Stallo
Stefan Spjut
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183374/stallo-183374.jpg
3
194
194
Stallo je napínavý román, který lze těžko zařadit do nějakého žánru. Obdivuhodně napsaná kniha o trollech, démonech v nás a o vztazích s našimi dětmi, přírodou a zvířaty. Rok 1977, Národní park Sarek v Laponsku. Fotograf, který se specializuje na focení divokých zvířat, vyfotí ze svého malého letadla zvláštní snímek medvěda uhánějícího přes močály, jemuž sedí na zádech podivné stvoření podobné dítěti, avšak chlupaté a s dlouhým ocasem. Vypadá jako malá opička, ale opice to není. Není to ani člověk, ani zvíře. Fotograf tvrdí, že zachytil trolla. Léto roku 1978. Z chaty v dalarnských lesích ve Švédsku beze stopy zmizí malý chlapec. Jeho matka tvrdí, že ho unesl obr. Hoch není nikdy nalezen. Rok 2004. Susso vytvoří webovou stránku věnovanou kryptozoologii. Zabývá se hledáním bytostí, jejichž existence dosud nebyla prokázána, jako jsou Yetti, Lochneská příšera nebo Velká noha. Nejvíce ji však zajímají trollové. Tuto posedlost zdědila po svém dědovi, známém fotografovi divoké přírody. Jednou Susso zatelefonuje stará žena a oznámí jí, že před svým domem zpozorovala malé podivné stvoření, které sledovalo ji i jejího čtyřletého vnuka. Susso popadne fotopast a okamžitě se za stařenou rozjede. Začíná děsivá výprava do neznáma…... celý text
Přidat komentář
No tak vida i Švédi mají své podivno! Není sice až tak podivné, ale mě se to líbilo.
Dlouho jsem se odhodlávala (špatné hodnocení), až jsem na ni hupsla. Doufala jsem, že to bude to pravé, co tak miluji a čeho se mi málo dostává. A ano!!!
Mystično, psychologično, dramatično, hrozná přehnanost, absurdnost, podivný severský povahy, zima, sníh, smutný děcka, smutný senioři, smutný a zmrzlý lidi, zvířátka, TROLLOVÉ!!! Chytila mě a nepustila. Dlouho ve mně ještě po dočtení rezonuje a imaginace jede na sto procent.
Manžel se mě pak ptal, jestli na trolly věřím a trochu se mi vysmíval. Ale já na ně vážně věřím! A po dočtení si přeji, aby to byla celý pravda. I když možná ne, s ohledem na zhovadilost lidí by tu stejně dlouho nevydrželi.
A to hodnocení nechápu. Jako jo, je to hodně specifická forma i příběh a může to působit trochu jako když banda trollů a skřítků pekli dort. Za mě ale stačí vystoupit jen trochu ze čtecí komfortní zóny a nechat se prostě unášet.
Velmi zvláštní příběh a těžko říct zda se u mě konal "co to kuwa bylo!?" moment po dočtení jen proto, že nepochazím ze stejné kultury jako autor. Severské detektivky mě baví velice a asi jsem měla příliš vysoká očekávání.
Od začátku knihy jsem kolísala mezi rozpaky z prvků béčkového hororu (které navozuje už heslo na přebalu knihy: "Tam venku jsou opravdu trollové. A kradou naše děti.") a nadšením z atmosféry severního Švédska, popisu tajemna a častého skloňování názvu mých oblíbených míst (Kvikkjokk, Jokkmokk, Gälivare...).
Trolly a skřítky a severské mytologické bytosti nezatracuji, jen mám prostě raději skrytou mystiku a jen náznakové tajemno. Na druhou stranu musím ocenit autorovu dovednost udržet napětí, znalost mytologie a vůbec originální styl. A i když tam na můj vkus pobíhá příliš chlupatých reálných trollů, jakmile jsem odhodila předsudky typu "co by mělo být" a "takhle to určitě není", začala jsem si čtení užívat.
A pevně doufám, že si na některé scény z této knihy nevzpomenu, až budu tam na severu sama v noci ve stanu...
Moje vůbec první odložená a nedočtená kniha. Nezajímavá, táhlá, neslaná a nemastná. A to vydržím ledacos.
Docela pěkný příběh o trollech. Na toto téma to je moje první kniha a vcelku i zajímavá. Dobře a rychle se četla, vůbec mi nevadilo, že kapitoly nebyly nijak pojmenované, nijak členěné, čtenáři pak čtení rychleji utíká. Ze začátku jsem měla ale problém se do knihy začíst a v jednu chvíli jsem byla přesvědčena, že ji odložím. Nakonec jsem ale ráda, že jsem to neudělala. Severská mytologie a báje jsou přece jen něco, co se nás moc nedotýká a je pěkné, když si člověk přečte nějaký příběh na toto téma.
Na pětisetstránkový špalek docela nuda, obzvláště patříte-li k těm čtenářům, kteří od Stallo očekávali napětí, či nedej bože horor. K rozjímání nad zasněženou krajinou a polemice o nelidské etice magických tvorů je to ovšem ideální, aniž bych si teď chtěl z titulu nějak utahovat. Stefan Spjut podmanivým způsobem pracuje s domorodou mytologií a zasazuje jí do moderního světa, přičemž je občas problém rozpoznat, kdo je šílenější, jestli troll nebo člověk.
Kdyby tak šlo o dvousetstránkový román, nestěžoval bych si ani v nejmenším. Protože minimálně úvod člověka vtáhne do příběhu, od kterého následně čeká maximum. Jenže autor náhle zvolní do tempa nedbale napodobující couvání, plného vyvatovaných dialogů, scén a popisů. Další dvě třetiny se pak vlastně neděje nic zajímavého, lépe řečeno nic, co by alespoň sporadicky připomínalo gradaci. Fanoušci skandinávského folklóru si však jistě přijdou na své, stejně jako milovníci zádumčivé atmosféry, které k dokonalosti chybí jen benzín a sirky.
Nectu fantasy, nemam rada nerealisticke namety, spatne snasim ublizovani detem..Stallo je výjimka.Napinave, vyborne napsané, neotrele a velmi velmi ctive. Pro me skvela kniha, včetně exkurzu do skandinavskeho prostředí legend a mytu...
Tak nevím, není to vůbec špatné, i když nejsem příznivcem fantasy námětů, tak toto mě i vzhledem k severským reáliím hodně lákalo. Ale zřejmě jsem knihu četla ve špatné době, protože jsem se na ni nedokázala zcela koncentrovat, četla jsem ji dlouho a děj jako takový mne celkově nijak zvlášť nepohltil. Coby rodič malých dětí jsem poměrně těžko snášela pasáže s malým Matiassem, ty jsou napsané dost dobře. Knize by, myslím, prospělo lehké zkrácení.
Začátek mě opravdu navnadil. Možná budu znít divně, ale scéna lišky se zajícem mi přišla něčím děsivě zvrácená. Vůbec celý ten úvod kdesi v lesní chatě mě nutil vzpomínat na Trierova Antikrista. Jenže jakmile Susso pořídila inkriminovanou fotografii, bylo to jen honění se sem tam za domnělými přeludy. Až moc zbytečné honění... Věřím, že právě kvůli tomu spousta lidí knihu odložila, protože prostě během té nekonečné cesty Švédskem ztratila chuť vědět, co bylo dál a radši sedla někam do hospody na Guld...
Přidávám se do skupiny těch, které kniha nechytla. Prokousávala jsem se jí s čím dál větší nedůvěrou a nechutí. Prostě asi nejsem na takové pohádky. Taky se mi nelíbilo pravidelné střídání kapitol ze dvou prostředí. A celé to vlastně bylo takové....nechutné, hodně úsečné, chaotické. Nečekám romantiku, když si půjčuju takovou četbu, ale mě to jaksi odpuzovalo. Nemůžu si pomoct.
Ta knížka je úžasná. temná a depresivní poetika severu s jejími pověstmi, které děsí nejen děti skandinávského poloostrova. Není to detektivka, není to fantasy, je to příběh, který buď zaujme, nebo čtenáře donutí knížku odložit po pár stranách. V mém případě naštěstí první možnost.
Jak praví jeden z komentářů: Stallo není pro každého... což dokládá i zdejší hodnocení. Ale co jeden odsoudí jako nezáživnou hloupost, druhý s obdivem vychutnává.
Já jsem z knihy nadšená a řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok četla. Ta provokativní myšlenka - co kdyby náhodou... někde tam v Laponsku... něco takového...! Napínavý děj čtenář dostává hned ve dvou dějových linií, které se s přibývajícím počtem stran k sobě přibližují, občas do sebe ťuknou a na konci se zašmodrchají do jednoho klubka. Téma fascinující, zpracování důstojné.
A teď výhrady: kapitoly psané z pohledu postavy Gudrun v ich-formě jsou jak pěst na oko, vyčnívají, ruší a není k tomu žádný důvod. Jestli to byl nějaký spisovatelský pokus, tak se nepovedl. Hlavní postavy nepříliš sympatické, v podstatě běz vývoje a s podivným jednáním. V knize se často objevuje jméno John Bauer - byl to švédský umělec, ilustrátor, který opravdu maloval mytologické postavy a stihl ho stejný osud, o kterém se zde dočteme. Škoda, že mu nebyla věnována maličká poznámka překladatele, ze které by bylo patrné, že jde o skutečnou postavu a ne výmysl spisovatele. Severským čtenářům je to jasné, ostatním asi méně. Na můj vkus zůstalo také mnohé z děje nevysvětleno... (třeba starý lišák??)
Připojuji ještě výtku k podobě knihy: skutečné plývání papírem, "zrcadlo" stránky v úplném nepoměru k její velikosti, široké prázdné okraje... proč, Hoste, proč?
A jak nemám ráda ilustrace v knihách, tady bych je naopak přivítala... ale ne Bauerova trollí "dobračiska," spíš nějakou temnější fantasmagorii, která by korespondovala s atmosférou knihy.
V průběhu čtení mě napadala podobnost s Crichtonovými Pojídači mrtvých a americkým seriálem Grimm. Obojí je také vystavěno na "znepokojujících" myšlenkách.
Stálo Stallo za to ?
Nevím. Upřímně nevím, jestli kniha Stallo stála za to. Zda stála za přečtení. Kniha jako taková hodně naláká popisem děje. Avšak právě kvůli ději a jeho nekombinovanosti a neuvěřitelnosti táhne dílo jak celek vcelku dolů.
Uznejte sami nezní popis děje docela lákavě. Mně tedy ano. Čekal jsem, že z této knihy vzejde taková napínavá pohádka pro dospělé. Očekávání se naplnilo, ale přesto jsem trochu zklamán. Rovnou říkám, že kniha jako celek není špatná, ale čekal jsem od ní prostě více. Děj se chvílemi nudně táhne, postavy jsou mnohdy až moc akční a jindy zase pomalu k smrti nudné. Občasný popis prostředí je chvílemi až tak detailní, že si pak připadáte jako by jste četli slohovou práci na téma popis krajiny a ne danou knihu. Nicméně děj vás několikrát překvapí a rozhodně se nezačne ubírat směrem, který čtenář očekává. Což vidím jako plus. Jako plus také vnímám vykreslení a jednání fantastických postav z knihy. Ty Stallo sepsal bravurně. Sám za sebe pak konstatuji ,že kniha je zbytečně dlouhá a kdyby se určité pasáže zkrátily či úplně vynechali, tak by to vůbec nebylo na škodu. Jak jsem už psal výše jedná se prostě o takovou napínavou pohádku pro dospělé byť kniha je žánrově thriller. A já od ní prostě čekal více. Za mě 55%.
v podstate jsem rad, ze jsem tuto knihu docetl. snad jenom proto, ze se to nakonec rozjelo.
Tohle bohužel opravdu není pro mě. Vzdal jsem to po 75 stranách marného boje. Nezaujalo mě ani téma a ani zpracování. :-/
Štítky knihy
kryptozoologie švédská literatura Švédsko severská mytologie severská krimi trollové Laponsko
Od te doby, co jsem na tuhle knihu narazila tady na databázi, mě hrozne lákala. Ale když jsem videla, jak je tlustá, tak mě to i trosku odrazovalo. Nicméně jsem se do ni konečně pustila, s obavou, ze to bude takove “chození okolo horké kase” - tedy, ze se v cele knize bude mluvit o trollech, ale fyzicky se tam žádný poradně neobjeví. Tahle obava se po par kapitolách ukázala jako naprosto zbytečná a kniha mě od začátku chytila a bavila. Asi by mohla být o něco kratší. Bylo tam par části, které by tam být vůbec nemuseli a detaily o nudlich mi přišly docela nechutné, ale jako celek jsem byla spokojena. Za mě 4,4*