Stanice Red Cross
James White
Všechny bytosti vesmíru mají některé vlastnosti společné, jiné rozdílné. Jednou z těch společných je ta, že bývají nemocní. A právě pro ně je zde tým špičkových lékařů, který se nezastaví před žádnými vzrušujícími a nebezpečnými akcemi, když jde o záchranu života či zdraví obyvatel naší galaxie. Ovšem galaxie je velká a pak jsou zde světy ležící za ní Jak vypadá služba v takovéto galaktické nemocnici, kde se personál potýká s nejrůznějšími formami života, se dozvíte v tomto napínavém a zároveň úsměvném románu Jamese Whitea.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1994 , AFSF - Asociace fanoušků science fictionOriginální název:
Hospital Station, 1962
více info...
Přidat komentář
Jak se žije na obří vesmírné nemocnici? Tak o tom je "Stanice Red Cross". Povídková kniha, která nám přiblíží práci doktora Conwaye a psychologa O'Mary, resp. více prvního zmíněného. O'Marova postava, o které je první povídka, je z mého pohledu mnohem zajímavější a je velká škoda, že ve zbytku knihy je upozaděna na vedlejší kolej.
Další věc, které si člověk všimne je nelogičnost - proč je doktor trestán za to, co neudělal? Proč doktoři posílají své nadřízené neustále do pr... tam, kam slunce nesvítí a ještě jsou za to jimi samotnými chváleni?
Nemocnici na kraji galaxie bohužel zabíjí překlad (nejspíš) a fatalní překlepy (to si to po sobě neumí dotyční lidé přečíst?). Tím i takto zajímavý námět bohužel působí dost nudně a osobně jsem měl problém to nějak uceleně přečíst. Takže na půl cesty k dobrému dílu, protože člověka prostě po chvíli přestane zajímat, jak to celé dopadne.
Kniha má velmi zajímavé zasazení. Odehrává se v prostředí meziplanetární vesmírné nemocnice, která je provozována plejádou různorodých inteligentních druhů a přizpůsobena jejich rozmanitým potřebám. Bohužel jednotlivé příběhy, s výjimkou posledního, mají jeden spojující negativní rys. Valná většina jejich účastníků a celého prostředí postrádá funkční logiku. Proč při konstrukci stanice není přítomen zdravotník pro všechny účastnící se druhy? Jak to že stanice, obsahující desítky biotopů, občas navzájem toxických, nezná koncept zamykatelných dveří? Proč hyper-inteligentní telepatická rasa odmítá dialog s těmi, které žádá o asistenci? Téměř v každém příběhu naleznete jednu, či více, logických chyb. K tomu přičtěte pár překlepů a překladatelských chyb, a ani ono zajímavé prostředí knihu nevytáhne na vyšší hodnocení.
Nemocnice, v níž pracuje doktor Conway, je všechno jiné, než jen běžná stanice lékařské pomoci. Nachází se totiž ve dvanáctém galaktickém sektoru a zabezpečuje medicínskou péči pro všechny bytosti ve vesmíru, ať už je jejich fyziologie jakákoli, ať dýchají kyslík, nebo chlór, ať mají dvě ruce, nebo šest chapadel. Mělo to být bezpochyby humorné a úsměvné čtení o strastech a slastech lékařského povolání, ale Jamesi Whiteovi se to tak trochu vymklo z rukou a zřejmě nechtěně pořádně ztěžklo. Všechny ty mimozemské klasifikace pacientů působí zbytečně složitě a orientovat se v nich je téměř nemožné. Celá kniha se hemží kódy jako například DBLF, AACL, PVSJ, FGLI a mnohými dalšími, při kterých by vám měla okamžitě naskočit podoba příslušného tvora, ale to se samozřejmě neděje. Výsledkem je zmatek a nepochopení. Kdyby měl román silný příběh a pevnou dějovou linku, dalo by se to snad přežít, ale White jde cestou navzájem pospojovaných střípků, z nichž se snaží poskládat mozaiku ve tvaru červeného kříže. Některé části skládačky nejsou úplně od věci, ale dohromady je to obtížně stravitelný guláš, který zatíží žaludek, aniž by poskytl odpovídající chuťový zážitek. Oceňuji nicméně autorovu snahu vymyslet ty nejzvláštnější a nejoriginálnější nemoci, které si člověk vůbec dokáže představit.