Štaflík a Špagetka
Alena Munková , Jiří Munk
Veselé vyprávění o dvou psích kamarádech známé z televizních večerníčků, jemuž nezapomenutelnou podobu vtiskl výtvarník Zdeněk Smetana. Dva psíci Štaflík a Špagetka se rozhodli, že už jsou dost velcí na to, aby se o sebe postarali sami, a tak se vydali za opravdovým psím dobrodružstvím. Stačí přeskočit plot a vypravit se do světa na zkušenou… Bohatě ilustrovaný text je určen k hlasitému předčítání, ale poradí si s ním i začínající čtenáři. Kniha patří k nejúspěšnějším titulů edice Ahoj děti, dobrou noc. 3. vydání. ... celý text
Přidat komentář
Knížka pro mě byla velké,ale hlavně milé překvapení :-) Na rozdíl od večerníčku, který je němý a moje malé děti proto příliš nezaujal, knížka je plná veselého povídání i komentářů. Dětem se opravdu líbila a několikrát jsme se hodně zasmáli. Brzy si jí prý musíme zopakovat.
Mám velmi ráda zvířátka, proto jsem si v aknize připomněla tyto krátké večerníčkové pohádky. No ono tam k mluvení toho moc není, jen zvuky... V dětství i nyní nejsem bohužel nadšenec, psí postavičky černý Špagetka a bílý Štaflík mi i nyní spíše nahání podvědomý strach. A k tomu ten zlý krkavec. Ne, tyto povídky ne.
Příběhy o Štaflíkovi a Špagetce mi zatím přišly z edice Albert nejlepší. Velmi srozumitelné, vtipné a jednoduché. Ideální pro děti. A když jsem k tou ještě ráčkovala vránu, tak bylo o zábavu postaráno :)
Kniha Štaflík a Špagetka se našim chlapečkům moc líbila. Příběh, který vypráví o psících kteří odešli z domova za poznáním do světa. Během cesty se seznámili s vránou, která jim prováděla různé lumpačiny, a taky se zvířecími přáteli, které jim pomohli postavit jejich vlastní domeček. Po všech dobrodružstvích se psíci vrátili zpět ke své rodině a vráně s jejími havráňátky přenechali jejich postavený domeček.
Vždycky jsem tyhle dva psíky a jejich dobrodružství milovala. Vždycky mi přišli neuvěřitelně vtipní a proto jsem byla ráda, když mé oblíbené pohádkové postavičky byly jak v knižní podobě tak i jako Večerníček.
Večerníček byl moc pěkný a moje dcerky ho měly moc rádi. Proto když jsem sehnala knihu, byly nadšené, že si ji mohou prohlížet a číst.
Moc hezky psané příběhy o dvou pejscích, které děti znají z večerníčku. Doplněno veselými obrázky, myslím, že knížce nelze nic vytknout.
Pěkný příběh a večerníček o dvou pejscích. kteří chtěli objevovat svět, ale nakonec přišli na to, že je všude dobře, ale doma nejlíp :-)
Večerníček sám o sobě je skvělý a především první, ještě černobílá řada, uchvacuje řadou bláznivých nápadů a absurdních situací. Přetavit podobný děj do podoby psaného textu téměř nejde. Přesto by člověk očekával alespoň určitou snahu něco z poetiky filmového vyprávění zachovat. Autoři knihy se o to ovšem vůbec ani nepokusili! Veškerá hravost, nadsázka a vtip je ta tam. Namísto toho čteme seriózně vyprávěný děj, v němž se dá všechno racionálně vysvětlit a je to suché až to bolí. Autoři sice vytváří děj který s večerníčkem rámcově souvisí, ale jinak je vlastně úplně "o něčem jiném". Přitom nic nebránilo udělat z toho například pohádkový komix po způsobu skvěle přetlumočeného Maxipsa Fíka. To by ale autoři zřejmě museli mít více fantasie. Bída a utrpení...
Z dětství jsem znala večerníčky. Knížku jsme dostali. Syn si ji vybral jako první, kterou bude sám číst, večerníček nezná. Pro začínající čtenáře není nejvhodnější, malé písmo, plná stránka textu, relativně dlouhé kapitoly. Syn to louskal snad půl roku, až se prolouskal do konce. Příběhy se nám líbily. Doporučuji předčítat nebo trochu zdatnějším čtenářům.
Hodnotím podle 3leté dcery. Večerníček nezná. Knížku má ráda i díky jejím krásným ilustracím, čteme pravidelně před spaním. Jako dospělá oceňuji nadčasovost, kdy není potřeba příběh nebo jednotlivá slova dovysvětlovat (snad jen kromě "zatápění v kamnech", které už dnešní děti neznají).
Velice pěkná knížka. Při čtení jsem se zasmála nad tím co vyvedli. Přítelovi při malování pokoje,jsem četla jak Štaflík a Špagetka malují. :-) Ani nemůžu říci,která byla nejlepší. Všechny moc pěkné a všechny pobavily.:-) Doporučuji.
Ani nevim,jestli jsem jako mala nekdy videla vecernicek,ale jako knizka se to ted libilo mne i synovi. Jeho "Kde mame poadku?!" asi tak o pul jedenacte v noci,mluvi samo za sebe...
Večerníček jsem jako malá milovala, knižní forma už nebyla taková, ale i přesto se mi líbila :)
Správňácké čtení pro děti o dvou hafanech, kteří se rozhodli osamostatnit a žít si po svém bez lidských páníčků. Nám se moc líbilo.