Stačí jen dotyk
Colleen Oakley
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336468/mid_staci-jen-dotyk-KDV-336468.jpg
4
211
211
Jubilee Jenkinsová odmalička trpí nevšední chorobou: má alergii na lidský dotyk. Poté co na střední škole málem přišla o život po prvním polibku, odešla do ústraní a začala žít svůj život v naprostém osamění. Po matčině smrti je však nucena postavit se znovu tváří v tvář vnějšímu světu a jeho nástrahám. Získá zaměstnání v knihovně, kde se seznámí s Erikem a jeho adoptivním synem Ajou. Chlapec prožil trauma, neboť ztratil oba rodiče, z jejichž smrti se obviňuje, je „svůj“, avšak s Jubilee si jako zázrakem rozumí. Eric se musí vyrovnat jak s Ajovou labilní povahou, tak s problémy s vlastní dcerou z prvního manželství. I Eric se s Jubillee spřátelí, najde v ní oporu a zamiluje se do ní. Rozhodne se, že si k ní najde cestu prostřednictvím knih a naučí ji milovat život. Stačí jen dotyk, aby byl šťastný. Stačí jen dotyk, aby zemřela. Stačí jen dotyk a příběh o lásce dvou lidí vás chytí za srdce a nepustí až do poslední strany.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Close Enough to Touch, 2017
více info...
Přidat komentář
Takhle má vypadat romantika. Příběh mě moc bavil. Jub, Eric, Aja - sympatické postavy.
"Co to na té tmě je, že člověka láká tolik prozradit?" (Přesně!, nechápu :-)
"Láska bývá někdy úplně praštěná. Člověk nikdy neví. Milovat lidi, věřit lidem. Vždycky je to riziko. A existuje jen jeden způsob, jak zjistit, jestli to za to stojí."
"Láska je chaos. Nepřichází k nám v dokonalé krabičce, zabalená a s mašlí. Je spíš jako dar od dítěte, načmáraná pastelkami a pomačkaná. Nedokonalá."
Naprosto fantastická kniha, která mi svírala hrdlo snad v každé kapitole. Jedna z nejlepších knih, které jsem četla! Rozhodně doporučuji!
Krásná knížka. Hltala jsem ji dychtivě, toužíc dočkat se romantického happyendu, bohužel z konce jsem docela rozpačitá, prostě mě určitá věc zklamala...
Proto jednu hvězdičku ubírám.
To ale nic nemění na faktu, že je to fajn kniha a já ji doporučuji.
Knihu jsem pořídila kdysi v Levných knihách, ale kdovíproč jsem potom její přečtení roky odkládala. Teď můžu s klidným srdcem říct, že nebyl důvod. V mnoha ohledech pro mě byla překvapením. Nejdříve jsem žila v tom, že je to young adult, takže jsem byla zprvu trochu zmatená ohledně věku hlavních hrdinů, navíc jsem měla úplně jinou představu o příběhu, takže jsem vůbec netušila, jakým směrem se bude ubírat, což mě ale bavilo a nutilo číst stále dál. Autorka píše čtivě, poutavě, po každé kapitole máte chuť na další. Na to, že kniha zpracovává spoustu těžkých témat - ať už je to zamyšlení nad tím, co s člověkem udělá absence lidského doteku, agorafobie a do jakých extrémů může zajít, nebo třeba (nejspíš autistické?) dítě poznamenané ztrátou rodičů a jeho následná adopce, byla překvapivě místy opravdu vtipná. Slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny byly perfektní.
Co se právě hlavních hrdinů týče, musím říct, že s problémem si je věkově zařadit jsem se potýkala v podstatě v průběhu celé knihy, protože v mnoha ohledech bych je podle chování skutečně zařadila do young adult, na druhou stranu se ale vyskytly i situace a myšlenky, které drtivá většina teenagerů zkrátka neřeší. Když opominu tento fakt, tak mě ale bavili, líbilo se mi, že byli lidští a měli své chyby, takže se s nimi dalo velmi dobře ztotožnit.
Jediné, co mě naštvalo, byl bohužel závěr. Nejenže mi to přišlo najednou celé tak zvláštně uspěchané, ale hlavně jsem měla pocit, že autorka totálně zazdila poselství celé knihy. Takže ve finále je to opravdu jen o fyzickém doteku? Nebylo by právě skvělé hledat způsoby, jak být spolu i přes všechnu nepřízeň osudu? Mám pocit, že s tím naopak autorka mohla ještě úplně krásně pracovat. A nebo jsem prostě jen beznadějná romantička?
A vím, že jestli jsem se něco naučila, tak to, že láska je chaos. Nepřichází k nám v dokonalé krabičce, zabalená a s mašlí. Je spíš jako dar od dítěte, načmáraná pastelkami a pomačkaná. Nedokonalá. Ale stejně je to vždycky dar.
Naprosto úžasná kniha,když jsem si ji pořizovala čekala jsem něco jineho..ale bylo to daleko lepší než jsem si myslela...
Moc hezký romantický příběh, konec mi ovšem přišel takový rychlý. Ale celkový dojem z knihy to nekazí, jen jsem po přečtení postrádala jedete tak aspoň 50 stran ️
Bylo to opravdu velmi zajímavé a originální téma, navíc krásně vyprávěné, takže už jen proto musím dát všechny hvězdičky. Jen ke konci trochu zklamání, měla jsem za to, že ta jejich láska je opravdu hluboká, že je to doopravdy vztah, ale on byl vlastně podmíněn jejím vyléčením?
Kniha se mi líbila, zajímavý příběh, dobře se čte. Jenom ten konec mohl být jiný.
Knížka se mi četla moc dobře. Líbil se mi příběh, který byl jednoduše a dobře sepsaný, pro mě trochu oddechovka po těch knížkách, které jsem četla před tím. Zamyslet se nad tím, jaké to je někoho mít rád, milovat a nesmět se ho dotknout... Příběh byl čtivý, určitě doporučuju přečíst, pokud se vám knížka dostane do ruky :)
Málokdy jsem po přečtení knihy tak rozčarovaná a málokdy se mi stane, že celkem dobře psaný příběh může zničit pár stran. Až do poslední části mi kniha přišla sice často trochu neuvěřitelná, nicméně brala jsem ji jako literární konstrukt s často velmi vtipnými dialogy. Konec mě však vyloženě uzemnil. Takto rozjetou knihu takovým způsobem zazdít mi přijde skoro škoda. Z konce mám pocit, jako by autorka pospíchala, měla termín odevzdání a něco tam během chvilky rychle napsala. Škoda, potenciál byl.
Kniha se mi moc líbila, měla velmi poutavý příběh od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Četla se velmi dobre a rychle.
Román o ženě, která má alergii na lidi. Nápad dobrý. Kniha neurazí, ale ani nezanechá větší stopu.
Krásná a dojemná kniha, plná smutku i radosti. Velmi povedený emotivní příběh naprosto osamělé Jubilee, která je smrtelně alergická na lidský dotek. Jubilee je ovšem okolnostmi donucena vyjít ven po dlouhých devíti letech… Skvělý román, doporučuji.
(SPOILER)
Romány pro ženy nejsou zrovna moje parketa, ale této knize jsem se rozhodla dát šanci. Každopádně, asi jsem měla vážně trochu moc velké očekávání. Mohlo to být skvělé, přece jen, samotný problém Jubilee vytvářel pro celý příběh zajímavý konflikt k rozebrání toho, co to je vlastně láska (jak romantická, tak mateřská) a zda je opravdu potřeba fyzické interakce, aby mohl být vztah naplněný, funkční a vřelý. Do toho ještě Erikův vztah s adoptivním synem a vlastní dcerou. Navodilo to prostě krásné prostředí pro rozvinutí hlubokého vztahu dvou lidí, kteří mezi sebou naleznout poznání a díky svým životním situacím zjistí, co to opravdu je láska. S takovou představou o vyspělém vztahu jsem vcházela do této knihy, takže si už určitě dokážete představit jak zklamaná jsem asi byla, když jsem zjistila, že se ty "dospělé" knihy vlastně až tak moc neliší od četby pro YA. Takže místo budování smysluplného vztahu mezi hlavními dospělým postavami to vlastně bylo zase jen teenagerské zamilování, kde si všichni vyvozují vlastní závěry a představy čímž tvoří další hloupé problémy místo toho, aby je opravdu řešili jako dospělé zodpovědné osoby. Jednoduše, čekala jsem hluboký příběh o tom, co láska opravdu je. Dostala jsem zaláskované teenagery, co zapomněli vyrůst. A už vůbec na mě nechoďte s tím koncem. Zázračný lék? Jako vážně? A těch posledních pár stránek, kde se rozhoduje mezi Erikem, kterého vidí po letech, nebo golfistou jehož jméno jsem zapomněla... Nevím, nezlobte se na mě, ale teď mi vážně přijde, že šlo Jubilee a Erikovi vážně jen o nějaké fyzické laškování, pokud museli "čekat" na to až se Jubilee vyléčí, aby mohli mít vztah. Takže moje představa z anotace, že jde o knihu, která poukazuje na to, že vztah není jen o líbání, sexu, dotecích, ale třeba i o věcech jako je komunikace mezi lidmi, vzájemném naslouchání a snaze se pochopit a překonávat životní překážky byly příliš velké a naivní. Což je možná i má chyba, ale i tak. Mohlo to být skvělé. Bylo to průměrné.
Každopádně, abych jen nekritizovala, musím i něco pochválit. Kniha byla přece jen čtivá. Kapitoly končili tak, že jsem měla nutkání přejít okamžitě na další, hezky ubíhala. Jubilee byla v pohodě, i když mě občas trochu rozčilovala, kdy došlo na Erika, hodně mě zaujala celá ta situace s její matkou, ale celkově mi přišla oproti ostatní hrdinkám snesitelná. U Erika to samé. Když se nejednalo o Jubilee, byl vlastně dost zajímavý, ráda jsem četla o jeho problémech s Ajlou. Ten mě ze všech upřímně zaujal asi nejvíc a celá jeho situace s tím, že si dává vinnu za smrt svých rodičů mě zasáhla z celé knihy nejvíce. Líbilo se mi taky, že se pohled popisu střídal. I když sem vůči tomu byla skeptická, fungovalo to překvapivě dobře.
Takže tak. Má chyba, že jsem se nechala příliš nadchnout vlastními představami jaká by kniha mohla být. Když se na to kouknu z širokého pohledu, furt to byl slušný příběh (až na ten konec, ten vážně nepřekousnu) oproti ostatním románům, které existují. Ale nebudu ho šetřit jen kvůli tomu. Mohlo to být daleko lepší a smysluplnější, bez zmařeného potenciálu.
Stačí jen dotyk
Je těžké si představit člověka, kterého může zabít dotyk pokožky na pokožku, nemožnost jakéhokoliv fyzického kontaktu. Jubilee má tímto strašně zkomplikovaný život od dětství, kdy byla vyloučena z kolektivu ostatních dětí, až po dospělost, kdy toužila po doteku milovaného muže. Příběh je plný dalších postav s různými jinými problémy, ale je velmi milý, místy vtipný a také samozřejmě dojemný.
…láska je chaos. Nepřichází k nám v dokonalé krabičce, zabalená a s mašlí. Je to spíš jako dar od dítěte, načmáraná pastelkami a pomačkaná. Nedokonalá. Ale stejně je to vždycky dar.