která se mi vyloženě líbí. Bylo to milé vyprávění, ale bez nějaké hlubší myšlenky. Pouze jedna cesta na dovolenou. Není to na sepsání knihy trošku málo? Knihu mi přečetl pan Michal Roneš a místy mi hodně připomínal pana Nepila. Jestli to byl záměr, nebo mají tak podobný způsob čtení, teprve musím zjistit.
Ve své době určitě příjemné, lehce humorné i mírně satirické odpočinkové čtení s cestopisnými a historickými postřehy. Z dnešního pohledu hodně nostalgické, ale jsem ráda, že jsem si knížku díky Výzvě přečetla.
Taková příjemná, ani ne stostránková jednohubka. Milá vzpomínka na rodinné dovolené se stanem kdysi v socialistickém pravěku; taky jsme takto šrádovali po okolních státech. Dneska je cestování už dočista jinačí. Jazyk pana Nepila je velmi košatý, malebný a rozsochatý, trochu připomíná styl Karla Čapka. Nejsvižnější a nejvtipnější jsou rodinné hovory a popisované trampoty s autem, v historicko-cestopisných částech se svižnost poněkud vytrácí. Ale jinak fajnová knížečka. A jednoduché ilustrace Miloše Nolla v ní jsou přesně to pravé (vydání z roku 1966).
Velmi milé překvapení. Ráda jsem zavzpomínala na dovoloné s rodiči. Mám úplně stejné zážitky.
No nemůžu říci, že to bylo celé špatné, opravdu jsem se místy bavila, hlavně přemrštěnými scény, které by se měli brát s nadsázkou, ale přímo můj šálek kávy to nebyl.
Četla jsem díky čtenářské výzvě a upřímně jsem čekala jiný styl vyprávění - sice o časech dávno minulých, ale poněkud modernější formou. Tady ale forma věrně kopírovala dobu, o které vypráví... Některé části knihy byly skvělé, ale jinými jsem se prokousávala jen s velkými obtížemi. Doporučuji těm, kteří podobnou cestu do Jugoslávie vlastním autem za dob socialismu podnikli, určitě si hezky zavzpomínají. Já s rodiči bohužel podobným způsobem necestovala, možná i to přispělo k tomu, že byla knížka pro mě místy špatně stravitelná... Mladší ročníky se s vyprávěním pana Nepila zřejmě úplně minou.
Pan Nepil je prostě pan Vypravěč. Humorné a zároveň poetické vyprávění o rodinném cestování se starou Pragovkou po Jugoslávii a Rakousku. Chvílemi se vám bude tajit dech, jestli se bejbinka rozpadne hned, nebo až za chvíli, chvílemi vás rozesmějí rodinné slovní přestřelky.
"Člověče, voni ucházej, ne?"
"To není možný, nový matrace?" ....
"Heleď víš co? Já budu spát a ty mi přidržuj u huby šlahounek do tý doby, než začnou kokrhat kohouti. Jak budu dejchat, budu to automaticky nafukovat. A už mě nebuď!"
Kdo zažil tuto dobu, určitě zavzpomíná, jaké to tehdy bylo složité, vycestovat "jen" do Jugoslávie a ještě k tomu přes Rakousko!!! Nabalit stan, matrace, vařič, instantní polévky, trvanlivé salámy, nezapomenout deky a baterku! A přesto, kdo z vás to prožil, věřím, že nikdy nezapomene...
Krásné bylo, jak autor na vyprahlém jadranském pobřeží vzpomíná na svěží, šťavnatou českou zeleň...
"Naší skutečnou národní barvou je zelená, a ne jedna zeleň, ale desítky, a snad stovky odstínů různých zelení: hebká zeleň našich palouků, důstojná zeleň smrkových hvozdů, nazlátlá zeleň lipových alejí, modrá zeleň měděných borovic, něžná zeleň modřínů, veselá zeleň mladého osení i jinovatková zeleň elegantních jedlí. Jiná je vosková zeleň brčálu a citrónová zeleň vrb, a jiná vojenská zeleň trnkových keřů."
Naprostá nádhera!
Poměrně útlá záležitost, přesto nabízí spoustu někdy úsměvných, jindy podnětných postřehů nejen z cestování.
Knížka čtená už minimálně po páté - teď v rámci čtenářské výzvy. Takové prima čtení (vždy si představím nezapomenutelný a nezaměnitelný hlas pana Nepila).
Jak je vidět na téhle knize, šedesátá léta v totalitou svázaném Československu byla ještě uvolněnější než jsem tušila: teologické rozpravy s dcerou, úvahy zda uplácet a koho vůbec uplácet pro získání devizového příslibu a nakonec rozhovor s emigrantem který se chlubí, jak ve Francii po každých čtyřech měsících a 50ti tisících ujetých kilometrech vrátí auto a vybere si nové... Opravdu jsem si říkala, jak je vůbec možné, že to Nepilovi mohlo projít cenzurou. Asi to měl s redaktory hodně dobré, že si vyskočil takhle vysoko v roce 1965...
Znovu blahořečím babičce co za poklady jsem po ní podědila (a tetě že o ně nestála).
Jestli si chcete udělat retro jízdu, jak se v dobách pravěku cestovalo a rekreovalo v místech, kam bylo tak strašně nutné vnést americkou demokracii a vzít u huby roztahovačné Srby, kteří si se sousedy maximálně občas dali po tlamě, ale jinak to byla férovka, protože jim alespoň nikdo nedržel ruce za zády, ani se nevysmíval drze do obličeje, natož aby je rozprodával na orgány, vyražte... V podání pana Nepila je to odpočinek jedna báseň.
Dobrý popis prázdninové cesty do zahraničí typické české rodiny za socíku. Tato kniha může být vtipná nostalgická vzpomínka dnešních sedmdesátníků a jejich dětí. Kniha se čte lehce. Jsou tam popisy Rakouska a Jugoslávie a života tam. Je tam i popsán rozdíl života u nás a tam, vše poměrně odlehčenou formou. Jsou tam i vtipné pasáže. Jsem rád, že jsem tuto knihu četl.
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a tentokrát se nazadařilo... Styl psaní mi vůbec nesedl a příběh ani moc nebavil. Do půlky jsem četla, ačkoliv to šlo pomalu, pak jsem stránky přelítávala očima a nakonec úplně přestala číst. Jediné, co se pro mě dalo, byly rodinné hovory, které jsou opravdu výstižné.
Výborné, originální a humorné! Už dlouho jsem se tak dobře nepobavila. Autor je totiž hodně dobrý vypravěč. Sice jsem tu dobu jako dítě zažila také, ale takhle jsme do zahraničí opravdu necestovali ;-). Na druhou stranu to muselo být i poměrně náročné, než se všechno zařídilo. A když už se zadařilo a člověk směl vycestovat z republiky, ani potom to nebylo zrovna jednoduché. Ale ve srovnání s dnešní dobou byl zase menší provoz na silnicích a lidé byli k sobě navzájem slušnější. To byl aspoň můj pocit po přečtení této knihy, která mne tak hezky přenesla do dob mého raného mládí...
Jednohubka - ovšem jednohubka mimořádně delikatesní.
Dost mě překvapilo, že komunisti tuhle knížku pustili do světa, kritika poměrů v socialistickém Československu je zjevná a poměrně častá.
Knihu jsem si vybrala jen kvůli Čtenářské výzvě, ale byly pasáže, kdy jsem se smála nahlas, což se mi při čtení už dlouho nestalo. Výborné byly rozhovory. Sice jsem to četla v nějakém komentáři, ale neuměla jsem si představit, co by mohlo být na rozhovoru tak skvělého ... Byly BOMBASTICKÉ. Úplně jsem viděla naši rodinu a říkala jsem si, že je to všude stejné.
František Nepil velice humornou formou popisuje jednu dovolenou, kdy projeli autem pobřeží celé tehdejší Jugoslávie. Moc se mi to líbilo, ale musím přiznat, že naše děti už by mnoho věcí nemohly pochopit, protože je nikdy nezažily (už jen ty formality, co rodiče museli podstoupit před "obyčejnou cestou do Chorvatska").
Přečteno/prolítnuto během poobědové hodinky (kniha zapůjčena a vrácena do knihobudky:) Zajímavé postřehy z doby minulé, které osobně nepamatuju a to víc úsměvnější se proto zdají.. Některé popisné části jsem vynechávala, taky mě zaujaly hlavně dialogy, které jsou jako v každé druhé rodině stejné i v současnosti :)
Zacatek vtipny tak, ze jsem se smala nahlas a cetla nekolikrat dokola. Dalsi stranky byly take fajn, ale nejvic me bavily rozhovory v rodine. Na to, ze autorova tehdejsi prvotina, tak super. Libi se mi, ze je napsano podle pravdy a tak nejak nostalgicky, kdyz se cte v dnesni dobe :)
Štítky knihy
humor cestopisné příběhy cestování Rakousko Jugoslávie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Když František Nepil, tak pořádná dávka humoru. Cesta s bejbinkou do Jugoslávie mě pobavila. A kdo je bejbinka? Automobil vyrobený v roce 1937.