Větší než pouhý součet

30.12.2023

Podobně jako u Bennetova příspěvku v sérii zaměřené na Titan a jeho posádku mě i jeho pojetí série Nové generace bavilo. Dovedl si umně poradit s navázáním na megalomanii předešlého dílu i na posádku kreténů v něm vystupující. Nové postavy nahrazující ty z předešlé knihy jsou o poznání sympatičtější, i když že by mi některá z nich vyloženě přirostla k srdci nebo se aspoň blížila kvalitám Picardovy původní posádky z Enterprise D, to taky říct nemůžu. Bennet má talent i pro navazování na druhy a dějové linky v seriálové Nové generaci předčasně opuštěné či nedokončené a přivádí je zpět do příběhu způsobem, který nepůsobí příliš na sílu našroubovaně. -------- Poznámka spíš na okraj - nevím, jestli je to už v originále, nicméně těhle knih navazujících na film Nemesis se mi již několikrát stalo, že anotace na zadní straně knihy byla zavádějící a příběh je pak o něčem trochu jiném, než tvrdí anotace. 8/10

12.02.2023

Koncept vesmírné bytosti je originální. Ale to je také všechno. Dokonce, i když jde o Borgy, je to nuda. Běžně ve světe Star Trek jsou Borgové fatálně poraženi, ale v další knize někdo přijde s originálním nápadem, jak je vrátit do hry a vymyslel zase další fatální zásah. V tomto případě autor recykluje jak způsob, jakým se Borgové objeví, tak (po několikáté) způsob, jakým je zneškodní. Nuda. Ale nejvíc mě irituje, že lidé z Hvězdné flotily v daleké budoucnosti mají charaktery, dialogy a zápletky jako z telenovely. Star Trek mě baví, protože zobrazuje progresivní hodnoty, etiku, komplexní společenská témata… Ale ne žárlivost, hloupé vtipy, zaměňovat diplomacii s vesmírnou bytostí přesahující dosavadní zkušenost za lži a manipulace, sic, a cimrmanovsky řečeno kachny, kachny, kachny. Teda děti. Kterými je kniha posedlá. A tak, zatímco v nynější době oceňujeme rodičovství dané adopcí, pěstounstvím, zvolenými rodinami pod. v budoucnu se chtějí biologicky reprodukovat i Borgové, tedy ex-Borgové. Ačkoli již vlastní biologické děti mají. Poselství knihy – kdo nemá (biologické) děti, jako by nebyl, je laciné. A když se autor snaží psychologicky propracovat postavy, tak to stejně vyjde jako povrchní psychologizování a psychoanalyzování. Vážně se ani v daleké budoucnosti nezbavíme prvoplánového Feuda? To už je zajímavější „andorianská čtyřka“ :P

25.01.2020

Souhlasím téměř z celým komentářem, který napsal Stenar. Pokud srovnám sérii TNG a Titan, tak obě mají své přednosti i nedostatky. Titan po skvělém úvodu a následném pokračování poněkud spadl do jednotvárnosti ST "objevitelských epizod. To znamená, že posádka každou knihu objeví zcela netypickou civilizaci nebo velice složitý fenomén. Série je sice nápaditá, ale postrádám v ní ony "politické" epizody nebo příběhy odehrávající se ve známých vodách. Naproti tomu série TNG měla velice slabý start, ale postupně graduje... možná že až příliš rychle. Knihy Q otázky a především Před zneuctěním působí až megalomansky. Nicméně je zajímavé, že jednotlivé knihy se snaží vysvětlit různé záhady světa ST (původ Borgů, vznik rasy Q).
K této knize jsem po menším zklamání z předchozího dílu přistupoval velice skepticky - zase Borgové? Nechte je už spát! K mému překvapení se mi kniha ovšem líbila a četla se velice dobře a neodradil mě ani popis vesmírné entity. Celá série evidentně směřuje k velkému finále Volání osudu, kde se asi s Borgy znovu setkáme a dá se očekávat další stupňování příběhu a zápletek. Oproti předcházejícímu dílu oceňuji výběr hlavních postav nového Picardova týmu. Objevuje se tu poněkud neobvyklá verze Spocka a nebo nová šéfka bezpečnosti s citem pro filosofii. Rovněž kvituji vývoj charakteru Worfa, který si již plně zvykl na svoji roli prvního důstojníka. Epilog postavy Leybenzona mi nikterak nevadí. Předně mi nikdy nebyl sympatický a jeho unáhlený čin má patrně sloužit pro potřeby následující trilogie, aby byla Federace ještě více zranitelnější.
Celkově tedy knihu doporučuji. Její četba je nezbytná pro následující trilogii od které mám několik očekávání. Za prvé rozuzlení celého střetu se Společenstvem, vysvětlení jeho původu a s trochou obav očekávám i zásadní překopání světa ST. Tak uvidíme.

03.11.2018

Po Davidově estrádě megalománie jsem se – lehce nečekaně – konečně dočkal Treku, kterému nedokážu vytknout prakticky nic. A který obstojí i jako vynikající SF, protože způsob vzniku a fungování inteligentní bytosti, jaký je tu popsán, mě přiměl zkoumat, zda by něco podobného bylo alespoň hypoteticky možné i ve skutečnosti. Zřejmě opravdu bylo. Klobouk dolů před Bennettem nebo jeho rešeršéry! K tomu tu máme snad od počátku série první novou postavu, která mi nepřišla protivná, ani jako křoví do počtu, ale opravdu bavila. T’Rysse Čchen, která je jakousi svéráznou antitezí Spocka, protože se tak trochu natruc rozhodla na nějaké „vulkánovatění“ vybodnout a jede si to po svém, ať se to komu líbí nebo ne, je perfektním důkazem, že ani ve Star Treku ještě zdaleka nebyly všechny možnosti vyčerpány. Moc se těším, že se objeví i v dalších dílech – a že ji budoucí autoři nezkazí.

Pak je zde pochopitelně samotný příběh. Bennett ukazuje jednak cit pro černější humor neradostné situace (Borgy asimilovaná loď USS Einstein přejmenovaná na USS Frankenstein), ale i dosti nečekaná dilemata. Protože jak jenom vysvětlit nesmírně mocné, nehumanoidní bytosti, která je naprosto mírumilovná a ve sféře svého vlivu brání jakémukoliv násilí, že za normálních okolností by to bylo super, jenomže Enterprise teď toho Frankensteina prostě zničit musí, jinak budou v háji úplně všichni?

Za jediný drobný nedostatek tak pokládám konec otevírající cestu k trilogii Volání osudu, která borgskou linii završuje. Působí podivně odtrženě, zbrkle v zabití jedné z dřívějších postav, a nedokázal jsem se zbavit dojmu, že byl ke knize dopsán dodatečně na požadavek redakce, zatímco sám autor viděl svůj příběh jako uzavřený. Nicméně toto rozhodně nestačí, abych snížil absolutní hodnocení. Jsem naprosto spokojen, a teď vzhůru k finále série.

19.02.2018

Paráda! Konečně se všechny známé postavy chovají tak, jak je známe ze seriálu. Děj je čtivý a příjemně plyne. Christopher L. Bennett zvládá velmi dobře nakombinovat dynamiku. Oproti „Titanu: Orionovi psi“ je zde méně postav na zapamatování a nová posádka není sestavena z totálních diletantů, kteří byly v předchozích dílech TNG po Nemesis (někdy člověk vrtěl hlavou, jestli Hvězdná flotila náhodou už do svých řad nebere jenom psychicky narušené jedince). Postavy jsou velmi sympatické a čtenář si je velmi rychle oblíbí. Stejně tak autor pomohl drabet (zpětně) vylepšit charakter postav z minulých dílů. Jediný, trošku zavádějící prvek, je opět využití motivu ze seriálu, který tu ční trošku uměle (buď jako „dám tam něco, co fanouškové znají nebo už nevím co nového, tak si vypomohu). Ale to je jenom spíše „moje osobní malichernost“. Užil jsem si to. Mimochodem velké poděkování a velké uznání patří Robertu Pilchovi – Brokilonu, který vydal za sebou v krátkém časovém horizontu tolik knižních „treků“ jako nikdo před ním. Překlad a cover design je na vysoké úrovni. Díky!

12.02.2018

Za mě asi nejslabší příběh z TNG Relunch. Nezaujaly mě podivné bytůstky, které byly zajímavé pouze tím jejich kvantovým proudem, jinak jsou neslané-nemastné. Hlavní hrdinka příběhu byla svým dětinským chováním otravná a mezi posádku Enterprise se moc nehodila. Závěrečné klišé, že se poučila a zmoudřela a může tedy zůstat, moje nesympatie nijak neobměkčilo. A co se týče Borgů, ti tu tentokrát hráli druhé housle. Byly tu tak trochu zbyteční, protože jak sám kapitán naznačil, když v minulém díle porazili tu jejich super velkou krychli, s touhle malou loďkou si určitě poradí taky. Za neotravnější považuji téma množení. Všichni chtěli miminka, což zabíralo podstatnou část knihy, a po chvíli to opravdu bylo celkem protivné. (A to jsem to četla při kojení měsíčního synka, kdy by mi toto téma mělo být blízké:-). Dřív by mi to vadilo asi ještě víc.)

18.01.2018

Série je zatím jako na houpačce. Nejprve šla kvalita zvolna nahoru, poté bohužel zakolísala. Tohle pokračování ji znovu táhne vzhůru. Kniha je čtivá a především uvěřitelná, což je zvlášť ve srovnání s předchozím dobrodružstvím výrazné plus. A to i přes značně bizarní vesmírnou "civilizaci", která napjala mou toleranci k exotičnu až ke krajnosti. Představa, že by i něco takového mohl Borg asimilovat, šla možná i kousek za její hranici. Trochu mi vadila postava T'Ryssy. Připadala mi rozháraná, nepřirozená a napsaná především pro efekt. Opravdu si nemyslím, že by vždy uhlazený a přísný Picard vedle sebe někoho takového snesl.