Stalin
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103164/mid_stalin-h7u-103164.png
2
15
15
Lyricko-epická báseň oslavující J. V. Stalina.
Přidat komentář
Já teď tedy, na rozdíl od mnohých, nevyužiji tohoto hodnocení, abych bilancoval život Stalina, případně abych dal najevo své pohrdání či obdiv, ale budu hodnotit předloženou knihu.
Tak tedy, umělci odjakživa rádi drží prst na tepu doby, a rádi se ve své naivitě přihřívají na zrovna populárních idejích. Tak tomu je i dnes, a nejinak to bylo v době Vítězslava Nezvala, který stejně jako řada jiných propadl vábení iluze spravedlivého světa, který se zdál být nadosah. A stejně jako dřív vznikaly oslavná díla na velké krále a císaře, a jak se dnes tvoří oslavná díla o Grétě Trautemberk, tak Nezval chtěl poblahopřát tehdejšímu hybateli světa a čerstvému osvoboditeli J. V. Stalinovi. No a pokud pomineme dnešní hodnocení Stalina, kdy už máme přístup k řadě dokumentů a historici popisují jeho činy i zločiny, a vžijeme se do tehdejší doby, tak je to báseň povedená. Pro přednes skvělá, vhodně kombinující lyrické i epické prvky, jednoduchá, a přitom s určitou hloubkou, z nichž je patrné tehdejší vnímání JVS. Jako ukázka doby výborné. Za mě tedy klidně plný počet.
Jak už jsem psal v komentáři ke sbírce Chrpy a města, poezii čtu minimálně a proto si ji neodvažuji hodnotit. Přesto je tato sbírka zajímavá. Její přečtení vám zabere jen chvíli, ale přemýšlet o ní můžete donekonečna. Psal to na objednávku doby nebo tomu opravdu věřil? A pokud věřil, jak moc se mýlil? S některými myšlenkami se totiž dá souhlasit.
Je to stále stejný problém. Baarová, Švorcová, Svěrák... Jakmile se začne míchat politika do umění a umění do politiky, je z toho kulantně řečeno průšvih.
Víťa, který napsal Aničku skřítka a Valérii ...
"Celá zem Tě bude zbožňovati, Gruzie, matko Stalina".
Ach, ta moje úchylka zvaná soc. realismus! Člověk si zkazí náladu, zklame se v charakterech a leda tak pochopí, že básníci jsou jářku divná pakáž; buď zpívají s anděli nebo vyjí s vlky, nic mezi tím. V SSSR a i jinde za oponou se svého času hojně diskutovalo o povaze umělce v novém zřízení. Levicoví umělci přijíždějící ze Západu do země zítřka (četl jsem vzpomínky Steinbecka a Gida) byli povětšinou v šoku a nevěděli pořádně, jak svou hrůzu místním vysvětlit: umělec, redukovaný na apologetu režimu, přestává být umělcem a jeho dílo se stává fraškou, tragikomickým šklebem, umělec musí být z podstaty věci protispolečenský, protirežimní.
A ten náš Víťa, ten náš básnický génius to všechno hodil za hlavu.
Druh lidí, vůdce, tamada//je milován a vážen všemi//s ním v čele Rudá armáda//zachránila i moji rodnou zemi.
Štítky knihy
stalinismus pokrytectví komunismus strach Josif Vissarionovič Stalin, 1879-1953 masové vraždy, sériové vraždy zločiny komunismu vrazi komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Na obranu Nezvala, básně nebral vážně, měl z toho čistě pragmaticky prospěch. Myslím si ale, že je tu krásně podtržená sorela a vše co k tomu patří – tedy oslava "slovanského" lidu, Gottwalda, Stalina a dalších bolševických ideálů...