… stačilo jen říct Jáchymov
Anna Strnadová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475462/bmid_stacilo-jen-rict-jachymov-Y8x-475462.jpg
4
58
58
Když přebíral v roce 2019 Miroslav Hampl Cenu Paměti národa, proběhl mu hlavou nejtěžší úsek jeho života, na který se snažil celou dobu zapomenout. Jáchymov, komunistický lágr, kam ho odsoudili k těžké dřině a ponižování. Vyučený žák Baťovy školy se v padesátých letech musel na dobu jednoho roku povinně zapojit do těžkého průmyslu. Stavba mládeže, ostravské doly, nebo Jáchymov? Vybral si třetí možnost v domnění, že se mu odsud podaří uskutečnit tajný sen, prchnout přes hranice na Západ. Na šachtě pomohl k útěku vězni Bohuslavu Pánkovi, akce byla odhalena a s ostatními, kteří se zapojili, byl odsouzen ke třem letům na práci v uranových dolech. Po odpykání poloviny trestu byl díky amnestii v roce 1953 propuštěn. Strastiplný život vězňů i pozdější zařazení do obyčejného života se stalo námětem ”jáchymovské“ novely. Žádná rehabilitace, Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu z r. 2013, ani poslední Cena Paměti národa nezmírní Miroslavu Hamplovi děsivé zážitky a těžce poškozené zdraví.... celý text
Přidat komentář
Osobní příběhy jsou vždy nejsilnější. Někdy člověk spadne do průšvihu se špetkou naivity a velkou bezstarostností. Bohužel byly doby v českých zemích, že pak prožil peklo. Velmi čtivá knížka, kde hltáte další a další stránky.
Jsem překvapena čtivostí knihy. Pro mě má historickou hodnotu a jsem vděčná, že autorka se do tohoto tématu pustila. Kniha je dokladem o životě v Jáchymově a je naspána velmi poctivě, skoro bych ji řadila do naučné literatury. Děkuji paní Strnadové.
Povinná četba pro ty, kteří dokola s oblibou líčí, jak byl život v totalitním Československu báječný a dále pro veškeré podporovatele ruské agrese
Skutečný příběh mladého kluka, který doplatil na odvahu pomoci k útěku vězni z uranového lágru. To, co mu prováděli vyšetřovatelé ve snaze z něj dostat přiznání, je strašné. A "strašné" je slabé slovo. Je to zrůdnost nejvyššího stupně. Kniha je velmi čtivá, zvládla jsem ji za jedno odpoledne. Ale v žaludku vám zůstane kámen a v ústech kyselo. Jak někdo může dnes vzpomínat v dobrém na režim, který umožnil legálně mučit k smrti, týrat a likvidovat lidi...
Těžko hledat slova, těžko hodnotit...Velice smutný příběh mladého kluka, šílené hrůzy z lágrů-i přesto skvěle napsané, doporučuji všem.
Tato kniha není o literatuře. Ani ji z tohoto pohledu nechci hodnotit. Tady jde o zrůdný obsah. Když jsem se postavil ke vchodu do štoly č.1 poblíž dolu Svornost v Jáchymově, podíval se na strážní věže kolem sebe, sevřel se mi žaludek. Podobný pocit má člověk u Rudé věže smrti v Ostrově a na celé stezce Jáchymovského pekla. A to i přesto, že už jsme v jiné době a počátek 50.let je nenávratně pryč. Je to smutné čtení, ale přesto je třeba ty hrůzy stále oživovat. Všem doporučuji, abychom nikdy nezapomněli.
Recenze k těmto knížkám se těžko píše. Sice jsem přímo tu dobu nezažila, ale i jen číst je to těžké. Bylo po válce, a lidi se měli radovat a dobře začít žít. Přitom se tady děly věci, o kterých mnoho lidí nevědělo nebo je přehlíželo. Mnoho lidí se raději do ničeho nemíchalo, a přeci stačilo tak málo. Stejně tak, jako by neměly být zapomenuty okamžiky války, ani toto období by nemělo být zapomenuto. I v této knížce platí - dej někomu moc a hned poznáš, co je to za člověka. Knížku doporučuji všem, jako připomenutí českých dějin.
Až zase někdy někdo bude tvrdit, jak se nám tu za komunistů krásně žilo, vrazte mu do ruky tuto knihu, aby si připomněl, jak to tenkrát vážně bylo. Těžko něco dodávat, člověku je při čtení smutno, těžko, skoro se až stydí, že lidé, kteří jsou stejné národnosti jako on, byli něčeho takového schopni (a snad si to i užívali). Nikdy více.
Po letech jsem si přečetla zase něco o českých uranových lágrech. Pravdivý příběh Miroslava Hampla, mladého kluka, který šel dobrovolně pracovat do Jáchymova až se z něho stal nepřítel lidu a mukl. Příběh otřesný jako všechny, mě už po Motácích nezvěstnému asi už nic nepřekvapí. Čtivé, dobře vyjádřené emoce, strach, lítost. A ta bachařská prasata si dožila s vysokými důchody...
Není to jen popis Jáchymova a režimu 50.let. Je to o vnímání všedností a o denních myšlenkách , o snech a vzpomínkách na dětství, o tom, co s mladým člověkem něco takového niterně udělá.
Četlo se to samo, bylo to úsečné a přitom tak obsáhlé. Číst to víc dní, asi bych měla depku. Takhle mi to ale prostě dalo silný zážitek ze čtení.
Zřejmě silný příběh, který jsem ovšem nezvládla dočíst. Neuchvátila mě na tolik, abych to překousla a třeba se k ní po týdnu vrátila.
Knihy s těmito tématy čtu ráda, protože mě to zajímá. Musím říct, že se mi tyhle knihy špatně hodnotí, i kdyby byla napsaná špatně, tak o ní nic špatného napsat nemůžu.
Zajímavá kniha, kterou jsem přečetla za pár hodin. Dozvěděla jsem se i něco nového - že lidé museli pracovat v průmyslu, a že si mohli vybrat - doly v Ostravě nebo Jáchymově nebo mládežnická stavba.
Hrozná doba.
Silný příběh, jednoznačně přesahuje samotnou knihu, která by však měla být povinnou četbou. Smutné, že pan Hampl se neshledal s větší odezvou na nabídku školních besed. Jako by si tito lidé nezasloužili nebýt zapomenuti...
Je to k pláči co se tady dělo po válce. Stejně jako kniha Lustr pro papeže. Zde máme i přímého účastníka.Co ty lidi museli vydržet. Celý život musí být psychicky poznamenaní.A na ty bestie nikdo prstem neukáže. Teď už je stejně pozdě.
Velice silný příběh podle skutečných událostí, ukazující krutosti komunistického režimu. Věnuje se létům, které byly zřejmě nejhorší. Jen několik let po válce byli lidé opět bezdůvodně zavíráni a mučeni. Člověku je při čtení těchto ukrutností opravdu smutno.
Štítky knihy
paměti, memoáry 20. století Československo 50. léta 20. století komunismus političtí vězni pracovní tábory zločiny komunismu Jáchymov oběti komunismuAutorovy další knížky
| 2019 |  Maxl žhář |
| 2023 | Volyňská rapsodie |
| 2021 | … stačilo jen říct Jáchymov |
| 2019 |  Nebeské komando |
| 2020 | Prodloužená sonáta života Boženy Němcové |
Stačilo málo a váš život bol kompletne naruby. Som rada, že autorka porozprávala aj to, čo nasledovalo po návrate z lágru: pocity odcudzenia, nočné mory, odmietavé postoje okolia, neskrývané nazeranie skrz prsty, nulové výplatné pásky … Nemali by sme zabúdať.