Stačí jen dotyk
Colleen Oakley
Jubilee Jenkinsová odmalička trpí nevšední chorobou: má alergii na lidský dotyk. Poté co na střední škole málem přišla o život po prvním polibku, odešla do ústraní a začala žít svůj život v naprostém osamění. Po matčině smrti je však nucena postavit se znovu tváří v tvář vnějšímu světu a jeho nástrahám. Získá zaměstnání v knihovně, kde se seznámí s Erikem a jeho adoptivním synem Ajou. Chlapec prožil trauma, neboť ztratil oba rodiče, z jejichž smrti se obviňuje, je „svůj“, avšak s Jubilee si jako zázrakem rozumí. Eric se musí vyrovnat jak s Ajovou labilní povahou, tak s problémy s vlastní dcerou z prvního manželství. I Eric se s Jubillee spřátelí, najde v ní oporu a zamiluje se do ní. Rozhodne se, že si k ní najde cestu prostřednictvím knih a naučí ji milovat život. Stačí jen dotyk, aby byl šťastný. Stačí jen dotyk, aby zemřela. Stačí jen dotyk a příběh o lásce dvou lidí vás chytí za srdce a nepustí až do poslední strany.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Close Enough to Touch, 2017
více info...
Přidat komentář
Zajímavý námět, kniha mi ale bohužel přišla slabší, velmi nereálná. Konec zvláštní. Je to bohužel kniha, která mi nic nedala.
Autorka napsala velmi čtivý příběh o vážné nemoci, úmrtí rodičů, adopci, komplikovaném vztahu otce a dcery, matky a dcery, nepochopení. A také o lásce.
Kniha se mi četla dobře. Jen ten konec mohl být napsán lépe.
Knížka která na mě už z dálky volala ,jestli mě tu necháš, tak tě kousnu!' Po přečtení anotace bylo rozhodnuto a já si ji nesla domů. Příběh splnil má očekávání, takže stránky pod prsty utíkaly jak na běžícím pásu. Četla jsem dokud mi víčka nezačala padat a kniha mi skončila na hlavě. I přesto že šlo o klasickou romantickou zápletku, (kdy máme zamilovaný pár, který spolu nemůže být) nenašlo se pro mne žádné klišé. Bavily mě nevšední metafory a životní situace. Prostě příběh, jenž vás chytí za srdce a uloupí si v něm kousek místa.
Jediné co mě zklamalo, byl konec. Působil jako by si autorka dala pauzu, a po nějaké době se vrátila k dopsání. Rychlé, jednoduché řešení, které mi tam ne a ne sednout.
Konečné shrnutí: pohodová kniha, ale ne zas tak pohodová a doporučuje mých jedenáct prstů z deseti.
Nebýt manželova mrčení, ať už konečně zhasnu, padne kniha na posezení (či spíše poležení před usnutím). Nenáročné a poměrně roztomilé čtení, u kterého přesně víte, co bude v ději následovat, ale přesto se na to těšíte.
Příjemné oddechové čtení, žádné mega drama ani zbytečně protahované situace. Knížka mě moc bavila, jsem ráda, že jsem ji četla. Ani konec mi nevadil, vzhledem k celému vyznění knihy byl vlastně moc milý. Doporučuji na dovolenou.
Kniha se mi moc líbila , opravdu krásné odpočinkové čtení - musela jsem se k ní ve volných chvílích pořád vracet. Jen ten konec to trošku pokazil a i pro mne byl "odfláknutý".
Kdyby kniha skončila na straně 340, vysloužila by si místo v mé knihovně. Ale tím koncem mi to autorka celý pokazila...
Po knize jsem sáhla po prozkoumání žebříčku knih ve čtenářské výzvě a nakonec to bylo prijemne, oddechové čtení se zajimavým příběhem.
Milý, na četbu jednoduchý příběh o strachu žít naplno, o překážkách, které jsou mnohdy hlavně v našich hlavách,o tom, jak těžké je donutit se je překonat. Líbilo se mi vykreslení vnitřních pochodů hrdinů, psychologicky to myslím bylo velmi zdařilé. Postavy na mě působily příjemně lidsky a živě. Hvězdičku ubírám za jistou rozháranost a neucelenost, kterou dovršil schizofrenní závěr-škoda, že konec autorka víc nepropracovala, hrdinové by si to zasloužili. Nicméně pokud hledáte příjemnou originální oddychovku, tak s chutí do čtení!
Tak toto bylo krásné pohlazení po duši. Zajímavý námět a krásný příběh. Za sebe mohu vřele doporučit.
asi můžu říct, že mě tahle knížka dostala, i jsem si zaslzela. nečekala jsem konec, což je taky dobře, ale vlastně byl super. Jubilee mi byla sympatická, v celé knížce se propojovala touha k někomu patřit, což je to, o čem v poslední době dost přemýšlím...
Líbilo se mi to. Začátek trochu roztahaný, ale pak se to rozjelo a moc hezky se to četlo. Odpočinkové počtení.
Tato knížka se mi strašně dobře četla. Hodně mě vtáhla a příjemně jsem se u ní odreagovala a zapomněla na okolní svět. Hrdnika mi byla moc sympatická. Není to až tak o hledání lásky, tak přijde spíš tak mimochodem, jako o životě s nemocí a každodennosti takového života. Otevřený konec mě trošku zamrzel, ale na druhou stranu si takhle můžu myslet co chci a utvořit se jej podle svého. Druhá malá kaňka na celé knize je zázračné uzdravení, ale je to román pro ženy a ne věděcký pojednání o léčbě alergií, takže kdo by jí to v té knize nepřál? Takže celkově hodnotím vysoko, bavila mě.
První třetina se trošku táhle, postavy nejsou nijak zvlášť sympatické. Pak se to tak nějak "rozjede" a vtáhne vás to a říkáte si : "Bude z toho černená knihovna nebo to skončí, jak by to nejspíš dopadlo ve skutečnosti? ". A tak čtete...a když to dočtete, tak se nemůžete zbavit pocitu, že ten konec je prostě odfláknuty. Škoda. Ale i tak se jednalo o příjemné, oddychové čtení s netradičními hrdiny (nikoliv zápletkou).
Oceňujem, že sa tu spomína toľko mojich obľúbených kníh. :D Zaujímavý je aj samotný námet, ale záver sa mi nevidí... preto strhávam bod. SPOILER ! Zázračná liečba ? Naozaj ? Celý čas som si myslela, že táto choroba je psychického rázu a vylieči ju návšteva u psychiatra alebo prudký šok (sex s Ericom :D). A s kým teda ostala ? Eric alebo Michael ? Neznášam otvorené konce ! :D
Nádherně psaný román.Děj mě úplně vcucnul a nechtělo se mi od knížky odcházet.
Konec jako z červené knihovny,ale i tak obohacující čtení.
Kniha mě ihned zaujala námětem. Jak asi může proběhnout a skončit milostný příběh, když se hlavní hrdinové nemohou navzájem dotýkat, protože hrozí nebezpečí smrti?
Celou dobu čekáte, v co jejich city vyústí, protože nemohou být doopravdy spolu, ale ani od sebe. Víte, že si autorka ukrojila náročné sousto, které bude těžké zpracovat tak, aby to čtenáři ve výsledku "chutnalo".
Autorka píše velmi příjemným stylem, zabředává do náročných témat v podobě agorafobie, adopce,... Hrdinové vám přilnou k srdci a tu elektřinu, která mezi nimi proudí vyloženě cítíte.
Proto vás možná velmi zvláštní a neobjasněný konec zarazí a vy s ním nebudete tak úplně spokojení. Proto také ubírám pátou hvězdu a přemýšlím nad tím, proč autorka utekla ke klišoidnímu konci a zanechala za sebou stopy bolesti a zmatenosti.
Celkově je ale kniha velmi čtivá a poutavá a určitě ojedinělá. :)
Byla by to skvělá knížka, ale mám pocit, že tomu něco chybělo... Jinak ale přečtena za dvě odpoledne, nějak od toho nešlo odejít...
Ale jo, námět se mi líbil. Proběhlo moje oblíbené střídání pohledů ikdyž chvílema mi to přišlo trochu nucené. Někde jsem taky měla pocit že se autorka snaží budovat napětí což se moc nevedlo... Co mě zklamalo byl konec ...asi jsem beznadějnej romantik....a jinak obálka ošklivá 3/5*