Stalo se prvního září
Pavol Rankov
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212533/mid_stalo-se-prvniho-zari-212533.jpg
4
265
265
Děj románu se odehrává v letech 1938-1968. Zachycuje osudy tří kamarádů usilujících o lásku jedné ženy. Jejich příběhy vykresluje Rankov na pozadí zlomových historických událostí - Mnichov, druhá světová válka, komunistický převrat v únoru 1948, politické procesy padesátých let.
Přidat komentář
Spojiť dejinné udalosti 1938-1968 prvým septembrom je geniálny nápad. Trojicu priateľov z rozdielnou národnosťou (Čech, Žid, Maďar) spája láska k spolužiačke. Ona je však oproti nim nevýrazná postava a závažné rozhodnutia väčšinou necháva na nich. Každý z chlapcov bol ako postava z románu o storočnom starčekovi, či Forrestovi Gumpovi, lebo sú pri pomerne významných dejinných udalostiach. Ich postupné odovzdávanie štafety náklonnosti k Márii je voči nej ponižujúce, ešte šťastie, že si to žieňa vlastne ani veľmi neuvedomuje a nedostáva v knihe výrazný priestor, funguje len ako múza a inšpirácia. Všetky ostatné, reálne ženy, ktoré im prejdú náručami a posteľami, sú len takou výplňou, kým sa ich zbožňovaná nedostane na rad. A potom sa rozhodne, ako sa rozhodne. Doslova paradoxy doby...
Kniha sa venuje obdobiu pred, počas, aj po druhej svetovej vojne, a ako chalanov nesie osud po svete, sledujeme na pozadí ich životov politické procesy, pretvárku, udalosti v Maďarsku, komunistické heslá, emigráciu aj návraty, budovanie Izraela, špionáž, americký sen, je toho naozaj veľa. Bavili ma epizódky s paštétou, paranoidným prezitentom aj rakvami, či názvom operácie.
Ak sa niekedy bude plánovať dotlač, uvítala by som slovník, resp. preklady viet pod čiarou, alebo na konci knihy. Ja viem, v dobe mobilov, kde si viete zapnúť aplikáciu, ktorá rozpozná každý cudzí jazyk a vzápätí ho aj preloží, je to už jednoduché, ale aj napriek autentickosti ma to vyrušovalo pri čítaní. Pri knihe už nechcem používať iné zariadanie, či prácne si vyhľadávať jednotlivé slová, aj keď z kontextu zmysel viet pochopím.
Pavol Rankov se ve svém románu Stalo sa prvého septembra (alebo inokedy) pokusil o beletrizaci dějin Slovenka a přilehleho okolí v průběhu let 1938-1968. Se svým ambiciózním projektem narazil hned na několik úskalí, které se pokusím rozebrat.
Samotný příběh je vystavěn na líčení osudů tří přátel: Maďara, Čecha a Žida, kteři v průběhu let soupeří o lásku Slovenky Márie (budiž). O co více se autor snažil hodnověrně zachytit stěžejní dobové události, o to méně se mu podařilo přesvědčivě vykreslit charaktery hlavních postav a jejich vzájemné vztahy. Všechno ulpívá jaksi na povrchu. Naši "hrdinové" mi připadají pouze jako figurky, na kterých chtěl Rankov v jednotlivých epizodách čtenářům později narozeným představit " jak šel čas" . Proto se také tyto postavy ocitají v situacích jen stěží uvěřitelných. Jako názorný příklad uvedu Čecha Jana, který po válce emigruje do vznikajícího státu Izrael, aby tam nakonec bojoval v židovských vojenských jednotkách. Stejný mladík se pak zaplete do bojů v Maďarsku roku 1956. Následně pak uteče do USA, kde se snaží prodat Pentagonu svou recepturu na vejce v prášku. Jeho dobrodružství by mu mohl závidět i Forrest Gump.
Můj celkový dojem z knihy je velmi rozpačitý. Rozhodně jsem vzhledem k ocenění, které kniha získala, čekal mnohem více.
Nejsem zvyklá číst knihy ve slovenštině, ale tohle bylo tak dobře napsané, že jsem svou neznalost jazyka našich milých sousedů překonala, pár věcí se doučila a knihu si díky tomu užila. Je to velmi dojemný příběh o přátelství. Takových není nikdy dost.
Mám rád slovenské knihy, ktoré sa odohrávajú na pozadí udalostí búrlivého 20. storočia. Preto som siahol po knihe "Stalo sa prvého septembra" k prečítaniu ktorej ma navyše nabudil zisk ceny Európska kniha roka. Najväčším plusom knihy je jej čítavosť. Čítanie bolo veľmi príjemné a nič výraznejšie ma v texte nerušilo. Podľa mňa má však viacero nedostatkov. Chýbalo mi v nej viac emócií. Viacero emocionálne vypätých situácií bolo prebehnutých veľmi rýchlo, pritom by si žiadali možno viac precítenia. Bolo to možno dané aj rozsahom keď na 300 stranách sa udiali udalosti 30 rokov. Ďalšiu výčitku by som smeroval k veľkému množstvu historických udalostí, ktorých boli hlavní hrdinovia aktérmi. Prišlo mi dosť nereálne, žeby boli prakticky pri všetkom čo sa dialo nielen v Československu, ale aj v okolitých krajinách a dokonca aj v Izraeli a Amerike. Akoby traja hlavní hrdinovia boli niečo ako slovenský Forrest Gump, ktorý bol taktiež pri všetkom. Ako zbytočné a neúčelné mi prišli vsuvky týkajúce sa reálnych historických osôb (Tiso, Konev...). Tiež sa mi zdalo, že tam bolo až príliš veľa nevery a sexuálnych úletov. Akoby na každej služobke muselo automaticky vždy k niečomu takému dôjsť. Je to však iba môj uhol pohľadu. Ak by sme sa na knihu pozreli ako na beletrizovaný dejepis slovenského 20. storočia, nič z vyššie uvedeného by neplatilo. Tak či onak, je to obstojná kniha, ktorá stojí za prečítanie.
Nebavilo mě to. Dočítala jsem už jenom takovým přelétáváním očima. Chvílemi dost politické, chvílemi zbytečně nechutné (Májka). Hlavní motiv, milostný čtyřúhelník - ve stylu "každý chvilku, tahá pilku", autor rozčísne na posledních dvou stranách. A ta omáčka okolo je prostě "divná". Nepřekládané maďarské, ruské, německé, anglické a snad i jidiš věty tomu všemu nějak nepřidají. A rozhodně ne prosím přirovnání "další Mornštajnová" (komentář pode mnou) - to je nebe a dudy.
Dal jsem si za úkol seznámit se s nějakým současným dílem slovenské literatury, kamarádka mi doporučila tuto knihu. Na slovenštinu jsem si snad rychle zvykl, přesto se mi pořád nedařilo dostat se do knihy nějak hloub. Poněkud mě rušily časté věty v maďarštině - to opravdu průměrný Slovák rozumí tolik maďarsky? Postupně můj zápal pro knihu opadal - zjistil jsem, že to je "další Mornštajnová" - osudy několika postav napasované na všechny možné historické události velkých dějin. A to postav nepříliš prokreslených a literárně i lidsky zralých, jaksi bez tváře, takže i sám autor si splete jejich jména (na straně 228 slovenského vydání). Celá kniha se nakonec točí kolem různých milostných trojúhelníků, zde tedy spíš kosočtvereců. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že se sám autor nemohl rozhodnout, zda napíše historický román, příběh červené knihovny nebo béčkové porno, a mezi žánry přeskakuje. A svorníkem nad tím vším je křečovitá snaha vše napasovat na prvního září... Byl jsem z knihy zklamán:-(
Kniha, po ktorej som siahol na základe hodnotení čitateľov, ktorých mám v kategórii obľúbených a neľutujem. Mne tento typ rozprávania príbehu a jeho plynutie úplne vyhovuje. Tempo je presne podľa môjho vkusu a hoci je príbeh stokrát počutá história, tak je výborne podaná. Vôbec mi nevadilo, že ma autor previedol kalnými vodami našich nedávnych (pomerne bolestivých) dejín, práve naopak, takto podané si ich človek ľahšie zapamätá, než suchopárne fakty. Na rozdiel od iných mi nevadili cudzojazyčné vety - síce som sa pri maďarských cítil ako na tenise (otáčal som hlavu zľava doprava) a nerozumel ničomu, ale presne tak by som nerozumel ničomu ani v reále, ak by vedľa mňa monďogovali (teda používali kuchynskú maďarčinu), podľa mňa to bol autorov zámer. Knihu beriem ako citlivo a čitateľne napísanú exkurziu ako to bolo a ako dúfam už nikdy nebude. Na konci vo mne zostal pocit, sakra, to už je koniec? Kľudne by som zvládol ešte dvesto stránkovú porciu. No nič, niekedy v budúcnosti si doprajem ďalšieho Rankova.
Tři kamarádi, tři mušketýři na Slovensku: Honza, Gabriel a Péter. Čech, Žid a Maďar. Všichni tři milují Slovenku Máriu, všichni čtyři se těžce probíjejí kritickými třiceti lety naší historie. Demokracie, válka, demokracie, totalita, demokratizace, okupace. Autor znamenitě vypráví a nemilosrdně popisuje tíhu doby, nacionalismus a tlak vetřelců i vnitřních nepřátel: Němců, Sovětů, SNB, STB. Působivá románová kronika, skvěle propojený prolog a epilog, chytře vymyšlené posuny v ději. Porovnání a poučení pro ty, kteří si myslí, že posledních třicet let (1990 – 2020) trpěli. Jdu si opatřit další autorovy knihy.
90 % (aktuálně 238 hodnocení s průměrem 85 %).
Můj třetí Rankov.
Velké plus za ten dějinný exkurs do let 1938 až 1968, zvlášť období předválečné, válečné a poválečné na slovensko-maďarském pomezí bylo pro mě hodně zajímavé. A stejně tak odbočka do poválečného rodícího se Izraele.
Soukromé osudy tří kamarádů mi už poněkud drhly, zápletka s jejich společnou láskou Marií, kterou si tak nějak po celou dobu mezi sebou předávají (všechny ostatní ženy, které v životě potkají, jsou pro ně jen povrchní svůdnice…), mi přišla trochu románově vymyšlená. Navíc mi nebyli až tak sympatičtí (ač takové vyznění autor asi nezamýšlel), jeden uvědomělý komunista, který se na budování totalitní společnosti aktivně podílel, jeden kariérista, kterému nebylo zatěžko být pro dobré zaměstnání konfidentem STB a ten třetí… vlastně ten jen tak nějak proplouval životem a snažil se přežít, ale nakonec z těch tří kamarádů byl asi nejreálnější a mně nejbližší.
Tři plus.
Pozn. Autor knihu věnoval „otci, jeho přátelům a celé té ztracené generaci, která, kdoví proč, musela všechno zažít na vlastní kůži“.
Takže je jasné, že budu srovnávat s osudem mého tatínka, který byl jen o rok mladší než hrdinové knížky. Asi by si s knižními postavami moc nerozuměl, zatímco Jan a Peter vládu komunistů v podstatě vítali, můj tatínek pochodoval 25.2.1948 v průvodu studentů k prezidentu Benešovi na Hrad, aby jejich nástupu zamezil…
Trojice chlapců Čech, Maďar, Žid narozených v roce 1925 se stává nedobrovolnými figurkami na šachovnici klíčových událostí 20. století střední Evropy (Mnichovská dohoda, Protektorát, Slovenský štát, osvobození, Únor 1948, boj za vznik Izraele, politické procesy, Maďarské povstání, stavba Berlínské zdi,Pražské jaro, Srpen 1968). Škoda, že příběh končí emigrací v roce 1968. Zajímalo by mě, jak to bylo s hlavními hrdiny a hlavně s Marií a její dcerkou dál.
Obdivuju, s jakou lehkostí a čtivostí Pavol Rankov píše, ale s celkovým hodnocením jsem tady váhala. Přišlo mi to trochu jak učebnice dějepisu doplněná o životní osudy tří hrdinů a jejich předmětu lásky. Široký časový záběr knihy a popis událostí jednotlivých let podle mě příběhu spíše uškodil. Milostné a osobní vztahy protagonistů se tak dostaly trochu do pozadí, chyběla mi tam návaznost, hlubší propracování souvislostí. Měla jsem pocit, že se nacházím v nějaké situaci a v další kapitole zas úplně někde jinde, aniž bych přesně věděla, jak jsem se tam dostala. Na konci už mi to přišlo trochu dlouhé.
Příběh tří přátel-idealisty,oportunisty a komunisty-zdařile zachycuje tři velechmurné
dekády našich nedávných dějin/1938-1968/.Je to variace na známá témata,i ty osudy
hrdinů románu jako bychom už vícekrát slyšeli,přesto zaslouží román absolutorium.
Za výborně zvládnutou formu vyprávění,čtivost,za věnování díla otci a jeho přátelům,
protože tato generace to opravdu neměla lehké i za občasná roztomilá oživení/Májka,
jedenáct rakví/.Knihu by měli číst hlavně mladí čtenáři.
Tato kniha u mě doplatila na to, že jsem poslední dobou četla dost knih s podobnou tématikou a jsem jimi poněkud zahlcena. Pořád stejný koncept, kdy se vezmou dějinné události a na ně se našroubuje příběh někoho, mě vlastně už nebaví. Proto jsem dala o jednu hvězdu méně, i když kniha není špatná. Moje poslední kniha do výzvy, proto jsem jí i dočetla, i když v první půli jsem to chtěla vzdát. Pak se děj trochu vylepšil, poválečné kapitoly se mi líbily více a pak už jsem to dočetla ze setrvačnosti.
Knihu jsem vzala do ruky jako odpověď na letošní čtenářskou výzvu, ale absolutně nelituju. V epizodách vystižená atmosféra doby, její paradoxy, radosti i tragédie, všechno v rámci jednoho vlastně milostného příběhu. Postavy ne až tak úplně sympatické, ale hrozně lidské. Super čtení nejen k zamyšlení. Jen tu maďarštinu jsem si tak moc neužila, ale chápu funkčnost... :-)
Díky čtenářské výzvě jsem dostala doporučení na tuto knihu, do které jsem se rychle začetla a u které mi bylo líto, že končí a jak to vlastně dopadli naši tři kamarádi.
Zajímavě pojatý příběh tří kamarádů a jejich lásky k jedné ženě, každá kapitola z jednoho roku z období 1938-1968. Politické události vytvářely a ovlivňovaly velkou měrou jejich životy. Vadily mi však cizojazyčné věty (někdy ta maďarština fakt ani nešla odhadnout).
Od tejto knihy som neočakávala nič, vybrala som si ju náhodne v rámci čitateľskej výzvy a musím povedať, že ma dosť prekvapila. Pozitívne. Osudy troch kamarátov a jednej ženy v rokoch 1945-1968- zaujímavé čítanie z pohľadu vzťahov, politiky, histórie. Odporúčam.
PS: Po prečítaní tejto knihy sa už nikdy nebudem pozerať rovnako na paštéku Májku!!! :)
Další seznámení se současným slovenským autorem díky výzvě a bylo to dobré počtení. Příběh tří kamarádů, rozdílných povahových vlastností, posazený do historických událostí v letech 1938-1968, se četl lehce navzdory tíživé době. Jejich láska od dětství až po dospělost k jedné ženě byla místy až těžko uvěřitelná. Malou výtku mám k chybějícímu překladu z maďarštiny.
Neměla jsem ponětí, že nějaký spisovatel jménem Pavol Rankov existuje. Díky výzvě jsem na něj narazila a jsem za to velice ráda! Obálka mě teda vůbec nezaujala (najít knihu náhodou v knihovně, nesáhnu po ní). Líbil se mi nápad i zpracování. Co mi však vadilo (a proto hvězdička dolů), byly cizojazičné věty a výrazy, které se v knize objevily a nebyly preloženy. Pro dokreslení situace sloužil cizí jazyk skvěle, ale vadila mi absence např. poznámky pod čarou s překladem. Maďarštinu jsem si tedy vyhledala, ale pochybuji, že to tak dělají všichni čtenáři. Příběh tří kamarádů, popsaný citlivě, s lehkostí o věcech, které lehké nebyly. V mnohém mě kniha nutila k zamyšlení. Doufala jsem v jiný konec, ale ten autorův dává smysl a v kontextu celého příběhu nemá chybu. Jednoznačně doporučuji!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století Slovensko, Slovenská republika Československo 50. léta 20. století rok 1968Autorovy další knížky
| 2010 |  Stalo se prvního září |
| 2013 | Matky |
| 2018 | Legenda o jazyku |
| 2011 |  Farby strachu |
| 2001 | My a oni / Oni a my |
Ze začátku jsem byla nadšená, ale pak mé nadšení začalo trochu klesat.
Líbilo se mi, že každý rok byla jedna kapitola. Líbily se mi postavy a popsání skoro všech důležitých událostí 20. století. Líbilo se mi, že se postavy vracely k 1. září.
Co mi trochu vadilo je, že kniha byla dost dlouhá a ke konci už padalo mé soustředění a omáčka okolo a že všem postavám se nějak moc dařilo, proplouvali dějinami velice snadno.