Stalin a vědci
Simon Ings
V první polovině dvacátého století sovětský státní aparát v čele s Josifem V. Stalinem nadšeně podporoval a financoval práci vědců, ale zároveň je vystavoval obrovskému ideologickému tlaku. Aktivní zájem režimu i osobní ctižádostivost jednotlivých aktérů páchaly ve vědě často strašlivé škody a jediný krok špatným směrem mohl člověka připravit nejenom o vyhlídky na zářnou kariéru, ale i o práci, či dokonce o život. Mnozí sovětští vědci přesto nakonec svými poznatky výrazně přispěli k rozvoji moderních vědních oborů. Jiným však věda posloužila jako prostředek k realizaci vlastních mocenských ambicí.... celý text
Literatura naučná Historie Věda
Vydáno: 2020 , VyšehradOriginální název:
Stalin and the scientists
více info...
Přidat komentář
Nesmírně zajímavé téma. Bohužel mě nenadchlo samotné zpracování. Kniha je moc objemná, odborná, věcně chladná, místy až trochu chaotická, prostě si myslím, že mohla být zpracována lépe zejména z hlediska větší čtenářské přístupnosti a samotným způsobem podání (mohla být živější, chyběla tomu šťáva, lépe a přehledněji podané životní příběhy vědců, některým slovům nebudou obyčejní lidé nejspíš ani rozumět...). Běžného čtenáře asi nemá šanci tahle forma oslovit, neumím si představit, že by bylo něco takového masově čteno (což asi ani nebylo jejím záměrem). Není to ovšem škoda?
I v tomto zpracování se naštěstí dají najít perly:
"Bizarní příběh zbídačelých studentů, profesorů a šarlatánů, kteří se na počátku 20.st. spojili se selhávající sovětskou vládou, aby vytvořili světovou supervelmoc. Od vědeckých oborů, sužovaných strachem ze samotného Velkého vědce Stalina, se očekávalo, že vyřeší kritickou situaci země: hlad, sucho, vyčerpání půdy, válku a bující alkoholismus. V roce Stalinovy smrti (1953) měl Sovětský svaz nejpočetnější a nejlépe financovanou vědeckou obec v historii, která byla současně jeho chloubou i terčem posměchu zbytku intelektuálního světa.“
"Mít za patrona Stalina byl problém, jelikož Stalin zbavoval zemi všech vůdčích osobností kromě sebe. Člověk byl v bezpečí jen do té doby, dokud dokázal doložit, že je bezmocný. A koho Stalin povýšil, toho neodvratně zase srazil dolů."
„Je přirozené, že vedoucí funkcionáři, politici a vládní činitelé měli své koníčky. Problémy začali teprve tehdy, když si tito lidé uzurpovali odbornost, kterou neměli, a rozhodli se je uskutečňovat z moci úřední. Bolševická tragédie spočívala v tom, že se straničtí vůdci, zahalení v hávu vědecké vlády, domnívali, že jsou k tomu oprávnění. Co více: pokládali to za svou povinnost. Stalinovo lamarckovské přesvědčení a utopické představy ohledně tvárnosti životních forem byly v jeho době dosti obvyklé. Uskutečňování těchto myšlenek politickými cestami bude mít mimořádné a často katastrofické dopady na život milionů lidí.“
„Jak bych si přál, aby se všichni lidé probrali. Aby se všichni probrali.“ Ruský genetik Nikolaj Kolcov, na smrtelné posteli, 1940.
Kniha je svědectvím hrůzné doby, mementem bolševické a stalinistické tyranie, ale především svědectvím o vítězství lži a ideologie nad pravdou a realitou, nad skutečnou vědou. Svědectvím tyranie hlouposti, zaslepenosti, touhy po moci. Nechť poslouží, jako varování všem kdo dnes koketují s novým pojetím hrůzného marxismu a komunismu obecně v podobě postmoderních ideologií – kritických teorií. Protože přesně tam dnešní moderní věrozvěsti / revolucionáři míří. Záměrně užívám tento slovník, protože, ano, je to kult, pseudo-náboženství, kde se nepřipouští hereze.
Autor názorně ukazuje, kam tento ideologický fanatismus, absolutní víra a dogmatismus směřují. Text čtenáře provádí přes několik vědních oborů s hlavním důrazem na genetiku, biologii a agronomii, lehce je zmíněna fyzika. Kniha je sbírkou osudů vědců, a právě na tom je demonstrována zrůdnost celého systému. Ukazuje zaslepenou víru stranických pohlavárů, víru ve vlastní neomylnost, tváří v tvář hrůzné realitě, víru v jakousi predestinaci – být na čele civilizačního progresu, stát se budovateli nového komunistického ráje. To vše za cenu pár milionů mrtvých.
Zejména kapitola o Lysenkovi a vernalizaci, a o Stalinově víře v lamarckismus je pro racionálního čtenáře doslova horor, naprosto neuvěřitelné a šílené čtení o šílených, zkažených lidských zrůdách. Tolik ideologického tmářství, tolik zaslepené oddanosti, pochlebování, pokrytectví a k tomu pět milionů mrtvých hlady.
Autor samozřejmě dále popisuje čistky, tolik spjaté se stalinistickým režimem, dopady čistek na celé vědní obory, likvidace inteligence, likvidace profesní i fyzická, dogmatické odmítání vědeckých teorií, protože „odporovali materialistickému pojetí marxismu-leninismu“. V plné nahotě ukazuje zhoubnost cenzury a autocenzury pro vědecký pokrok. Byla to doba prohnilých oportunistů, kariérních udavačů a politických aktivistů. Kniha je místy možná trochu zmatená, přeskakuje z osoby na osobu, přesto, nebo právě tímto pak v plné nahotě ukazuje dogmatickou zaslepenost, která se nevyhýbá ani těm nejchytřejším a nejschopnějším z nás. Ukazuje, že ani ty ani nejchytřejší, nejschopnější mozky nejsou svým rozumem chráněni před zhoubnou ideologií.
Součástí komunistické ideologie je víra v absolutní materialismus a s tím související důraz na vědu a techniku, tedy teoreticky úspěch zaručen, ne? Omyl! Ve skutečnosti vždy převáží a zvítězí ideologie, věda a technika se tak stává otrokem dogmatické víry v lepší zítřky, vědecká metoda je pozastavena a zničena, místo inženýrských postupů převáží víra, tyranská slepá víra nepřipouštějící heterodoxní kritické myšlení. Všichni, kteří chtějí být v novém systému úspěšní, se dříve či později podřídí kolektivní iluzi, kolektivistickému způsobu uvažování, podřízeni jednomu správnému výkladu reality. A zvlášť hrůzné na tom je, že podobné tendence je dnes možné spatřovat na Západě, na univerzitách, ve státních institucích. Vše začíná být prolezlé nihilistickými postmoderními kritickými teoriemi, snahou vše rozbít, dekonstruovat, dekolonizovat, to včetně takových základních, a zdánlivě neotřesitelných, kamenů západní vědy, jako matematika.
Knihu doporučuji všem, mnohým otevře oči.
Chaotický průřez sovětskou vědou za Stalina. Autor bohužel neumí psát, třídit fakta je pro něj zbytečné, často se opakuje a ještě častěji navazuje na ty části knihy, které v ní nejsou. A mizerný překlad také ubral na srozumitelnosti a čtivosti.
Ač nejsem velký odborník na danou tématiku, odhalil jsem v textu řadu nepřesností, neřku-li kravin.
Příklad, strana 251:
"Dne 16. července 5,30 Spojené státy pokusně odpálily atomovou bombu u Alamogordo v Novém Mexiku. Truman o tom dostal telegrafickou zprávu, kterou předal Rooseveltovi, prezidentovi USA: 'Dítě se narodilo v pořádku.' "
V té době už byl Truman 4 měsíce prezidentem a Roosevelt mrtev. Pokud autor je schopen vyplodit takovýto nesmysl, není možné mu věčit i cokoliv jiného.
A pokud to podpoří překladatel... "Berija ... svrchovaně těžil z podnikatelských možností hrůzy." Je na frašku zaděláno. Knihu pravděpodobně po překladu nikdo svéprávný nepřečetl. Budiž vám to varováním!