Staletí hory
Lea Káňová
Sbírka přírodní a milostné lyriky. Na své si přijdou hlavně milovníci přírody a netradičních metafor.
Přidat komentář
Od stejné autorky jsem četla už Paměti deštivé panny, která mě nadchla, takže když jsem náhodou zjistila, že je tu i sbírka básní, řekla jsem si, že to ze zvědavosti zkusím. Na básničky teda vůbec nejsem, ale tohle je ještě lepší než ty Paměti. Je cítit, že autorka píše opravdu srdcem, jakoby ty básně opravdu vznikly ze silných emotivních prožitků. Chvíli mě mrazilo v zádech a chvíli jsem snad prožívala to co ona. Za mě opravdu zážitek, na který se nezapomíná.
A tady malá ukázka:
Staletí hory,
daleko za obzory
siluety žen,
říčních panen.
Až tudy půjdu
s poslední skývou chleba
sama a po pás v mlhách
a poslední tanec s lesy dám,
uzřím nejkrásnější z rán,
věčnost bohů
L.K.
Místy mi připomíná Skácela, ale všudypřítomný originální jazyk autorky dává básním šmrnc. Ještě jsem něco takového nečetl. Je jasné, že každý autor dává do básní své emocionální prožitky naplno, ale tohle je takové zlváštně kouzelné. Asi jsem se zamiloval...Některé básně jsem musel číst několikrát, nejen proto, že jsem mnohdy tápal ve významech, ale mnohdy mě také velice zahřály a jsou zajímavé.