Stanice Tajga
Petra Hůlová
Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Propojují se v něm různé doby, světadíly, kulturní prostředí, hodnotové žebříčky a povahy. Z Dánska přecházíme na sovětskou a posléze ruskou Sibiř a vracíme se zpět, tutéž skutečnost vidíme očima mužů i žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. Stanice Tajga je román ukotvený ve skutečných reáliích a jako vždy u Petry Hůlové je jazykově mimořádný. Tentokrát podřídila jazyk vyprávění plynutí příběhu a nezavrhla spisovnou češtinu. Kniha přináší poutavou dobrodružnou četbu, vypráví strhující příběh, jakých je v současné české literatuře málo. Autorka za knihu obdržela Cenu Josefa Škvoreckého 2008.... celý text
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo se do románu pořádně začíst, osudy protagonistů jsou ale natolik silné a atmosféra vesnice uprostřed tajgy natolik vtahující, že druhou půlku jsem zvládla za dva dny. Obdivuji, jak se autorce podařilo tak věrohodně zachytit život lidí na tak vzdáleném místě, jako je poválečná Sibiř. Vlastně by mě dost zajímalo, co inspirovalo mladou českou spisovatelku k tomuto sovětsko-rusko-dánskému dobrodružství :)
velice "autentická" atmosféra a silný příběh. Jen některé osudy se mi zdály neukončné. Zajímaly by mě ...Třeba příběh Táni - ten by si zasloužil vlastní vyprávění... Každopádně knížku doporučuji.
Román o strete kultúr vo dvoch vrstvách. Kontakt západoeurópskeho a sovietskeho myslenia a nad to stret kultúry sovietskej a kultúry pôvodných národov Sibíre. Nepochopenie odlišností. Dej je od podlahy po strechu celý fiktívny, čo umožňuje autorke ukázať rozdiely v ich najvypuklejších podobách.
Sprvu na mňa pôsobilo zvláštne, prečo mladá česká autorka píše povojnový príbeh o Dánsku a sovietskej Sibíri, ale v konečnom dôsledku na tom vôbec nezáleží. Reálie zrejme dôverne pozná, román je veľmi skutočný, po každej stránke, v každom detaile.
Snáď len obálka knižky pôsobí trochu rozpačito. Nie že by k obsahu nepasovala, no ten zvláštny retro či lowcost štýl, akým je robená, ma od čítania diela niekoľko mesiacov, čo mi knižka stála v polici, odrádzal. Po prečítaní mám však na chrbte zimomriavky a nie je to od sibírskeho chladu...
Parádní čtení, pro mě úžasný objev! O existenci téhle skvělé české autorky jsem donedávna neměla vůbec tušení. Místo toho jsem se (marně) pokoušela proniknout do díla Kateřiny Tučkové. Tady se snažit nemusím, četba plyne jako po másle, zajímavá, napínavá, barvitá.
Podivuhodné zajištění příběhu, který - když by se opravdu konal - mohl by mít skutečně takový dopad. Bohatý a spokojený Dan jede v 1949 roku do Sovětského Svazu, aby natočit tajemné rituály mizejícího sibiřského lidu. Neznající pořádně ruský jazyk a sovětskou realitu, ocitá se v pastí a nikdy se už nevrátí domů. Padesát let později po jeho stopach chystá se student etnologie, který ovšem něco zjistí, ale paradoxně žádná z postav románu, i ty nejbližší hrdinovi lide a sousedy, nedozví se (a to jen kvůli tomu, že v Rusku se žije v úplně dehumanizovaným prostředí) tolik, co čtenář.
Stejně důležitější, než samotná akce, která se skoro nepohybuje, je popsání vztahů ruských osadníků k žijícím v Sibiři domorodcům a kulturní tavící kotel zvyků, pověr a společenských i politických poměrů, který s velkou pravděpodobností určuje existencí a povědomí sovětského člověka (jež nezmizel!) v Sibiří dodneška.
Pozor! : kniha muže uzdravit z touhy cestování tim směrem...
Tato kniha nebyla sice úplně mým šálkem čaje (nějak jsem si pořád nemohla najít to svoje a možná proto mi nepřipadala tak čtivá), ale musím souhlasit s některými předchozími příspěvky, že za zfilmování by tento příběh stál a určitě bych si na něj do kina zašla.
Čekala jsem všechno, jen né toto ( hovořím o konci ).... Jinak souhlasím s G.I. Jane, že by to stálo za sfilmování....
Nádherně napsané! Strašně zajímavý a originální příběh, kterých je v naší současné literatuře jen málo. Autorka skvěle propojovala různá hlediska a příběh byl napínavý a zajímavý až do samého konce! Vřele doporučuju
Po dlouhé době mě zase dostala nějaká kniha. Naprosto skvěle napsané, napínavé, originální...Prostě super.
Hablund Doran, hlavní hrdina příběhu, je dánský poválečný podnikatel, vlastní továrnu na výrobu obvazů, což mu přinese
během války slušný zisk a dá tak příležitost realizovat své touhy za dobrodružstvím. Odjede do vesnice Charyň, na okraji tajgy, kde se střetávají 2 civilizace, původní kmeny tajgy - Karové /řepáči/ a Rusové, jako obyvatelé jež mají osídlit nová uzemí kolem Transibiřské magistrály a pomalu tak vrůst do populace Karů. Děj se střídavě odvíjí mezi obdobím po válce, kam dorazí Hablund a obdobím současným, kde jej odchází hledat dánský student, resp. hledat jeho stopy, neboť Hablund se nikdy do Dánska, ke své ženě nevrátí. Postupně se tak rozplétá příběh a osud Hablunda Dorana a zároveň životy potomků obyvatel, jenž se s Hablundem setkali. Jsou zde konfrontovány 2 světy, tedy kmene, který si chce zachovat své tradice, který nechce přijmout způsoby života "přistěhovalců" a jenž věří v "duchy" tajgy....a pak Rusové se svými předpisy, komunistickými hesly, názory, pracovními tábory atd.. Je to krásně konstruovaný příběh, z prostředí, které není tak "profláknuté", a kdyby tam bylo zasazeno trochu více popisného děje /popisu prostředí a atmosféry/, pak si troufám říct, že by se rovnalo dílům světových klasiků. Pro mě zatím nejlepší českou spisovatelkou! :-), držím pěsti k další tvorbě. Myslím, že román by byl hoden i filmového zpracování. Krásné dílo.
Nejlepší kniha od Hůlové a pro mne i jedna z nejlepších knih od současných českých autorů.
Hooodně zajímavé, doporučuji, pěkně psané, věřím, že tak, jak to bylo v knize, je v podstatě realita.
už zase se mi s poslední stránkou nechtělo odejít zesvěta, který autorka bravurně popsala/vytvořila
Autorka píše velice pěknou češtinou.Zajímavý příběh, chvílemi až neuvěřitelný i když čerpala ze skutečných událostí.
Štítky knihy
Rusko česká literatura Sibiř dobrodružství přírodní národy tajga
Autorovy další knížky
2002 | Paměť mojí babičce |
2008 | Stanice Tajga |
2019 | Zlodějka mýho táty |
2006 | Umělohmotný třípokoj |
2014 | Macocha |
Omlouvám se, nedočetl jsem. Přestala mě bavit. Za sebe hodnotím těmito slovy. Forma předstihla obsah. Čeština nádherná, to jsem mohl říct od první stránky, ale neudržela si mě.