Stanovište 2
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499422/bmid_stanoviste-2-Lw9-499422.jpg
4
89
89
Stanoviště / Stanovište série
< 2. díl
Tisícročná Moskva je zo všetkých strán spoľahlivo chránená stanovišťami a kozáckymi vojskami. Za tromi obrannými kruhmi a za múrmi Kremľa stojí palác, v ktorom Gosudar Imperátor vyznamenáva tých najlepších z najlepších, najodvážnejších z odvážnych, výkvet dôstojníckeho zboru, oporu a nádej monarchie. Vyvolené kozácke jednotky čoskoro budú musieť opustiť čisté ulice hlavného mesta, vyzdobené na oslavu dňa archanjela Michala, a vydať sa na výpravu do temných miest, ktoré boli kedysi súčasťou veľkého Ruska. No skôr než sa dostanú za mútne vody Volgy a nepreniknuteľný opar nad ňou, musia zistiť, kam zmizli predchádzajúci prieskumníci a prečo sa odmlčali stanovištia na hranici. Pozná niekto odpoveď? A ak áno, stihne varovať ostatných? Autor série o moskovskom metre sa v druhom diele Stanovišťa vracia do jedinečného postapokalyptického sveta a ďalej rozvíja príbeh o hriechu a jeho odčinení, o zodpovednosti a ľudskej bezohľadnosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
Пост. Эпизод 2 (Post. Epizod 2), 2019
více info...
Přidat komentář
Po prvním dílu Glukhovsky přitvrdil. Až nečekaně. Nicméně to je život, surová realita, naturalisticky vykreslená, uvěřitelná. Vývoj postav pod tlakem příběhu mě leckdy až zaskočil, ale to je přesně ono, co v mnohých knihách chybí. Odvaha napsat to věrohodně, nelpět na hranicích mezi dobrem a zlem, protože tak to v životě nechodí. Vše se prolíná, vše se mění.
Snad jen ten úplný závěr mi úplně nesedl nebo jsem jej nepochopila (?). Každopádně jako celek je to úžasný čtenářský zážitek, včetně "předehry" v prvním dílu.
(SPOILER)
Skvělé, skvělé, skvělé. Asi na tom pak zpětně najdu mouchy (hodně), ale ihned po přečtení jsem nadšená. Postavy nemají plot armor, jsou důvěryhodné, rozlišitelné od sebe, mají svoje motivace a nejsou černobílé. Vlastně tam nejsou žádné úplně kladné (ale ani záporné) postavy, což fakt cením. Na konci člověk opravdu neví, na čí straně má stát, ale přesto mi záleželo na tom, jak to s nimi dopadne.
Autorovi jsem dokonce věřila i ženské postavy. A jupí, není tam žádná velká milostná zápletka.
Akce byla tentokrát (narozdíl od prvního dílu) rovnoměrně rozprostřená skrz celou knihu, takže se to četlo mnohem líp a celou dobu mě to drželo. A není to ani tolik ukecaný, filosofických nebo náboženských rozhovorů je poskrovnu. Finále je taky bomba.
To, že autor tohle napsal jako dystopii, nebo parodii na to, jak by to v Rusku mohlo dopadnout, je fakt děsivý. Ne ta apokalypsa nebo monstra, ale to fungování společnosti. To, že jsou lidé v Moskvě vlastně úplně OK s tím, že je celá jejich země zničená (a s tím, že to vlastně oni sami zavinili) a že jsou odříznutí od světa. Zajímá je jen že mají svoje pohodlí, svoje večírky, svůj balet a svého cara, kterého můžou uctívat. Totální ignorantství a cílené vymazávání minulosti.
Pokud je to alespoň trochu realistický portrét ruské společnosti, tak je to extrémně děsivý.
Je to naturalistický, ale už ne tak na sílu jako třeba Budoucnost. Prostě se to čte hladce. Autor se fakt docela vypracoval.
Jediný, co mě trochu sralo, byly asi ti zombíci co se šíří zvukem a věci s nimi spojené, u toho se našly nějaké části, které jsem buďto úplně nepochopila, nebo mi přišly jako plotholes. Ale osobně jsem to brala spíš jen jako prostředek k tomu si užít psychologii postav a hrozivou ruskou společnost. Jo, a ještě ten happyend epilog tam bejt nemusel.
A je tam JURIJ omgggmdbfhiloveitsomuch (On teda taky není kladná postava. Ale i tak. Musím ocenit.)
Miera frustrácie, ktorú Glukhovsky cíti zo života v Rusku, sa v tejto knihe odzrkadlila naplno. Viem si predstaviť, že niektorí ľudia môžu túto knihu považovať za akési proroctvo, a ak sa čokoľvek z knihy naplní, budú ukazovať prstom, že to očakávali. Spisovateľ tu pekne-krásne rozvíja myšlienky o tom, aké Rusko bolo, aké je a aké bude - ako autor píše v knihe, západ je zlý a Rusko skvelé - mne také nepríde ani omylom. No, uvidíme.
Druhý díl byl lepší než první. Více mě to vtáhlo a více mě to bavilo. Navíc to byla větší jízda než jednička. Vyústění příběhu a předpokládám, že to bylo finále, bylo sice rychlé, ale velmi dobře podané.
Až tak mě to nebavilo. Přečetl jsem dva díly, ale ani druhý díl mě nenavnadil o nic víc, než první. Bohužel.
První díl mne bavil vic. Oceňuji skvěle vymyšlenou zápletku a vyústění, ale trochu hůř se mi četly některé pasáže po stránce výstavby textu. I tak ale opět před autorem smekám.
Nemohu než napsat druhý komentář. “Politikaření v knížkách moc nemusím. Dceři čtu Krtečka, doporučuji i Vám. Jen to podtrhuje to, co jsem napsal předtím.
Metro je jen jedno, co si budeme nalhávat. Já vlastně ani nemůžu říct, že by mi styl psaní autora nějak sedl, přesto mě jeho tvorba z nějakého důvodu láká.
Jak jsem psala už u prvního dílu, Stanoviště je spíše taková oddechovka, která neurazí, ale ani nenadchne. Začátek druhého dílu mě tedy nebavil vůbec, politikaření v knížkách moc nemusím, ale pak se děj vrátil zpátky na Stanoviště a hned mě to chytlo. Stále mi tu ale chyběl ten propracovaný svět, který jsem si tak oblíbila v trilogii Metro. Tohle nebylo ani zdaleka tak dobré, ale špatné to taky nebylo.
Parádní kniha, která za mě v mnohém překonává Metro (schválně uvádím pro všechny srovnávače každé Glokhovskeho knihy s Metrem, “je to dobré, ale Metro lepší, “na Metro to nemá.. jsem na to již alergický). Extrémně mě potěšilo zasazení děje, Vaše Vysokoblagorodia mě připomenula Przechrztu a jeho Adepta, Místodržícího a Stína. Kniha je opět plná perfektních alegorií na Rusko. Glukhovskeho mám za toto právě rád a i proto jsem považoval třetí díl Metra za nejlepší díl. Otázky rozpínaní území kvůli otcům, car který si myslí, že může rozhodovat co je pravda.. napadají mě zde slova war is never change, a Rusko taky ne.
Oba díly považuji za top tvorby spisovatele, každý díl malinko jiný, první mě nadchnul nápadem, hororovou atmosférou na konci, i líčením Stanoviště. Druhý svým zasazením v carském postapo (nebo žádná apokalipsa vlastně nebyla?) Rusku. Člověk si ten závěr nakonec vlastně přál.
Docela dobré, trochu více akčnější než první díl. Chvílemi velmi naturalistické, až běhá mráz po zádech, chvílemi trochu nudí pasáže z Moskvy. Zajímavý pohled na možné nasazení jiných typů bio-zbraní v nějaké nedaleké budoucnosti. Není to taková pecka jako první díly Metra, ale pořád vysoký nadstandard.
Druhý díl je o něco málo lepší než ten první, jsem zvědav na závěr. Vadí mě rychlé změny dějů bez jakéhokoli vysvětlení, místy mě to přišlo jak blaboleni a hraní o čas. Mělo to ale spád a dobře se to četlo. Konec víceméně vše vysvětlí, ale zase najednou jak blesk z čistého nebe a oala jakou náhodou se objeví lidi co to všechno ví a všechno si pamatuji a vše objasní. Zápletka hrozně moc rychlá, není to můj šálek čaje a četl jsem to spíše že zvědavosti a z účty k autorovi.
Glukhovsky tradičně nezklamal – kniha mě bavila, četla se dobře, byla napínavá. Asi mě bavila dokonce o trochu víc než první díl...
Konec druhého dílu tak jak skončil jsem tušil už tak od poloviny knihy. Bylo to poutavé, místy šokující. První díl vyzýval k tomu druhému, takže rozhodně stojí za přečtení a Gluchovského styl tam je nepřehlédnutelný.
V rámci možností relativně příjemné překvapení. Stanoviště 2 rozhodně vykazuje o něco málo vyšší známky kvality než díl první. Ovšem znovu platí, co jsem napsal v recenzi na Stanoviště 1 - Této trilogii věnuji pozornost pouze z úcty k autorovi mojí oblíbené sci-fi série Metro. Nic víc za tím není. Jsem tedy zvědavý na závěr.
Oproti prvej časti o dosť lepšie. Hlavne dej sa nevlečie pomaly ako v prvej knihe. Aj Michelle, jedna z hlavných postáv, ktorá mi v prvej časti vadila je tu oveľa zaujímavejšou postavou. Zakončenie super len ten epilóg si podľa mňa mohol autor odpustiť, ale niekomu sa môže páčiť. Hodnotenie: 8/10
(SPOILER) Tak já nevím. Mám Glukhovského psaní hrozně rád, líbí se mi ten jeho syrový styl. Ale jak první, tak druhé Stanoviště mě teda nezasáhlo. Vadí mi tam absence nějaké větší logiky - za mostem je bordel, kterej se sem nesmí dostat a místo toho, aby ho vyhodili do vzduchu a pak si kdyžtak postavili novej, tak zírají do mlhy / Je potřeba zachránit Moskvu a proto zcela vědomě dovezu jednoho nakaženýho přímo do ní??? To jako fakt??? Ach jo. Vadí mi tam charaktery postav - koho si chcete oblíbit? Jegora násilníka? Juru, kterej střílí spící děti? Káťu, co se vyspí s dědkem za roli? Namyšlenou Michelle, která by pro svůj princeznovský život v Moskvě udělala taky cokoli? Ten její happy-end mě teda znechutil. Možná je to Glukhovského záměr, že vykresluje Rusko v těchto barvách. Přečíst se to dalo, ale jeho dokonalé Budoucnosti to nesahá ani po kotníky.